Připomíná to operaci kulový blesk. Ve čtvrtek v pražském sídle J&T Banky vzniká notářský zápis, podle kterého se slovensko-česká skupina ujímá kontroly nad evropskou pobočkou čínské CEFC, ovládající majetek přes 25 miliard korun.
Dokument zároveň mění stanovy firmy a určuje nové představenstvo. Ještě toho dne listina zamíří na pražský rejstříkový soud. Druhý den ráno je firma, které dřív vládl Jaroslav Tvrdík, v rukou dravých finančníků z J&T. Notáři okamžitě zapisují změny do rejstříků.
Čtěte také: Začala mezikontinentální bitva o CEFC. J&T jde proti Tvrdíkovi i Číňanům
„Jardo klame.“ Během pátku si Tvrdík s vládcem J&T Patrikem Tkáčem vymění pár mediálně vděčných výroků, navzájem se obviní ze lží. Hledá se 475 milionů eur. Marně.
V pozadí to mezitím lítá.
Bleskově a hladce
J&T kolem pátečního poledne přebírá kontrolu nad firemním webem CEFC, mizí z něj noční prohlášení Tvrdíkova vedení, které kroky J&T odsuzuje. Nahrazuje ho reakce finanční skupiny. To vše, aniž by manažeři J&T vůbec vstoupili do hlavního pracoviště CEFC v centru Prahy. Vše řeší jejich právníci, často na dálku.
Noví majitelé firmu přesouvají na pražskou periferii, do malé administrativní budovy na Proseku. Tedy alespoň její formální sídlo. Opaření pracovníci CEFC nicméně zatím zůstávají v budově Na Příkopech a v Nekázance. Až na Tvrdíkovy výkřiky na Twitteru jde vše až překvapivě hladce.
Advokát Radek Pokorný ani další elitní právníci a bývalí vysoce postavení policisté, kteří pro CEFC v Praze pracují, nepřicházejí s žádnou obranou.
Během dalšího pracovního dne, tedy pondělí, má jeden z klíčových mužů J&T Dušan Palcr pod přímou kontrolou osm čínských firem. Notáři zapisující změny v obchodním rejstříku pracují opět bleskově.
Odolávají jen Tvrdíkova fotbalová Slavia, Travel Service, Pivovary Lobkowicz či média Jaromíra Soukupa. Přes nabízející se spekulace, proč J&T uchránila zrovna tyto firmy, jsou skutečné důvody poněkud nudné – ve Slavii mají totiž podíly ještě minoritní akcionáři, tudíž výměna vedení není zdaleka tak snadná, a v Travel Servicu nadále kraluje Jiří Šimáně s těsnou většinou akcií, a firmu si tak rozviklat nenechá. V médiích Jaromíra Soukupa má podíl jiná firma z okruhu CEFC sídlící přímo v Číně, to platí i pro Pivovary Lobkowicz, které kontroluje hongkongská China International Group Corporation.
Zbytek zdejší říše Jaroslava Tvrdíka a jeho spojenců ze CEFC je už nicméně v rukou Patrika Tkáče a jeho lidí – strojírny Ždas, stadion Eden, administrativní centrum Florentinum, hotel Mandarin Oriental, budova Živnobanky či Nadační fond Tradiční čínské medicíny. Vedení firem dostává od nových pánů výzvu, aby nekonalo nevratné kroky a vyčkalo na vyřešení situace. Během dvou pracovních dnů je ukázková obchodní anexe dokonána. J&T za léta ostrých bojů o české a slovenské podniky podobné situace umí. To je jisté. Už méně jisté je, co se kolem CEFC skutečně děje.
Nepřítel před branami
Oficiální scénář hovoří o tom, že J&T jako věřitel zkrátka přistoupila k těmto krokům, aby ochránila svých bezmála 12 miliard korun, které před časem čínské CEFC půjčila. Využila platných zástavních smluv a podle nich své veřitelské postavení prakticky kapitalizovala do akcií firmy.
To je ale pro pochopení divoké story trochu málo. Pražské vedení CEFC se totiž na nepřátelské převzetí připravovalo už před několika týdny, zaměstnanci dostali pokyny, jak postupovat, jak zabezpečit kanceláře, své počítače, důležité dokumenty. Tvrdíkovi právníci ale následně vymysleli několik opatření, která situaci na pár dní uklidnila. Ve čtvrtek však předběžná opatření, kterými se Tvrdík snažil chránit majetek CEFC, doběhla. A právě to zřejmě umožnilo J&T udeřit a prakticky bez boje firmu ovládnout.
Zástavní smlouvy J&T zjevně dávají dostatečně silnou pozici, aby ve hře o miliardový majetek vyzvala na souboj i takový kolos, jakým je čínský státní konglomerát CITIC Group, jedna z největších čínských firem. Právě ta měla do evropské CEFC majetkově vstoupit a zároveň vyplatit závazky vůči J&T.
Tkáč byl ale rychlejší, využil uzavřených smluv a firmu převzal dřív, než mohlo k této záchranné misi dojít. Zkušený finančník teď bude chtít ze své pozice vydolovat co nejvíce. Ostatně rozehrané to nemá špatně – proti úvěru 11,5 miliardy stojí zastavený majetek s více než dvojnásobnou hodnotou.
Ale opravdu se slovenský miliardář svévolně utrhl ze řetězu a chce silou vydělat na firmě, která platí za prodlouženou ekonomickou pěst čínského režimu, je největším čínským investorem v zahraničí s ročními tržbami přes 50 miliard dolarů? Připomeňme, že jde o stejnou J&T, která aktivně dláždila cestu čínskému kapitálu do Česka, a o stejného Patrika Tkáče, který před třemi lety hovořil o Tvrdíkovi jako o svém dlouholetém kamarádovi, díky kterému se s CEFC dali dohromady.
Vydírání státní firmy tohoto kalibru s sebou nese navíc zásadní politická rizika. V době politického příklonu k Číně a budování hedvábných i jiných stezek se to jeví jako hodně odvážný krok.
Co na to Miloš Zeman, pročínský prezident České republiky, a jeho družina v čele s poradcem Martinem Nejedlým, se kterým se i ti nejbohatší podnikatelé snaží raději vycházet v dobrém? A co Petr Kellner, nejsilnější z místních mogulů, který si stabilní česko-čínské vztahy střeží roky, neboť jeho impérium z velké části roste zejména díky čínskému Home Creditu? Patrik Tkáč má určitě rád adrenalin, ale není tohle už trochu moc?
Anebo je vše jinak. Karty už jsou dávno rozdány, všechny strany tuší výsledek, neboť si jeho kontury už dohodly předem.
Hra o čínské trůny začíná
Skupina CEFC je totiž v domovské Číně na černé listině už několik měsíců. Firma se nezastavitelně hroutí a zdejší byznysmeni, kteří si na ni před čtyřmi lety vsadili, to moc dobře chápou. CEFC nezvládá splácet své dluhy, kterých má tolik (jen přes dluhopisy si napůjčovala v přepočtu 100 miliard korun), že i obrovský čínský bankovní sektor z nich může mít bolehlav.
Její duchovní otec Jie Ťien-ming je vyšetřován pro ekonomickou kriminalitu, firma ztratila kredit u nejvyšších politických představitelů země, mezinárodně ambiciózní projekt se změnil ve velký mezinárodní problém. Zatímco s ostatky zkolabované CEFC na domácí půdě si čínský režim snadno poradí, v zahraničí je třeba situaci řešit takticky a vyhnout se mezinárodní ostudě. I proto dostal státní konglomerát CITIC Group stranický příkaz, aby situaci v Praze vyřešil.
Není náhoda, že měl peníze nalít pouze do evropské CEFC, zatímco mateřská firma v Číně míří do nucené správy. CITIC vzal své poslání vážně, což dokazuje i fakt, že Prahu kvůli tomu v minulých dnech navštívil nejvyšší šéf konglomerátu Čchang Čen-ming.
J&T tak dnes vlastně dělá špinavou práci za CITIC. Čistí firmu od vazeb na čínskou centrálu nedůvěryhodné CEFC a také od zdejších manažerů, kteří na ni byli navázáni. Vypadá lépe, když Jaroslava Tvrdíka, někdejšího ministra obrany, který v Česku těží z přízně prezidenta Zemana, popraví místní investiční brousek, než aby jej vyhodila čínská státní firma.
K dobrým vztahům by to zrovna nepřispělo. Je třeba starou gardu nahradit novou, ideálně tak, aby neutrpěly pracně látané politické vazby. CITIC v těchto dnech už jedná přímo se skupinou J&T, byť i Jaroslav Tvrdík do dění nadále promlouvá. Každá ze stran chce něco jiného, má jiné zájmy. J&T je nejčitelnější – chce buď peníze, nebo lukrativní majetek CEFC. Naproti tomu CITIC touží hlavně v klidu uklidit zdejší nepořádek, případně v Česku převzít některé obchodní a politické vztahy. Jaroslav Tvrdík pak hlavně nechce ostudu a z další štace odcházet jako vyvrhel, naopak už teď dost možná hraje o své další angažmá.
Za pár dní se uvidí, kdo si přišel na své a kdo odešel naopak s prázdnou. Postačí sledovat osudy jednotlivých firem, jejich manažerů, případně vyhlížet změny v diplomatickém týmu Miloše Zemana či ve vedení Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce, která byla se starou CEFC úzce provázána. Hra o čínské trůny začíná.
