Aktuální vydání magazínu Forbes

Polemika Aleše Michla o nekonečném růstu akcií. Spadnou, nebo ještě posílí?

Pošli to dál

Tento graf vypadá hrozivě…

… ale když se kouknete na makrodata z Ameriky, tak jsou lepší než v Evropě = jestli nějaké tradiční akcie mít v portfoliu, tak americké.

Podívejte se, je jak Evropa ekonomicky rozdělená, jak část má již míry nezaměstnanosti pod úrovní roku 2007, ale část je stále v problémech. Naopak v USA jsou dříve problémový Michigan i Detroit nebo přepálená Kalifornie pod tou samou úrovní…

… ale akcie mnohokrát dokázaly, že i přes perfektní makrodata dokážou spadnout. V minulosti stačila rozbuška na trhu nemovitostí nebo přepálené technologické akcie a letělo to i minus 50 procent…

… ale třeba v našem modelu jsou nyní akcie nadhodnocené jen mírně, o 3,45 procenta (proto jich v portfoliu nemáme již 100 procent, ale 66 procent), porovnáváme je třeba s množstvím vytisknutých peněz…

… a podobně i podle buffettovského indikátoru – podle tržní kapitalizace akcií vzhledem k hrubému národnímu produktu – nejsou ještě ceny na historickém maximu. Byť jsou vysoko…

… a obdobně srovnání se zlatem – americký index Dow Jones dosahuje hodnoty kolem 22 800 bodů a zlato stojí 1300 dolarů za unci. Když obě hodnoty vydělím, získám poměr 17,5. Na začátku roku 2000 činil tentýž poměr 40. Čitatel ve zlomku byl velký, jmenovatel naopak malý.

V roce 2012 byl poměr 8, čitatel byl proti jmenovateli malý. Znamená to, že v roce 2000 byly akcie předražené, bylo lepší koupit zlato. O 12 let později bylo naopak zlato předražené vůči akciím – bylo lepší zlato prodat a koupit americké akcie.

Dlouhodobá průměrná hodnota daného poměru od roku 1928 až dosud činí 12. Aktuální číslo tedy ukazuje, že na akciích není žádná závratná bublina. Ještě bych se jich úplně nezbavoval, snad jen snížit jejich váhu – alespoň takto nám to ve fondu radí algoritmus, co já jako člověk mohu vědět…


 

Čtěte také