Aktuální vydání magazínu Forbes

madetaci_sajt
Roche

Jak dosáhnout na úspěch na kole i v byznysu podle šampiona Tour

Pošli to dál

Rok 1987 byl jeho. Stephen Roche se sice vracel po zranění kolene, a snad i proto mnoho nevěřil, ale v květnu nejdřív vyhrál růžový dres krále Gira, třítýdenního etapového závodu cyklistů v Itálii. Čtyři týdny potom se vydal za žlutým trikotem z Tour de France a na konci sezony ještě oblékl ten duhový, jaký smějí vozit pouze mistři světa. Jen tento Ir a cyklista století Eddy Merckx na tuto vzácnou trojkorunu dosáhli. A možná se budete divit, kolik toho má úspěch na kole společného s úspěchem v osobním životě.

Je mu šestapadesát, na kole pořád vypadá jako ten šampion minulosti, byť bříško pod dresem nezakryje, a v konvoji Tour de France teď provází VIP hosty, kterým vysvětluje, jak to ve velké cyklistice chodí. Na sobě má bílou košili s nápisem Škoda a za volantem superbu se zase probouzí jeho závodní instinkt. „Vítězství v Tour de France je hodně o sebedůvěře, o víře, že to můžete dokázat,“ říká mi.

Jasně, za žlutým dresem je toho mnohem víc a tréninková dřina je na prvním místě. Jak jste slavil? ptali se Roche po vítězném Giru. Víte jak? Sedl v Itálii do auta, s týmovým kolegou dojel domů do Paříže, druhý den ráno si v pekárně koupili bagetu, společně posnídali a vyrazili zase do práce, na trénink. Bez večírku, bez odpočinku, protože ten si během čtyř týdnů do startu Tour nemohl dopřát.

Čtěte také: Šampaňské pro prezidenta a stádo pod kapotou. Odkud se řídí Tour de France

„Může to znít směšně, ale prostě jsem trénoval zase dál, protože jsem měl nový cíl,“ vzpomíná opálený Ir, kterému se tenkrát podařilo do Paříže, cíle Tour, dojet se 40sekundovým náskokem. „Po Tour zase jezdí cyklisté po exhibičních závodech a já si s sebou vzal šoféra, přestože jsem nevydělával obrovské peníze. Ale řekl jsem si, že se musím koncentrovat na mistrovství světa, a investoval jsem, abych neztrácel síly. Utratil jsem pár franků, ale věděl jsem, že mi tohle přinese další a mnohem víc.“

Brit Froome, aktuální lídr Tour, dře obvykle na sopce Teide na Tenerife. Kolumbijec Quintana se zase jezdí připravovat domů do And, kde má dům dokonce výš, než je vrchol nejvyššího vrcholu letošní Tour. Dohromady za rok najedou přes 30 tisíc kilometrů, k tomu absolvují třeba 100 závodních dnů a významná porce toho všeho předchází právě Grand Départ neboli velkému startu Tour, která letos měří 3500 kilometrů. Taky se vám to zdá šílené? Nebo si snad umíte představit jet z Prahy do Barcelony a zpět? Na kole. Za celé tři týdny jen se dvěma dny volna. A to všechno průměrnou rychlostí kolem 40 kilometrů v hodině? Au!

Tour

Výkonnost cyklistů je zhruba stejná, ale šampion má přece jen něco navíc – silnou mysl. „Musíte být motivovaní, ambiciózní a v tomto případě není ostuda, když máte vysoké ambice,“ říká Roche. „Mou silou bylo i to, že jsem dokázal to negativní obrátit do pozitivního.“ Takže pokud prohrál jeden závod, ve druhém už se mu to nestalo.

Čtěte také: Technologie proti podvodníkům. Tour de France prosvítí termokamery

„Je velká podobnost mezi sportem a byznysem, za obojím stojí hromada práce,“ ví Roche, který doma v Irsku vede cestovku a na Mallorce tréninkové kempy. „Ale když slýchám, že ‚Sky is the limit‘, to se vždycky usměju.“ Tohle motto používá britské Sky, v současnosti nejbohatší a nejúspěšnější stáj Tour, kde jezdí Froome, který podle všeho míří do Paříže za třetím triumfem ve 103. ročníku závodu.

„Jenže pokud jste přesvědčení, že nebe je hranice, nikdy na ně nedosáhnete,“ varuje Roche, na Tour tvář Škody. „Jestliže si jednou nastavíte limity, víte, jak těžké je jich dosáhnout, a dostanete se možná na 90 procent. Ale když žádné hranice nemáte, pak se dostanete o deset procent dál, než co jste si naplánovali původně. Nesmíte podceňovat to, čeho jste schopni.“

Takové myšlení mu kdysi vštěpovala matka a on teď stejnou metodu aplikoval na svého syna Nicolase, který taky závodí na kole a je ve Sky Froomovým kolegou. „Před závody se ho ptám: Co dneska předvedeš? A on, že zkusí to nejlepší a uvidí, jak to půjde. Já mu ale pořád opakuju, že když ze sebe dá opravdu maximum, pak vyhraje. Nesmíte se bát postavit si před sebe takový cíl a nesmíte se bát, pokud ho nedosáhnete. A jestli jste ukázali to, co ve vás aktuálně bylo, a přesto to nevyšlo, je to stavební kámen pro příště.“

Čtěte také