Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
sampanske

Bublinky ve vaně, Churchillova svačina a leštidlo. Co nevíte o šampaňském

Pošli to dál

Že tajemství šampaňského údajně objevil ke konci 17. století benediktinský mnich Dom Pérignon – a že to není tak úplně pravda, ale jen pěkná a mezi Francouzi oblíbená historka -, jste už asi slyšeli. Stejně jako poučku, že šampaňské je jen to víno, které pochází z oblasti Champagne, a jakákoliv další perlivá vína, byť sebelepší, se musí spokojit jen s označením „šumivá“.

Zajímavostí spojených se šampaňským ale existuje mnohem víc. Věděli jste například, že první lahve, se kterými Pierre Pérignon experimentoval, ve velkém vybuchovaly, protože jejich sklo neudrželo vnitřní tlak? Vše se vyřešilo, až když Pérignon začal používat pevnější, tlustostěnné lahve, které nevymyslel nikdo jiný než Francouzi nenávidění Angličané. Ti totiž druhotné kvašení v lahvi – tedy to, díky čemu šumivá vína perlí – používali o skoro dvě stě let dříve.

A mimochodem, Pérignonovo šampaňské vzniklo náhodou, mnich totiž s chutí vína zkoušel leccos, včetně mísení různých odrůd. Do jeho vín se tak dostalo větší než obvyklé množství cukru a severně položené, a tedy i chladné Champagni pak jednoduše došlo k tomu, že zima rozběhnuté kvašení v některých lahvích zastavila, teplejší jarní počasí ho ale opět nastartovalo a to způsobilo, že v lahvích začal vznikat i oxid uhličitý.

Ale dost historie, tohle je 10 věcí, které jste o šampaňském pravděpodobně opravdu nevěděli:

  1. Mezi milovníky šampaňského patřila i Marilyn Monroe. Ráda ho měla natolik, že se v něm jednou dokonce i vykoupala. Na lázeň padlo podle jejího životopisu 350 lahví.
  2. Není divu, že Pérignonovy lahve explodovaly. Tlak, který v nich perlení vyvolává, je údajně třikrát větší než tlak v pneumatikách běžného auta.
  3. Když jsme u bublinek, věděli jste, že jedna lahev pokojové teploty jich v průměru obsahuje 49 milionů? Každou sekundu jich 30 přibyde. A čím jsou menší, tím je kvalita vína lepší.
  4. Korkové špunty, mimochodem jeden z nápadů Pierra Pérignona, který lahve utěsnil mnohem lépe než do té doby využívané konopí namočené v oleji a podpořil tak kvasné procesy, dokážou z lahve šampaňského odletět pěkně daleko. A to opravdu pěkně daleko. Nejdelší zaznamenaná dráha korkové zátky je 54 metrů.
  5. Známých milovníků šampaňského je mnoho. Patřil mezi ně například Winston Churchill, pro kterého vinaři z Pol Roger vyráběli speciální jednopintové (zhruba půllitrové lahve), které si britský velikán dopřával každý den v 11 dopoledne ke svačině.
  6. Zajímavé chutě, co se šampaňského týče, měl pro změnu pruský král Fridrich II. Veliký. Ten si podle několika historických dokumentů dopřával na uklidnění nervů šampaňské smíchané s kávou.
  7. Na druhou stranu byli i lidé, kteří měli pro šampaňské i jiné využití než jeho pití – výstřední britští gentlemani považovali v 19. století šampaňské za jedno z nejlepších leštidel na boty.
  8. Říká se, že bubliny stoupají do hlavy. Ve skutečnosti nám samozřejmě nejdou do hlavy, ale do krevního oběhu – a když si nedáme pozor, zvládnou to hodně rychle. Proto u šampaňského platí dvojnásob klasická poučka, že víno se nepije, ale upíjí či – bez doprovodných zvuků – usrkává.
  9. Po světě aktuálně koluje zhruba miliarda lahví šampaňského. Vzhledem k tomu, že všechny jsou sedmičky, tak teoreticky existuje dostatek vína – přesněji řečeno jedna deci – pro každého člověka na planetě.
  10. Region, kde šampaňské vzniká, má pod svou patronací UNESCO. Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu ho na svůj list světového kulturního dědictví zařadila loni.
Čtěte také