Narození ovečky Dolly, kterou vědci naklonovali na začátku července 1996, přineslo naději, že nastává nový směr v oblasti zdraví. Že díky tomu najdeme léky na nemoci, že třeba budeme nahrazovat i celé poškozené orgány. Jenže tyhle odvážné vize se nikdy nenaplnily. Hlavně z obav z vedlejších účinků.
Nejslavnější ovce světa se před dvaceti lety stala prvním naklonovaným savcem, připomíná server francetvinfo.fr. V roce 2003, po relativně krátkém, sedmiletém životě, ale podlehla nemoci plic a silné artritidě a hned zazněly hlasy, že klonování s tím má co do činění. Strach nakonec zvítězil.
Naklonování Dolly vyvolalo otazníky a představy ohledně budoucnosti lidí a jejich zdraví, zvlášť úvahy o výrobě orgánů v laboratořích vyvolaly euforii. Přesto se medicínská revoluce nikdy neuskutečnila, protože klonování jako technika lidské reprodukce byla světem zavržena. Podle etiků nebylo využití klonování coby terapeutického nástroje možné z obav, že by proces mohl zajít až příliš daleko, třeba až k replikaci celých lidí. A vědci proto upřednostnili jiné metody.
„Klonování pro medicínské účely se nesetkalo s pochopením,“ připomíná Rosario Isasi z Univerzitního institutu pro bioetiku a politiku zdraví v Miami. „Veřejnost se obávala nakloněné roviny. Že to všechno skončí katastrofou.“
Několik vědců se sice za použití technik od Dolly dostalo až k vytvoření kmenových buněk, ale funkční lidské orgány nikdy nevznikly. A prostředky, které dřív do výzkumu terapeutického klonování tekly, během let klesaly. Dnes jen málo zemí povoluje vytváření embryí pro vědecké účely, mezi nimi Belgie, Čína, Izrael, Japonsko nebo Velká Británie.
Jestliže se klonování neprosadilo v medicíně, dalo aspoň vzniknout množství zcela nových odvozených technologií, třeba té, kdy se kmenové buňky tvoří bez toho, že by se musela využívat embrya. Je to sice technika, kterou na její cestě čeká ještě hodně práce, ale už si vysloužila Nobelovu cenu. Cílí na opravu poškozených nebo nemocných orgánů a pomohla by třeba v léčbě očních tkání nebo buněk produkujících inzulin, což by pomohlo léčit cukrovku.
Jinou technikou odvozenou ze znalostí nabytých při klonování je transfer zdravé mitochondriální DNA během těhotenství, aby se zamezilo přenosu nemocí z matky na plod.
Ovšem podle Aarona Levineho, bioetika z Georgia Institute of Technology, by nejdůležitějším produktem klonování z pohledu lidského zdraví mohla být „tvorba“ zvířat s cílem využít orgány nebo tkáně, které by lidský imunitní systém neodmítal. „Ale klonování lidských buněk zanikne,“ myslí si vědec. „Myslím, že není poptávka. Není dostatek oblastí, u nichž by klonování bylo nevyhnutelné a kde by výsledku nešlo dosáhnout jinými způsoby.“
Dolly tedy navzdory původním očekáváním náš život nejspíš nijak nezmění.
