Aktuální vydání magazínu Forbes

revolucie_sajt
delfin2

Čekání na vesmírné „ahoj“. Jak delfíni pomáhají vypátrat mimozemšťany

Pošli to dál

Řád delfína byl založen v roce 1961 během setkání 12 nadšenců do „lovu“ mimozemšťanů. Toto setkání proběhlo v observatoři Green Bank v Západní Virginii a mezi účastníky nechyběl ani mladý laureát Nobelovy ceny Carl Sagan nebo neurovědec John Lilly, který byl mimo jiné znám pro svou snahu o navázání komunikace s delfíny.

Lillyho stěžejní myšlenkou bylo, že pokud lidé nedokáží komunikovat s tvory tak evolučně vyvinutými, jako jsou delfíni, nemohou být ani schopni rozpoznat signály z jiných planet. Řád delfína si tak vzal za cíl zjistit, jestli jsou naši mořští kamarádi schopni naučit nás, jak komunikovat s mimozemšťany, informuje server Nautilus.

Během let Lillyho výzkum mezidruhové komunikace zažíval v komunitě Výzkumu mimozemské inteligence (SETI) své vzestupy a pády, dnes je ale opět v módě. Návrat k delfínům jako k modelu mimozemské komunikace nastal v roce 1999, kdy astronom SETI Laurance Doyle institutu navrhl využívat informační teorii k analýze komunikačních systémů zvířat, zvláště pak zvukový repertoár delfínů skákavých.

Čtěte také: Houstone, máme kytku! NASA vypěstovala ve vesmíru první květinu

Díky Lillyho pokusům se zjistilo, že početná skupina živočichů komunikuje pomocí něčeho, co se blíží lidskému jazyku. Jestli je ovšem zvířecí dorozumívací systémy vhodné označovat jako „jazyky“, je diskutabilní. Jazyky totiž nejsou vrozené, ale osvojené skrze kulturu a podle lingvistů většina přirozených lidských jazyků umožňuje jedincům hovořit o abstraktních konceptech či nepřítomných věcech, vytvářet nová slova nebo vytvářet nekonečný počet gramatických vět o libovolné délce.

Vědci věří, že zvuky, které delfíni vydávají, postrádají většinu těchto lingvistických charakteristik. Nicméně i přesto je jejich komunikace užitečná coby model pro mimozemskou komunikaci. Delfíni skákaví například využívají tzv. referenční signalizaci, v níž určité jejich dorozumívací signály (zvukové, vizuální či jiné) korespondují s určitými aspekty jejich prostředí. Někteří odborníci se domnívají, že signály delfínů mohou být určeny ke sdělování nálady, pohlaví či věku delfína. Delfíní projev tak sice není tolik lingvisticky složitý jako ten lidský, ale i tak dokáže sdělit abstraktní informaci.

Doyle potvrzuje, že delfíní signály nejsou pouze náhodnými zvuky, a navazuje tak na práci harvardského lingvisty George Zipfa, který ve 30. letech 20. století objevil v delfíním skřehotání nápadný vzor podobný lidským jazykům. Nejfrekventovaněji používané slovo ve většině jazyků se vyskytuje dvakrát častěji než druhé nejfrekventovaněji používané slovo, třikrát častěji než třetí nejfrekventovaněji používané slovo atd. Například v angličtině je nejvíce užívaným slovem „the“ a druhým nejvíce užívaným je slovo „of“.

Pokud se tato slova zanesou do grafu, bude vztah mezi frekvencemi vytvářet linii se sklonem -1, což je obvyklý sklon ve většině psaných a mluvených jazyků. Zipfův zákon umožňuje vědcům rozlišovat významné signály od náhodných pazvuků. Pokud série zvuků nebude mít žádnou sémantiku, linka na grafu bude beze sklonu, protože každé „slovo“ se bude vyskytovat se stejnou pravděpodobností jako jiné.

Čtěte také: Vesmírné lodě podle miliardáře Jurije Milnera a Stephena Hawkinga

Delfíni používají širokou škálu signálů, ovšem vědci nebyli dosud schopni prokázat, jestli by je bylo možné kvalifikovat jako ekvivalent lidského jazyka. Pokud by to bylo možné, musely by delfíní signály odpovídat alespoň Zipfově zákonu. Zádrhel je ovšem v tom, jak rozložit jednotlivé zvuky na analyzovatelné jednotky. U delfínů výzkumníci pátrali po přirozených pauzách, tedy tichu mezi jednotlivými skřeky, a poté zhodnotili jejich frekvenci vůči Zipfově zákonu.

Pokud má delfíní komunikace význam a je skoro tak složitá jako ta lidská, měla by mít frekvence delfíních zvuků sklon logaritmické křivky -1, tak jako většina lidských jazyků. Doylův tým tak začal shromažďovat nahrávky delfínů skákavých, kteří byli pozorováni a především posloucháni už od mláďat. Výsledný sklon byl -0,95, což naznačuje, že „delfínština“ může vykazovat syntax.

Tento matematický nástroj by mohl být prvním krokem k inteligenčnímu filtru SETI, který pomůže astronomům určit, jestli zachycené kosmické zvuky nesou nějaké jazykové znaky. Jak už práce Doyla a jeho kolegů naznačuje – možná nejlepším místem, kde začít zkoumat cizí světy, je naše vlastní planeta.

Jinak hrozí, že nerozpoznáme první mezihvězdné „ahoj“ od bezvýznamného šumu.

Čtěte také