Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
bajkazyl

Bajkazyl, cyklistická pohotovost, která městu vrací divokost a svobodu

Pošli to dál

Oba měli práci, která je bavila a vydělávala jim, neměli vlastně ani překotnou touhu měnit svět. Přesto jim na tehdejší podobě Prahy a hlavně Náplavky cosi vadilo. „Ten způsob, jakým se tady zachází s veřejným prostorem a jak se město chová k cyklistům,“ říká Martin Kontra. Proto se v roce 2010 rozhodli s tehdejší manželkou Gabrielou situaci změnit. Po bojích s radnicí otevřeli na nábřeží Bajkazyl, útočiště nejen pro milovníky kol, ale i městského života obecně.

Jejich podnik v současnosti zahrnuje bar, opravnu a půjčovnu bicyklů na Náplavce, dílnu v MeetFactory na Smíchově, pobočky v Brně a Olomouci a dál se snaží realizovat, s čím původně začínal. Tedy vracet městu jeho tvář a dávat ho zpět lidem, kteří v něm žijí.

naplavka

Teď, když sedí u stolečků svého baru, před sebou výhled na řeku a za zády cvrkot zaměstnanců, kteří probouzejí výčep a dílnu k životu, vypadá to snadně. Zprvu to ale jednoduché rozhodně nebylo. „Už jenom získat tady pronájem byl úmorný boj,“ vzpomíná Gabriela Kontra.

Nakonec se to povedlo i díky přímluvě Petra Štěpánka, který byl tehdy radním za Zelené a Kontru znal skrze komunitu lidí kolem městské cyklistiky. „Prvních pár měsíců byl ale stejně všechno strašný punk, fungovali jsme skoro na úrovni squatu a neměli jsme vůbec představu, jestli všechno není jen hurá akce pro pár kamarádů, kterou nás po sezoně donutí zase zavřít,“ prozrazuje spoluzakladatelka.

Jednu injekci do začátku však jejich projekt přece jen dostal, zaujal totiž Nadaci Vodafone, a tak od ní získal zhruba půlmilionový startovní grant. „A taky jsem měl štěstí, že jsem vyhrál hlasování o stipendium organizace Ashoka pro sociální inovátory,“ říká Kontra. „Díky tomu jsme mohli hodně investovat do vybavení a nezadlužit se,“ přiznává, že to asi rozhodlo pokračovat v myšlence. Kontrovi už totiž v té době měli tři děti.

naplavka1

Kolem baru se začínají prohánět první cyklisté, objednávají si, klábosí a člověk si těžko představuje, že podnik, který tak charakteristicky dotváří své okolí, mohl být někdy někomu trnem v oku. „Ale to on je tak trochu pořád,“ připouští jeho spolumajitelka a pouští se do kritiky města, kterému podle ní nejde o to nabídnout lidem inteligentní zábavu, ale nahnat jich co nejvíc na nějaké komerční místo a tam z nich vytáhnout maximum peněz.

„Jenže my to tady chceme dělat jinak,“ říká Gabriela. „Na Bajkazylu mě baví, že skoro všem lidem, co u nás pracují, je pod třicet a většina z nich ještě nemá představu, co se životem. Často studují obory, které jim nezaručí stálé místo a vysoký plat, a líbí se mi, že u nás mají možnost pohybovat se v přirozeném zaměstnaneckém prostředí, ale zároveň se vyprofilovat v tom, co je jim opravdu blízké, aniž by museli dělat práci na nějaké hloupé zaměnitelné pozici, jakých je v každé korporaci mraky.“

„Ale není to tak, že jsme chtěli dělat neziskový prostor,“ upozorňuje Kontra. „Ten podnik měl od začátku normálně vydělávat už jen z čistě praktických důvodů. Představa byla taková, že zřídíme bar, aby pokryl náklady na mechaniky a kulturní akce, protože jsme nechtěli fungovat z provozních grantů.“

naplavka2

Bajkazyl je dnes konglomerát mnoha aktivit, a kdyby některá z nich odpadla, ztratil by své opodstatnění, protože právě jeho organičnost z něj dělá to, čím je. Když přijedete na Náplavku na takzvanou cyklistickou pohotovost, jak jí tu říkají, můžete si nechat pomoct od profesionálního mechanika a mezitím se občerstvit na baru nebo, pokud si věříte, půjčit si nářadí a ve svém stroji se „povrtat“ sami.

„Když jsem žil v Berlíně, byl jsem fascinovaný scénou, kdy do podobného cyklopointu přijela holka, půjčila si od technika nářadí a kolo si opravila sama,“ vypráví Kontra o své prvotní inspiraci.

Poslední dobou se však stává, že lidé, kteří jsou zvyklí vnímat Bajkazyl jako nízkonákladovou DIY dílnu, která jim za pár korun půjčí nářadí, najednou jen těžko akceptují, že chce za kvalitní služby vyšší částky. „Ale to je spíš o komunikaci, než že by v tom byl nějaký problém,“ myslí si šéf. „Hlavní idea zůstává stejná: zachovat městu svobodu a divokost způsobem, který je pro ně přirozený. Aby se nám v něm dobře žilo a aby to byla taky zábava.“

Čtěte také