Aktuální vydání magazínu Forbes

nwsltr1702sajt
cesko_jakjsmenatom

Češi se cítí nejbezpečněji na světě. Stačí nám to ke spokojenému životu?

Pošli to dál

Každému prvenství ve světovém srovnání se zpravidla věnuje velká pozornost. Jedno má i Česko, ale prošlo téměř bez povšimnutí: v rámci srovnání Social Progress Index se pro rok 2016 umístilo na čele tabulky, které v celosvětovém kontextu sleduje otázku pocitu osobního bezpečí . Meziročně si Česká republika výrazně polepšila o pět míst a je první.

Měření, které bere v úvahu statistiky trestné činnosti, vnímání kriminality, úroveň politické represe nebo počet vražd, tak naznačuje, že se alespoň v jednom ohledu máme docela dobře.

Stačí to ale k tomu, abychom život v Česku označili jako kvalitní? Existují i další indexy, o nichž se sice tolik nemluví, ale ve kterých si vedeme dobře? A v čem jsme si naopak pohoršili?

Na to se pokusíme odpovědět v rámci konference Česko: Jak jsme na tom?kterou letos Forbes organizuje už podruhé společně s Aspen Institute Prague. V jejím rámci se pokoušíme pravidelně analyzovat a dlouhodobě hodnotit politický, ekonomický a společenský vývoj Česka.

Pět expertních skupin v oblastech národní bezpečnosti, ekonomického potenciálu, veřejné správy, vzdělávání a právě kvality života pracuje na reportech, které se stanou základem konference 10. listopadu ve Veletržním paláci pražské Národní galerie.

Záznam nultého ročníku „Česko, jak jsme na tom“ z října 2015. Poprvé jsme konferenci pořádali v holešovickém prostoru Jatka 78.

Skupiny mají za úkol analyzovat zásadní dostupná data v mezinárodním srovnání, upozorní na hlavní problémy a doporučí opatření, která povedou ke zlepšení. Vedení týmu „kvalita života“ letos po Michaelu Žantovském převzal Pavel Fischer, šéf Ústavu empirických výzkumů STEM a bývalý velvyslanec ČR ve Francii. 

„Měřit kvalitu života předpokládá, že k tomu využijeme celou šíři parametrů: blížíme se více malíři, který hledá barvy pro svou paletu, než nějaké exaktní vědě. A přitom bez znalosti statistiky, sociologie a dalších souvislostí by hrozilo, že dílo našeho malíře nedá valný smysl,“ odpovídá Fischer na otázku, jak se dá změřit dobrý život.

Hodnocení, ke kterému se 10. listopadu budou vyjadřovat zástupci vlády i neziskových organizací, se bude podle Fischera opírat o faktory, jako je zdraví, péče o seniory, sounáležitost mezi generacemi, tolerance vůči odlišnému i dostupnost služeb a kulturního vyžití.

„Vybrali jsme ukazatele navazující na minulý ročník a rozšířili jsme je o nové, vysloveně české. To nám umožnilo zachytit zajímavé regionální rozdíly v Česku, o tom, jak lidé vnímají stáří nebo do jaké míry spolu souvisí pocit osobního štěstí a vývoje celkové ekonomické situace ve společnosti,“ doplňuje.

Právě ekonomická vyspělost společnosti podle Fischera souvisí s pocitem spokojenosti jen okrajově. „Pocit spokojenosti se odvíjí například od našich očekávání nebo od toho, s kým nebo s čím se srovnáváme. Na pocit štěstí tak mají daleko více dopad vlivy neekonomické, duchovní, historické, společenské,“ naznačuje Fischer.

Na výsledném reportu o tom, jak se v Česku žije, letos spolupracuje ekonom Tomáš Sedláček, ředitelka festivalu Jeden svět Hana Kulhánková nebo sociolog Daniel Prokop z agentury Median.

Zajímá vás, s jakými zjištěními přijdou? Sledujte 10. listopadu přímý přenos na webu České televize, hashtag #Cesko2016 nebo naši událost na Facebooku.

Čtěte také