Aktuální vydání magazínu Forbes

Co v nás zabíjí kreativitu a tři způsoby, jak ji ze sebe i tak vydolovat

Pošli to dál

Žijeme ve věku kreativity. Schopnost vymýšlet nové nápady je v současnosti nejsilnější konkurenční výhodou. Vystihuje to i slogan – Inovuj, nebo umři. Firma je dnes buď rychlá, nebo mrtvá. Rychlá v generování nápadů, řešení, idejí, vizí a hodnot, na které se nepráší na firemní nástěnce, ale fungují v praxi.

Americký spisovatel Daniel Pink v knize Úplně nová mysl: Proč budoucnost patří pravým hemisférám píše, že jsme se posunuli od sedláků (zemědělský věk) přes dělníky (průmyslový věk) až k vědomostním pracovníkům (informační věk). A dnes dokonce k tvůrcům (konceptuální věk).

Čtěte také: Víc času mít nebudete. Ale energie můžete mít víc vždy

Úspěšné firmy potřebují lidi, kteří dokážou tvořivě myslet a konat. Nacházet řešení a inovovat. A tím pádem měnit realitu, která se zdá být daná. Lidí generujících nové použitelné ideje ovšem stále není dost.

Tvořivost je přitom pro nás přirozená jako dýchání či pohyb. Už jsme se s ní narodili. Všichni jsme dostali kreativitu do vínku a platí, že je možné ji cvičit a rozvinout.

Kreativita není jako výška, neplatí, že už víc nevyrosteme. Že malovat mají nárok jen talentovaní lidé. Ne. Kreativita není jen darem pro vyvolené a nemusí se objevit jen o víkendu při koníčcích.

Čtěte také: Proč Adobe platí kreativcům celý rok za to, aby si dělali, co chtějí

Každý rok se ptám svých studentů: „Kdo z vás se považuje za tvořivého?“ Obvykle se z 25 lidí ve třídě zvedne jedna až dvě ruce. To není moc.

Není to tak dávno, co si tito studenti jako malé děti z běžných věcí vytvářeli něco jiného – ze stolu hrad, z koštěte vesmírnou raketu. Jak je možné, že se nyní nepovažují za kreativní?

Z kreativity totiž ve velké většině vyrosteme. Jak to?

Zaprvé: bojíme se selhání. Od základní školy máme strach, že uděláme chybu. Ty se přeci trestají špatnými známkami. Rodiče věnují více pozornosti špatným známkám než dobrým. Podle průzkumu amerického Gallup Institute se takto chová 77 procent rodičů.

Během školní docházky ztrácíme svobodu vyjádřit se. Učili jsme se poslouchat, protože před sto lety škola učila tři základní schopnosti – poslušnost, snahu a učit se už jednou vymyšlené. Za posledních sto roků se to bohužel nezměnilo.

Pro schopnost nadchnout se, tvořit, převzít iniciativu a nečekat, že nám někdo nadiktuje, jak mají věci být, dnes stále existuje jen málo předmětů.

Čtěte také: Umění myslet jinak aneb 9 bodů, které prověří vaši kreativitu

Zadruhé: porovnáváme se. Stačí si zapnout mobil a vidíme, jak někdo dělá něco výjimečného. A myslíme si – to bych nezvládl/a.

Ale kreativita neznamená jen výjimečný umělecký talent nebo nápad, který změní svět. I malé problémy si vyžadují tvořivý přístup, abychom se pohnuli z místa.

Naše společnost je nastavená na úspěch. Nikdo nechce selhat a už vůbec ne před očima jiných – byť před těma virtuálníma. Tvořivost je ale o chybách, spousta věcí se nejdříve nemusí podařit, aby to nakonec vyšlo.

Ve škole se také učíme, že na všechno musí existovat nějaká „správná“ odpověď. Obvykle jedna jediná. To nás limituje v samostatném přemýšlení. A potom i v jednání a tvoření.

3 tipy, jak podpořit kreativitu, aby se stala součástí každodenního života:

Zapisujte si nápady. Většina nápadů se nám v hlavě objeví na toaletě, v koupelně, při procházce se psem. V práci, když je hlava zahlcená množstvím informací, nás napadne asi jen 4 až 5 procent idejí. Proto si svoje nápady nezapomeňte zapsat!

K tvořivosti pomůže i neuroplasticita mozku. Je dokázané, že náš mozek je schopný vytvářet nová neuronová propojení – nové cestičky, kudy posílá impulzy a ovlivňuje naše konání. Už jen taková věc jako čistit si zuby kartáčkem, který držíme v druhé ruce než obvykle, nebo jít domů jinou cestou nám mohou pomoci přepnout vychozené cestičky na nové.

Tvořivost je spojená s našimi přirozenými rytmy. Abychom se dobře nadechli, potřebujeme i dobře vydechnout. Musíme odpočívat, abychom mohli být plnohodnotně aktivní. Odpočívat i v tichu – bez TV, mobilu, rozhovorů a všech rušivých šumů.

Měňte činnosti – když jste dlouho seděli před počítačem, běžte na procházku. Když jste pracovali s čísly, běžte si popovídat s kolegou – střídejte analytické činnosti s tvořivými, jako jsou tanec, vaření, meditace, hra s malými dětmi.

Cítíme, jak nás rutina ubíjí a vyčerpává. Stereotyp všedního života je jako černá díra, do které často padáme. Tvořivost dodává energii a osvobozuje. Umožňuje naší mysli nadechnout se a podívat se jiným směrem.

Lidé nepřestávají tvořit, protože jsou staří, ale stárnou, když přestávají přistupovat k životu tvořivě. „Všechny děti jsou umělci. Problém je v tom, jak zůstat umělcem, když zestárneme,“ říkal malíř Pablo Picasso a měl pravdu. Kreativita je jako sval: když ji budeme používat, poroste. Když ji nebudeme používat, zakrní. Když si hovíme v pohodlí, nejsme nuceni hledat zdroje, vymýšlet něco nového.

Čtěte také