Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-04
sikana

Dej si pauzu a srovnej se: Trishin boj s kyberšikanou je lekcí i pro nás ostatní

Pošli to dál

„Jdi a zabij se! Proč jsi ještě pořád naživu? Jsi tak hnusná!“ Takové zprávy dostávala jedenáctiletá Rebecca z Floridy předtím, než ji drsná kyberšikana srazila na kolena a dospívající dívka v roce 2012 spáchala sebevraždu.

O jejím příběhu se o něco později dozvěděla středoškolská studentka Trisha Prabhu. Dcera softwarových inženýrů se bavila programováním už od dětství, a když zjistila, že šokující příběh Rebeccy není mezi teenagery výjimkou, rozhodla se pomocí nabytých znalostí vyřešit jeden z největších problémů své generace. A to zdánlivě jednoduše – pauzou.

Přesněji řečeno mobilní aplikací Rethink, která umí zastavit šikanu po internetu ještě předtím, než vůbec začne. Patentovaná filtrační technologie, kterou patnáctiletá Trisha vytvořila a za niž ji Google ocenil v rámci své online vědecké soutěže pro studenty, dokáže vyhodnotit text v e-mailu, v příspěvcích na sociálních sítích nebo zprávách na chatu. Jakmile narazí na závadný – neboli útočný – obsah, zeptá se uživatele ve vyskakovacím okně: „Opravdu si přeješ zveřejnit tuhle zprávu?“

Pokud se vám zdá tohle řešení titěrné, věřte tomu, že jednoduchý dotaz je ve skutečnosti velmi efektivní. Jak v případě zkratkovitého jednání, tak i dlouhodobého rozhodování. Podle výzkumu provedeného pro aplikaci Rethink si publikaci příspěvku se závadným obsahem rozmyslelo po obdržení výzvy 93 procent uživatelů a celková ochota se podílet na šikaně klesla ze 71 procent na 4 procenta.

„V dnešním propojeném světě si jen málokdy uvědomíme, jak je důležité zpomalit, dát si pauzu a zamyslet se nad tím, co vlastně děláme,“ uvedla Trisha během své nedávné přednášky. „Naše zprávy, které posíláme do světa, přitom mají význam,“ naznačuje, že jediný teenager s mobilem dnes dokáže radikálně narušit směr života jiného člověka už jen obsahem svých zpráv.

Ostatně všichni někdy jednáme dřív, než myslíme. K čemuž svádí i uspěchaná doba, která v nás občas vyvolá pocit, že život je něco, co se nám přihodilo, spíš než to, co bychom mohli utvářet. Mezi stovkami e-mailů, SMS, brouzdáním na sociálních sítí a pracovními povinnostmi ve 24hodinovém cyklu je velmi snadné zaměnit reflexivní reakce s výrazem skutečně svobodné volby.

Jinými slovy – z obavy, že zůstaneme pozadu, směřujeme pořád dál a sami sebe pak ztrácíme v labyrintu nesčetných podnětů. Jednou z našich nejmocnějších obran je přitom schopnost zastavit se. Už v 70. letech napsal existenciální psycholog Rollo May, že „svoboda spočívá v naší schopnosti počkat mezi stimulem a reakcí na něj a během této pauzy si zvolit takovou odpověď, které si přejeme dát váhu“.

Pauza totiž vytváří prostor, který umožňuje sebereflexi a usnadňuje volbu mezi podněty každodenního života. Díky tomu se pak dokážeme rozhodnout, jak jednat nejlépe – a ve výsledku svobodně. Rethink studentky Trishy Prabhu se tak vlastně snaží ukázat, že smyslem pauzy není jen oddych, ale hlavně znovu navázané spojení s našimi hodnotami a přesvědčením. Jak totiž napsal Ralph Waldo Emerson: „V každé pauze slyším volání.“ Mimochodem, co slyšíte během pauzy vy?

Čtěte také