Aktuální vydání magazínu Forbes

Chcete se najíst v dobré restauraci? Zapomeňte na obří menu a slovíčkaření

Pošli to dál

Nemusíte ani překročit práh restaurace, abyste věděli, zda se vám vyplatí utratit peníze právě v tomhle místě. Stačí se podívat na menu. Ve zkratce – zbystřete u pompézního slovníku a velkého výběru jídel.

Pro podrobnější zkoumání dal deník Guardian dohromady pár indicií, které vás nasměrují do restaurace, v níž vás čeká opravdu skvostný zážitek z jídla. Nejlepší způsob, jak objevit méně známá, zato výtečná místa, je naučit se v menu číst mezi řádky. Tady je recept, jak na to:

Nechtějte jen sezónnost

Všichni ji chtějí, ale to nestačí. Vědět, co je v sezóně, není totéž jako vědět, co je dobré. Umění vařit nespočívá v sezónnosti, ale v poznání správného okamžiku, kdy pokrm připravit.

Vzhled menu a květnaté názvy

Vzhled a pocit, jaký z nabídky máte, vám toho řekne docela hodně. Stylizovaná a designová loga a obrázky často matou, zatímco strohé a jednoduché písmo na ledabylém papíru nemusí nutně znamenat jen lenost nebo amatérismus. Může to být snaha restaurace přizpůsobit se klientům.

Čtěte také: Kaviár a šampaňské? Co se skutečně jí na palubách soukromých letadel?

Dávejte si pozor i na květnatý jazyk. Kde je v nabídce „celý platýs“, očekávejte dobrého platýse. Což rozhodně nehrozí tam, kde se ryba nabízí jako „jemně potažený platýs v lehkém bylinkovém obalu, smažený v extra panenském olivovém oleji“.

Přívlastky jako „naložený, obalený, pokapaný nebo dokonce křupavý a jemný” jsou podle Guardianu jen náhražkou kvality, která potřebuje zaujmout zákazníka „vypiplaným názvem“. Dalšími varovnými signály jsou příliš nízké ceny, používání balsamica ve velkém, nakládaný losos nebo oblíbená prkénka s něčím k „zakousnutí“.

Příliš velký výběr

Dalším indikátorem je velikost menu. Čím méně jídla musí kuchaři připravit, tím více se mohou jednotlivým pokrmům věnovat. Kompaktní menu o dvaceti variantách je zárukou péče, kvality a dobrých ingrediencí.

Jak by asi mohl šéfkuchař hospody zvládnout uvařit jídla od thajského curry, přes křupavé kachní závitky, žebra až po pizzu z kamenné pece? Jednoduše se mějte na pozoru před nabídkami nepřeberných možností, protože se za nimi mohou skrývat průmyslově připravovaná jídla.

Čtěte také: 9 potravin, které velice pravděpodobně jíte tak, jak se jíst nemají

Jídlo, které vyžaduje, aby bylo všech jeho deset ingrediencí nachystaných ve stejnou dobu (a nestojí tolik, aby se z nich zaplatilo deset šéfkuchařů), nemůže být stoprocentní. Plně naložený talíř může vést některé kuchaře k mylné myšlence, že i tahle snaha se cení. V realitě se za tím ale skrývá spíš neumětelství.

Dodávání a zpracování surovin

Pojďme se teď podívat na podstatu kuchařské práce. Nákup je těžký, naporcování masa ještě těžší. Nejlepším způsobem zpracování je využít poražené zvíře celé, což je snad to složitější. Takže tam, kde se zvěřina objeví v menu v podobě klobás, carpaccia, ragú, plece nebo kýty, máte důkaz, že restaurace má standard a určitou dovednost.

Zvěřina je zkrátka jasný znak, že to restaurace umí. Kuřecí prsa z chovu, lososový steak nebo jehněčí kližky mohou být zakoupeny po celý rok, zatímco nabídka specifických druhů ryb znamená specializovaný nákup, který se odvíjí od znalosti šéfkuchaře.

Ať se vám to tedy líbí, nebo ne, perliřky či zajíci ještě nejsou součástí velkoobchodního dodavatelského řetězce tak, aby se jim restaurace začaly vyhýbat. Zkrátka čím méně časté – nebo dokonce „zvláštnější“ jídlo, tím větší indikátor kvality restaurace.

Poslední kontrola

Když se zdá menu zcela v pořádku, zjistěte si víc informací o majiteli a šéfkuchaři. Vygooglujte si kapacitu restaurace, což vám prozradí, kolik chce obsloužit strávníků (v případě, že máte plně obsazených 200 míst, i malá nabídka může znamenat potíž). Nakonec vše porovnejte s ohledem na cenu – pokud je ve vyšší relaci, ale o to bohatší jsou zkušenosti kuchaře, buďte v klidu.

Čtěte také