Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
hádka done

5 nejčastějších chyb, kvůli kterým si při hádce nikdy neprosadíte svou

Pošli to dál

To, jak zvládáte konfliktní situace, má enormní vliv na váš úspěch. Určuje to míru důvěry, respektu a spojení, které máte se svými kolegy.

Konflikt se obvykle scvrkává na vyhrocené rozhovory či přímo hádky – momenty, kdy sázky jdou vysoko a ve hře jsou silné emoce. Jak to ale všechno ustát, když s vámi cloumá často oprávněný vztek? Spolehněte se na svou emoční inteligenci. Výzkumy ukazují, že lidé s vysokou emoční inteligencí vědí, jak na to.

Tohle je pět nejčastějších chyb, kterým je potřeba se vyhnout, a pět alternativních strategií, které vás zavedou na tu správnou cestu.

 

Chyba číslo 1: Jste brutálně upřímní

Už dost dlouho jste v tichosti trpěli. Vaše kolegyně neustále parkuje tak blízko vašeho auta, že z něj musíte vylézat dveřmi spolujezdce. Několikrát jste ji požádali, ať to nedělá. Po několika dalších případech, kdy ignorovala vaši prosbu, jste dospěli k závěru, že jste již trpěli dost.

Samozřejmě máte pocit, že by si měla vyslechnout, co si myslíte o jejím naprostém nedostatku respektu. Tak jen ať to slyší! Pěkně z plných plic jí do tváře vmetete, jaká je hlupačka.

Jak na to? Upřímně a bez brutality

Již od útlého věku nás učí, že si musíme vybrat mezi pravdou a přátelstvím – že jediné dvě možnosti jsou brutalita, nebo harmonie. Ovšem existuje i možnost mluvit pravdu, aniž byste u toho museli pálit mosty.

Všimli jste si, že některé rozhovory – dokonce i ty na riskantní témata – jdou překvapivě dobře? A jiné, i naprosto triviální, se mohou zvrhnout do obrovské hádky? Návodem, jak se vyhnout konfliktu, není změkčovat to, co chcete říct, ale říct to s citem. Spousta lidí si myslí, že obsah konverzace je to, co žene lidi do defenzivy, takže se rozhodnou to risknout a být brutálně upřímní. To je špatně.

To, co dělá lidi defenzivními, není obsah rozhovoru, ale úmysl, který se za ním skrývá. Pravda v tomto případě není to, co bolí – je to zlomyslnost, se kterou je pravda doručována.

 

Chyba číslo 2: Automaticky sdílíte svoje pocity

Někteří odborníci na komunikaci naznačují, že pokud se chcete „ozvat“, je dobré začít tím, že sdělíte své pocity. Tak například své špatně parkující kolegyni řeknete, že cítíte vztek a znechucení. To by prý mělo pomoci. Nepomůže. Lidé takto jednoduše nefungují.

Automatické sdílení vašich pocitů ostatní tak akorát odcizí, pohorší a zmate.

Jak na to? Začněte fakty

Během rozhodujících konverzací nám mozek dost často neslouží. S cílem maximalizovat kognitivní výkonnost naše mysl ukládá pocity a úsudky, ale už ne fakta, na kterých jsou založeny.

To je důvod, proč když vašemu kolegovi dáváte negativní zpětnou vazbu a on se vás zeptá na konkrétní příklad, vás nic nenapadne. Prostě si nevzpomenete. Takže jen dokola opakujete svoje pocity a závěry, ale rozumných argumentů se vám nedostává.

Příprava relevantních faktů je to, co z vás udělá mistra vyhrocených konverzací. Než otevřete pusu, připravte si základní informace, proč se cítíte tak, jak se cítíte, a řekněte to hned na začátku.

 

Chyba číslo 3: Bráníte svoji pozici

Pokud někdo zastává opačné stanovisko ohledně věci, na které vám záleží, je naprosto přirozenou lidskou reakcí zaujmout obrannou pozici. Náš mozek je nastaven na posuzování hrozeb, ale jakmile necháme pocity zvítězit nad naším chováním, nikdy to nedopadne dobře.

Stavět se do obranné pozice je jednoznačná cesta k neúspěchu.

Jak na to? Buďte zvědaví

Nejlepším způsobem, jak se vyhnout této defenzivě, je osvojit si zdravou pochybnost ohledně vlastní jistoty. Pak můžete do rozhovoru vstoupit s upřímným zájmem o svět toho druhého.

Dejte sami sobě detektivní úkol zjistit, proč by racionální, dospělá osoba přemýšlela způsobem jako váš kolega nebo kolegyně. Někdejší americký ministr zahraničí Dean Rusk to shrnul celkem výstižně: „Nejlepší způsob, jak přesvědčit ostatní, je přes vaše uši, nasloucháním.“ Když se lidé cítí pochopení, budou vám více naslouchat.

 

Chyba číslo 4: Z nastalé situace obviňujete ostatní

Šéf vám slíbí, že se přimluví za vaše povýšení. Na personálním ale později zjistíte, že místo za vás ztratil slovo za vašeho kolegu. Cítíte se naštvaní a zklamaní. Jistě, je to váš šéf, kdo je odpovědný za vaši bolest, že? Pravdou je, že ale není sám.

Jak na to? Změňte perspektivu

Když jsme zklamaní, zesilujeme svoje negativní pocity tím, že obviňujeme ostatní. Konflikt nemůžeme zvládat, dokud si neuvědomíme, jak se podílíme na jeho vytváření. Váš šéf tedy možná šlápl vedle, ale určitě ne zcela bez důvodu. Půlka vašeho zklamání pramení z šéfovy zrady, ta druhá ze skutečnosti, že váš výkon jednoduše nebyl dost dobrý, aby stačil na povýšení.

 

Chyba číslo 5: Bojíte se ozvat

Je pochopitelné, že vás hádky a vypjaté momenty naplňují děsem. Při takovém stresu vás snadno přemůže váš vnitřní hlas, který vám našeptává všechny katastrofické scénáře, které mohou nastat, pokud si konečně dupnete. Představa konfliktu, odplaty, izolace a bolesti vás nakonec donutí mlčet.

Jak na to? Představte si následky toho, že se neozvete

Nejrychlejší způsob, jak sám sebe motivovat ke vstupu do nepříjemné situace, je představit si, co se stane, pokud se neozvete. Výzkum společnosti VitalSmart ukázal, že lidé, kteří se nebojí ozvat, nejsou víc stateční, jsou jednoduše akurátní.

Tito lidé nejprve pečlivě zváží, co se pravděpodobně stane, pokud nepromluví. Připustí si variantu, že věci dopadnou dobře, přestože se ozvou. A nakonec, a to je nejdůležitější, kalkulují i s možností, že se situace nebude vyvíjet dobře. S takovouto analýzou všech alternativ se nakonec ve většině případů rozhodnou promluvit.

 

Co z toho vyplývá?

Jediný způsob, jak pokaždé vyhrát hádku, je v první řadě žádnou nemít. Úspěšní lidé toto vědí. Nevyhýbají se konfliktům, protože vědí, že jsou schopni využít takovou situaci produktivně ještě předtím, než se vše vymkne z ruky. Aplikujte tyto strategie, až budete příště čelit náročné situaci, a uvidíte, že výsledky se dostaví.


Čtěte také:

Pupl Fiction po česku. Skutečný „pan Wolf“ řeší vaše problémy

Jak si v práci říct o vyšší plat. A opravdu ho dostat

 

Čtěte také