Aktuální vydání magazínu Forbes

Deštné pralesy, pláže a hory: takhle tráví volno obyvatelé měst s nejdelší dovolenou

Pošli to dál

Jestli plánujete přesídlit za prací do jiné země nebo jen hledáte inspiraci pro své cesty, přečtěte si, jak svou dovolenou tráví obyvatelé měst, která nabízejí v průměru kolem 30 dní placené dovolené, a to bez započtení státních svátků. Což je obzvláště štědré v porovnání třeba s Bangkokem, Pekingem či Los Angeles, kde se doba dovolené průměrně pohybuje mezi 10 a 14 dny.

Server BBC hovořil s několika lidmi žijícími v městech se štědrou nabídkou pracovního volna a tady jsou jejich tipy.


Sao Paulo, Brazílie

saopaulo

Obyvatelé Sao Paula je nazývají městem workoholiků – přestože brazilské zákony stanovují jako minimum 30 dní placené dovolené ročně (a zaměstnavatelé v Sao Paulu v průměru nabízejí dokonce o den více), celý měsíc volna většinou využívají jen úředníci, maloobchodníci a hoteliéři. Podnikatelé, umělci nebo manažeři si to naopak nemohou dovolit.

To ale místním nebrání cestovat. „Lidé tu cestování milují,“ říká Melissa Fernandes Oliver, generální ředitelka Hotelu Unique a spoluautorka blogu o cestování a jídle Mel Fernandes. „Ti, kteří zůstávají v Sao Paulu, většinou tráví dovolenou na pláží někde v Guarujá, v Santos nebo třeba na plážích na severu jako Camburi, Maresias nebo Baleia. Jiní zase jezdí na venkov, kde je spousta soukromých farem, další vyjíždějí do jiných brazilských států jako Rio de Janeiro, Buzios a Angra.“

Když si místní udělají delší volno, což bývá zvykem především v době Vánoc a Nového roku (kdy mají v Brazílii léto), nejpopulárnějšími destinacemi bývají Miami, New Orleans či New York. Největším lákadlem v Americe je pro Brazilce kvůli vysokým dovozním daním nakupování.

Obyvatelé Sao Paula se shodují, že jde o drahé město, jedním dechem ale dodávají, že je v něm vždycky co dělat. Melissa Oliver žije v Paraisu, kousek od parku Ibirapuera, oázy zeleně. „Žije tu spousta rodin a je tu klid,“ říká. „Je tu spousta restaurací, a navíc je to odtud kousek do Jardins a Itaim, dalších hodně živých částí města.“


 Řím, Itálie

Roma

Přestože placeného volna tu v průměru zaměstnavatelé dávají 32 dní, lidé ho kvůli současné ekonomické situaci (nezaměstnanost je v Itálii na 12,5 procenta a mezi mladými dokonce na 44 procentech) naplno nevyužívají.

„Trh je v současnosti strašně omezený,“ říká Maria Pasqual, která se přestěhovala do Říma z Melbourne před čtyřmi lety a teď o svých zkušenostech z italské metropole bloguje na stránce Heart Rome. „Zajištění Římané se v práci bojí riskovat, aby o zaměstnání nepřišli.“

Italové, kteří si dovolenou berou, zůstávají ve své domovině, kde si užívají krásné a rozmanité krajiny. Díky rozsáhlé železniční síti mají navíc cestování skutečně jednoduché. „Italové tráví léto na pobřeží, u jezer nebo v horách,“ tvrdí Pasqual. Levné aerolinky pak umožňují snadno najít výhodné přímé lety do dalších evropských měst.

Přes nelehkou ekonomickou situaci si Římané ve volných chvílích užívají všeho, co jim jejich město nabízí. Maria Pasqual žije v Trastevere přímo v centru Říma hned za Tiberou. „Často to tu přirovnávají ke Greenwich Village v New Yorku nebo k levému břehu Paříže, protože je to tu jedinečné a má to duši malého městečka,“ dodává.

„Je to taková malá bohémská čtvrť se spoustou kaváren, barů, restaurací a malých butiků. Sem chodí Římané i turisti večer pojíst a popít, pouliční baviči se předvádějí na hlavním náměstí a přes den je to mraveniště hemžící se lidmi, kteří nakupují na trhu, a studenty posedávajícími v kavárnách, kde využívají bezplatného wi‑fi.“

Mezi další populární čtvrtě patří například Monti u Kolosea nebo Prati u Vatikánu. Boháčské čtvrti jako třeba Pigneto také vypadají slibně, dodává Pasqual.


Lima, Peru

lima

Díky v průměru 31 dnům placeného volna ročně a spoustě místních svátků mohou Limané naplno využít všeho, co jim jejich okolí nabízí – jen pár hodin cesty od města se nacházejí hory, deštné pralesy i pláže.

„Pokud mají lidé jen jeden den volna, zajdou si třeba do Cieneguilly, což je nádherná oblast na východ od Limy s mnoha malými hotely a restauracemi. Najdete tam ale i velká letoviska,“ říká původně Kaliforňanka Mara Rutherford, která o svých zkušenostech v Peru píše na blogu Most Eligible Family. „Je tam mnohem víc zeleně a klidu.“

O prodloužených víkendech místní vyrážejí do Paracasu, jižního města prošpikovaného letovisky, či do severozápadní Mancory známé pro svou pláž. Pokud byste se raději podívali do hor a k tomu si ještě zajezdili na koni, doporučuje Mara Rutherford město Huaraz. Turisté pak mohou navštívit i populárnější místa, mezi nimi deštné pralesy v okolí Iquitos (asi hodinku letu směrem na sever) nebo historické Cusco (zhruba hodinový let na východ).

Coby pobřežní město má Lima co nabídnout. Hodně přistěhovalců si pro bydlení oblíbilo přímořskou čtvrť Miraflores, která nabízí společenskou scénu pulzující životem doplněnou o nejlepší restaurace z celého města. Rutherford žije v Sol de la Molina, předměstí na východě. „Je tu opravdu klid a spousta velkých rodinných domů,“ říká. „Rodiny to tu mají rády, protože je tu víc místa na dvorky a bazény.“ Američané žijící v Limě často bydlí v Surcu, čtvrti přímo v centru města, jelikož se poblíž nachází americká ambasáda a škola.

Přestože většina cen je srovnatelných s těmi americkými, Rutherford tvrdí, že v restauracích se tu jí levněji. Benzin je tu sice dražší, zato ale ušetříte na daních a „všechno je tu co by kamenem dohodil“.


 Moskva, Rusko

Moscow

Díky průměrně 31 dnům placené dovolené si mohou někteří Moskvané dopřát tři dovolené v jednom roce. „Jedna v létě, jedna začátkem ledna a další možná v květnu nebo zkraje jara,“ říká David Lašchij, který se sem před 10 lety přestěhoval z gruzijského Tbilisi. Kvůli zhoršenému stavu ruské ekonomiky vyjíždí většina místních do zahraničí jen přes léto, zatímco ostatní dovolené tráví doma.

První nízkorozpočtová ruská aerolinka Pobeda začala své služby nabízet před rokem a cestování po Rusku je díky ní mnohem dostupnější. „Nejpopulárnější jsou letoviska u Černého moře,“ říká Laškij. Rusové si mohou také dovolit cestu do Egypta nebo Turecka, nemluvě o zemích bývalého SSSR jako Gruzie či Arménie.

Když už ale Moskvané zůstanou doma, umějí všeho, co jim hlavní město nabízí, řádně využít. „Chodíme do restaurací, kaváren, kin, divadel a klubů. Před pár týdny jsme tu měli noc kultury, kdy byl vstup do různých muzeí a na výstavy zdarma. Před měsícem byla zase noc hudby, kdy byly zadarmo přístupné hudební sály, konzervatoře a kluby,“ komentuje Laškij.

Laškij žije v historickém centru města známém jako Taganka, kde drahé a moderní byty kontrastují s kostely z 15. století a mrakodrapy z období studené války. Patriarší rybníky, jejichž hladina se vlní 3 km severozápadně od centra, jsou oblíbené mezi přistěhovalci – k metru je to kousek a rybníky nabízejí krásnou příležitost k procházce, cvičení i relaxaci.

Laškij považuje Moskvu za drahé město (to je ovlivněno především poklesem ceny ropy, hlavním vývozním artiklem Ruska), zároveň ale dodává, že metrem se lze po městě pohybovat celkem levně.


 Manáma, Bahrajn

Manama

Na vrcholu žebříčku se 34 dny placené dovolené ročně se umístila Manáma. Přitom ani není započteno 20 svátků, kdy se tu taky do práce nechodí. Volných dnů místní využívají hlavně v létě se začátkem školních prázdnin, kdy se teploty mohou vyšplhat až na 40 °C. V tomto období většina lidí cestuje do zahraničí.

„Nejpopulárnější je mezi místními východní Asie a Evropa, hlavně pak Turecko, Gruzie a Arménie,“ říká Amal Dašti, rodilý obyvatel Bahrajnu. Manáma samotná pak o turisty nemá nouzi – většina pochází ze Saúdské Arábie a Kuvajtu. Mezi těmi, kteří chtějí z městského života vytěžit co nejvíc, je oblíbená Adlija, jižní čtvrť, ve které se nachází většina zdejších klubů, barů a restaurací. Juffar je zase čtvrť oblíbená mezi přistěhovalci a příslušníky amerického námořnictva, kteří mají nedaleko odtud základnu.

O kus dál, konkrétně 16 km na západ, se nacházejí hlídaná sídliště v Saaru a Budiji, jež mají v oblibě především ti obyvatelé Bahrajnu, kteří za prací jezdí do Saúdské Arábie.

Ovšem dlouhá dovolená stranou, v Bahrajnu se nežije zrovna levně. „Téměř nic se tady nevyrábí,“ říká Thomas Flindt, hlavní manažer bahrajnského hotelu Sharaton. Flindt se do Manámy přestěhoval z Dánska před necelým rokem. „Všechno se dováží a stát udržuje systém, kdy jeden dovozce drží monopol. Bez konkurence jsou ceny vysoké.“

Čtěte také