Její jméno je spojeno hned se dvěma z pěti nejbohatších lidí v Česku – jejím otcem je Petr Kellner, číslo jedna na žebříčku Forbesu, a jejím životním partnerem zase Daniel Křetínský, nejmladší tuzemský dolarový miliardář a toho času pátý nejbohatší Čech.

Vztah Anny Kellnerové a majitele energetického kolosu EPH je veřejným tajemstvím už několik měsíců, ale až nyní ho v rozhovoru pro speciál Forbesu Nejbohatší lidé světa oficiálně potvrdila.

„Dan spolupracuje s mým otcem a díky tomu se také naše cesty jednou zkřížily. Od té doby se známe,“ usměje se a další detaily seznámení si nechá pro sebe.

Více ve speciálu »

Do jejího života po boku zřejmě nejvytíženějšího byznysmena v Česku totiž patří ještě koně, a hlavně zářivá kariéra v parkurovém skákání.

Do světa, kde se to hemží potomky světových miliardářů a na soupiskách najdete jména jako Eve Jobs, Jennifer Gates nebo Georgina Bloomberg, vlétla jako uragán, dnes patří mezi největší parkurové talenty a sní o olympiádě v Tokiu.

Čtěte ukázku z exkluzivního rozhovoru s Annou Kellnerovou.

Pomáhají v tomhle sportu peníze? Můžou vás dostat na vrchol rychleji?

Právě že ne, můžete si sice koupit skvělého koně, ale vždycky jste na ten závod dva. A když si s koněm nesednete nebo nemá svůj den, ani sebelepší kůň vám pak není k ničemu.

Závodit jste začala ve 13 letech a už osm let patříte mezi špičku. Co to všechno obnášelo?

Je to stejné odříkání jako u jiných sportů. Člověk žije úplně jiný život, než mají jeho spolužáci. O víkendech jsem neměla volno, existovali jen koně. Ale všechno to stálo za to. Hrozně mi naštěstí pomohla rodina, i když to bylo složité pro všechny.

Milovala jsem koně odmalička, nikdo v rodině s nimi ale neměl nic společného. Jenže já se pořád dívala na filmy o koních a přemlouvala a prosila rodiče. Mamka se toho ujala a jezdila se mnou po stájích, kde klepala a prosila, jestli bychom jim tam mohly pomoct uklidit, jen abych mohla být u koní. Vzala mě na moje první závody, šla se mnou udělat licenci a podporovala mě, jak jen mohla. Táta samozřejmě taky. A díky tomu se to dotáhlo až sem.

Prý ale otce mrzelo, že s ním nejezdíte na snowboardu a kitu, které miluje on.

Tohle vždycky slyším jenom z bulváru, tam se vůbec dozvím hodně zajímavých věcí…

Takhle to nebylo?

Ne, právě naopak. Táta mě vždycky naprosto podporoval a v životě by neřekl ani půl slova o tom, že je smutný, že jsem nedělala kite nebo snowboard. Protože mě má rád a je to úžasný otec.

Ale musela jste mu dokázat, že to myslíte vážně.

To jo. Když mi bylo zhruba 12 let, dali mi rodiče možnost dělat to jako hobby. A když pak v patnácti viděli, že jsem u koní opravdu pořád a že to fakt myslím vážně, dovolili mi to dělat úplně naplno a začali mě podporovat úplně vším. Ale myslím, že je to tak správně, udělali to dobře.

Jaké jste měla dětství? Je Petr Kellner přísný otec?

Ne, je to ten nejúžasnější táta na světě. Chápu, že je v byznysu přísný, protože aby zvládl řídit něco tak obrovského, to člověk nesmí být úplně lehkomyslný, ale já znám tátu jako rodiče.

Bylo těžké vyrůstat v rodině nejbohatšího Čecha?

Zní to asi zvláštně, ale vyrůstali jsme jako každá jiná rodina. Jasně, mohli jsme pak odletět do Španělska nebo někam jinam, ale co se týče hodnot a výchovy, v tom to naši vedli normálně.

Počkejte, minimálně jste si na rozdíl od jiných rodin museli třeba chránit soukromí, ne?

Samozřejmě. Ale to, že táta vždycky hrozně dbal na to, aby jeho soukromý a rodinný život nebyl veřejný, nám neuvěřitelně pomohlo, protože jsme neměli problémy jako nějaké celebrity. Dovolilo nám to vyrůstat úplně normálně.

Jste soutěživá po tátovi?

Jsem. Zdědila jsem to po tátovi i mámě. Pomáhá mi to. Když jsem na sebe přísná, mnohem rychleji dosáhnu cílů, kterých bych chtěla. Ale zase je to pak složitější v tom, že každá maličkost, která se nepovede, bolí a štve mnohem víc. A zbytečně to přináší stresy.

Celý rozhovor čtěte ve speciálním vydání Forbesu Nejbohatší lidé světa. Od 24. května ve všech dobrých trafikách.

Autorem úvodní fotografie je Josef Malinovský.