To, co všichni čekali, se stalo. Adele, která své nové album 25 vydala ani ne před týdnem (konkrétně 20. listopadu), už zlomila rekord v prodejích. Podle amerického časopisu Billboard, který od roku 1991 sleduje čísla prodaných alb světových umělců, se doteď nové desky prodalo jen v USA 2,8 milionu kusů (do tohoto čísla patří i digitální kopie). Adele tím pokořila dosavadní maximum kapely N´Sync, která svého alba No Strings Attached prodala v roce 2000 za první týden 2,4 milionu kusů. V domovské Británii se podle stejného časopisu drží v žebříčku nejprodávanějších alb na druhém místě za Be Here Now od Oasis.

Pro ty, kteří se v hudební branži nepohybují, jsou tahle čísla hezký příběh o úspěchu svérázné Britky s hlasem jako zvon, a taky znamení toho, že kvalitní práce se ještě pořád vyplácí. Pro ty, kteří o tomhle oboru přeci jen něco vědí, je úspěch Adele vzrušující ještě mnohem víc. Ti všichni si totiž dobře uvědomují, že hudební průmysl už dávno není to, čím býval v roce 2000, že dnes se nová alba prodávají jen ve zlomcích toho, kolik se jich prodávalo tehdy a že to, co se Adele povedlo, je vlastně zázrak.

Do konce týdne se předpokládá, že prodá necelé tři miliony kopií a když se jí bude dařit, mohla by pokořit i zatím absolutní rekord Japonky Hikara Utadaho, která v Japonsku v roce 2001 svého alba Distance prodala přes neuvěřitelné 3 miliony kusů (opět ale v době, kdy byl tenhle průmysl na vrcholu).

Abychom ještě víc přiblížili, v jakém marastu se hudební byznys aktuálně pohybuje, tak jen pár čísel: V letošním roce zatím hranici milionu prodaných alb prekročili jen 3 interpreti: Taylor Swift a její 1989, které je sice už z loňska, ale prodává se velice dobře i letos, Drake a If You´re Reading This It´s Too Late, které bylo až do vydání Adelina 25 nejprodávanějším albem tohoto roku a samozřejmě 25. (Šanci na to, aby se do konce roku dostali nad milion prodaných kusů mají už jen Justin Bieber s albem Purpose, One Directon s Made in the A.M. a Luke Bryan a Kill The Lights). V roce 2000 bylo alb, která se dostala přes milion prodaných kopií, osmdesát osm.

Jen pro připomenutí, poslední album Adele (které mezi fanoušky také vyvolalo slušnou mánii), vyšlo před 4 lety, pak se tahle extrémně populární zpěvačka odmlčela (pomiňte rok 2012, kdy vydala ústřední píseň k bondovce Skyfall), porodila syna a s okolním světem v podstatě přestala komunikovat. Není se tedy co divit, že její fanoušci byli pořádně natěšeni.

Adelin ohromný triumf ale není jen ukázkou toho, jak oblíbená tahle zpěvačka je, je to také skvělý příklad umělce, který má svá díla dobře pod kontrolou. Adele si už léta hlídá to, aby se její tvorba neobjevovala v reklamách, dává málo rozhovorů a nechce třeba ani vydávat speciální edice svých alb.

adele_N

Před vydáním 25 k tomu přidala další novinku – naprosto v rozporu s tím, jak prodej hudby dnes funguje, oznámila, že nová deska nebude k dostání na žádné streamovací službě jako jsou Apple Music nebo Spotify. Efekt? Natěšené fanoušky jednoduše donutila k tomu, aby zašli do klasických obchodů a nakoupili si tradiční nosiče – které jsou logicky dražší a ze kterých mají umělci i vyšší zisky, nebo aby si album koupili na internetu, třeba na iTunes.

Streamování je populární ze dvou důvodů – je levné a audiotéka, kterou nabízí, je ohromná (jen pro příklad: Spotify vám za necelých 10 dolarů měsíčně nabízí přístup k 35 milionům písní, samostatné album, které průměrně obsahuje 12 skladeb, vyjde mnohem dráž). Pro umělce to ale znamená, že nad svým dílem ztrácejí kontrolu a fanoušci jim jsou tak nějak dál. A samozřejmě také klesají prodeje fyzicky existujících alb i počty těch, které si lidé stáhnou.

Jako první vyhlásila těmto službám válku Taylor Swift, která letos obvinila Spotify z neférového zacházení a dosáhla toho, že společnost nakonec její album 1989 (a později i veškerou její tvorbu) přestala nabízet a později donutila startující Apple Music, aby umělcům za jejich alba platila i během tříměsíční zkušební doby, kdy její zákazníci měli veškeré streamování zadarmo.

Zdá se tak, že i přes tenhle těžký boj si skutečně dobří umělci své místo nakonec uhájí. A Adele jim v tom klidně může být vzorem.