Aktuální vydání magazínu Forbes

51 zemí za tři měsíce. Co jsem se naučil během roadtripu napříč Evropou

Pošli to dál

Když jsem zakládal před více než rokem cestovatelský blog Deník dobrodruha, tak jsem ani v duchu netušil, čeho všeho se dočkám. Úspěchy, pády, překážky, radosti i porážky jsou pouze slabým výčtem všeho, čím jsem si poslední dobou prošel. K tomu všemu mě v zimě skolila těžká plicní embolie, kvůli které mi doktoři sdělili: „Na pár měsíců si musíte dát pohov s cestováním a létáním!“

Nebyl bych to ale správný dobrodruh, kdybych si těmito slovy nechal vzít svoji cestovatelskou vášeň, a tak jsem se zeptal sám sebe: „Jak to jenom udělat?“

Čtěte také: S mottem „bez hranic“. Jak si student VŠE vychutnává život dobrodruha

Ani si nepamatuji přesný impulz, ale nápad byl za chvíli na světě: „Projedu karavanem všech 51 evropských států za 3 měsíce.“ Od počátku mi ale bylo jasné, že tohle dobrodružství budu těžko zvládat sám, a proto jsem složil tým tří cestovatelů a celý projekt nakonec pojmenoval Kangelo Eurotrip 2017. Možná se to někomu může zdát jako šílenost, ale když nemohu létat, tak jsem ani neměl jinou možnost.

Jsem za tuhle zkušenost rád, jelikož jsem se díky ní zase mnohému naučil.

Nic není nemožné
V dnešní době má jakýkoliv nápad šanci uspět. V životě nemáme žádné limity a je pouze na nás, čeho chceme dosáhnout. Já jsem začal svůj nápad sdílet s přáteli a všichni mi říkali, že jsem se musel zbláznit. Všichni mě přesvědčovali, abych se nápadu vzdal. Já ale řekl rázné ne a šel si za svým cílem. Nemáte na cestování peníze? Můžete oslovit partnery, ale to jim musíte představit svou vizi, nebo prostě vezměte druhou směnu v práci. Máte závazky? To máme všichni. Připomínek uslyšíte spoustu – důležité jsou činy.

Příklad: Dva týdny před odjezdem jsme neměli partnera na karavan. Týmu jsem řekl, že ho seženu, což se také stalo. Ještě před akcí s námi začalo spolupracovat pár partnerů (MOL, Uniqua…), generálního partnera (Equa Bank) jsme dokonce sehnali až týden po začátku akce.

Tým
Není nic důležitějšího než vybudovat správný tým, to je alfa a omega každého úspěchu. Každého člena vnímám tak, že musí mít unikátní schopnosti, které jsou podpořené jeho rozvinutou osobností. Taktéž musí zapadnout do skupiny, svědomitě si plnit úkoly, naučit se potlačovat své ego a vyjít vstříc ostatním. Komu se nepovede tým sestavit napoprvé, tak nesmutněte. Je to alchymie, která ne vždy vyjde. S tím mám z minulosti také své zkušenosti.

Příklad: Do týmu jsem potřeboval dva lidi. Jednoho cestovatele na exekutivu, aby připravil podklady cesty. Druhého na tvorbu materiálů (videa a fotky). Naštěstí jsem měl kam sáhnout, tak se mi jej povedlo přesně takový složit.


Lukáš Prade (vlevo), Filip Mayer (uprostřed), Roman Ondrčka (vpravo).

Předsudky jsou jen předsudky
Po celou cestu jsme neměli ani jeden problém s ostatními lidmi. Všichni nám chtěli po celou dobu nesmírně pomáhat, čas od času jsme obdrželi jídlo či rady, kudy se vydat. Nesčetněkrát jsme byli pozváni na dobrou večeři či pití od místních. Proč? Protože stačí nemít žádné předsudky, jít ke všem s otevřenou náručí a tisíckrát se vám to vrátí.

Příklad: V Turecku jsme zaparkovali karavan kousek od historického centra západního Istanbulu. Nad námi se nacházela restaurace a my ji navštívili. Obsluhovali nás dva muslimové a musím vám říct, že jsem se nikdy necítil více příjemně s lahodnějším jídlem.

Učit se můžeme od každého
Neškatulkuji. Nesoudím. Ať už se jedná o jakoukoliv rasu či pohlaví, tak věřím v sílu osobnosti. To, co vydáváte ze sebe k ostatním, to se vrací. Občas si sice neporozumíte, ale to se nedá nic dělat. Jste na jiné vlně a všem se zavděčit nemůžete. Na cestách jsem se naučil mít hlavu i mysl otevřenou a snažit se pochopit ostatní lidi. Proč se chovají či vystupují zrovna takto? Hrozně mě tato otevřenost obohacuje a posouvá dále. Přijímám nové myšlenky, názory a především jsem tolerantnější. Zvyšuje se zároveň schopnost porozumět. Učme se každý od každého!

Příklad: Poznal jsem spoustu rodin, které neměly vůbec nic. Nic materiálního. Vadilo jim to? Vůbec! Bydlí v rozpadlém domově, mají obrovskou rodinu a smějí se. Užívají si život. A víte, co je na tom nejkrásnější? O všechno se rádi podělí. Tohle jednání mě učí laskavosti.

Štěstí se musí jít naproti
Klasika všech článků – štěstí. Nicméně i já musím uznat, že se jedná o nutný a potřebný doplněk na cestách světem. Občas se dostanete do situací, ze kterých musíte umně vybruslit. Zejména bych připomněl ty, kdy porušíte pravidla. Já jsem toho názoru, že vám štěstí pomůže jen tehdy, když mu jdete silně naproti. Tvrdě pracujete, snažíte se dosáhnout toho, co chcete, všemi způsoby, nenecháte se odradit od svých myšlenek a využíváte příležitostí!

Příklad: V Moldávii jsem pozdě zpomalil při vjezdu do vesnice z rychlostní silnice. Tachometr protijedoucího policejního auta naměřil více a zastavil nás. Jeden z policajtů začal rusky vypisovat pokutu. Já se omlouval, litoval činu a pomalu muže zákona přesvědčil, že bude rychlejší se rozloučit než trávit odpoledne „dorozumíváním“ v cizí řeči. Nakonec pokutu spálil a druhý otevřel zadní dveře a daroval nám dva melouny! No to mě podrž! Nezaplatím ani korunu a dostanu dva melouny od policajtů?:D

Autor je zakladatelem a autorem Deníku dobrodruha a projektu Kangelo.


 

Čtěte také