Aktuální vydání magazínu Forbes

Příroda jako hřiště i byznys. Češka učí děti na Zélandu, jak si hrát a zlobit

Pošli to dál

Jana Šolc se narodila na Moravě, přes 10 let už ale žije s rodinou ve vesnici Horokiwi nedaleko hlavního města Nového Zélandu. Její život se točí kolem dětí, ale nejen kolem vlastních.

Na svém pozemku pořádá netradiční lesní školku, před pěti lety založila na Zélandu vůbec první českou školu a děti ji inspirovaly i k podnikání. Pod značkou Rošťák dováží z Moravy na Zéland dětské kožené boty a úspěšně je tu prodává.

Čtěte také: Český cukrář na Zélandu. Čokoládovou sochu vyráběl i pro Petera Jacksona

Šolc se s manželem Michalem na jižní polokouli přestěhovala před 13 lety. „Chtěli jsme jet jen na rok, protože milujeme přírodu a outdoorové aktivity, ale zůstali jsme napořád,“ usmívá se dnes matka dvou synů s dalším dítětem na cestě.

V Česku se vzdala kariéry v marketingu a na Zélandu několik prvních let pracovala jako fundraiserka pro mezinárodní neziskovou organizaci Save the Children. Časem se začala angažovat v místní krajanské komunitě a od toho už byl jen krůček k tomu, aby v jejím rámci před pěti lety iniciovala vznik první místní české školy. Funguje dodnes.

„Nejvíc mě baví rozjíždět nové projekty, takže když vidím, že je někde něco potřeba, vrhnu se do toho,“ přiznává Šolc s tím, že hlavním cílem projektu bylo, aby se děti krajanů vzájemně poznávaly a mluvily česky.

Nejedná se ale o školu v klasickém slova smyslu. „Pokud se děti chtějí naučit číst a psát, tak to stejně závisí na rodičích. Ale díky škole si osvojí mluvenou češtinu. A taky jsou to hrdí Češi,“ říká Šolc.

Nápady na další aktivity přišly s mateřskou dovolenou. Nejprve se připojila k místní vzdělávací organizaci Playcenter, kde rodiče předávají své zkušenosti dětem. „Po nějaké době jsem si ale řekla dost. Řada dětí potřebuje věci prožít. Když vylijí skleničku vody, tak jim to nezačít vysvětlovat, ale nechat je samotné přijít na to, že se sama nenaplní,“ popisuje Šolc jeden z impulzů, které ji přiměly zkusit něco nového.

Založila vlastní verzi lesní školky, které říká Forest Days. Pravidelně na ně přicházejí jak zélandské rodiny, tak několik českých.

Podle Jany Šolc je procházka v lese, která je pro nás v Česku běžná, pro zélandské děti naopak výjimečná. Jejich čas je tu totiž hodně organizovaný – do školy se chodí už od pěti let a vyučování trvá až do tří hodin odpoledne. „Tady chybí takové to – zaklepeš někomu na dveře a řekneš: ‚Pojď, jdeme si hrát ven.‘ Rodiče jsou tu taxikáři, hromadná doprava tu nefunguje dobře,“ popisuje.

„Když dětem poskytnete příležitost a správné prostředí, dokážou cokoli,“ je přesvědčena Šolc, podle níž je tím pravým prostředím právě příroda.

Předškolní děti v lese a na zahradě u domu Šolcových prozkoumávají svět, a to zcela svobodně. Šolc jejich rodiče nabádá k tomu, aby se spíše stáhli a nebyli iniciátory akce. „Samozřejmě když dítě chce pomoct nebo něco chce, tak ano. Ale my jako rodiče máme často chuť říkat dětem ‚Pojď dělat tohle nebo tamto…‘, zatímco dítě má zájem o úplně něco jiného. Aby se rozvíjelo, potřebuje mít prostor vyzkoušet si nové věci podle svého,“ představuje Šolc koncept metody free play neboli svobodné hry.

A tak každé pondělí na 30 předškolních dětí poskakuje v potoce, v blátě, používají pilu a pomocí kladiva rozbíjejí ztrouchnivělé pařezy, aby se podívaly, jací brouci žijí uvnitř.

Pojetí lesní školky odpovídá i životní styl celé rodiny, která ráda tráví co nejvíce času venku. I proto Šolc sháněla pro své děti obuv, která vydrží v proměnlivém zélandském počasí. Na Zélandu nepochodila, a tak kupovala dětem kvalitní kožené boty při návštěvách příbuzných v Česku. Stále více a více lidí se jí ptalo, odkud má takové dětské pohorky, až se před dvěma lety rozhodla rozjet vlastní byznys a začít s dovážením dětské obuvi z Česka na Zéland.

„Mým hlavním cílem je trochu eliminovat gumáky, které tu nosí děti nejčastěji. Nemůžou se v nich ani pořádně rozběhnout z kopce,“ vysvětluje Šolc a bere si za úkol osvětu o tom, že správné obouvání podporuje zdravý vývoj nohy. Navíc zákazníky učí, že kvalitní kožená bota je sice dražší, ale vydrží celou sezonu a může ji někdo další zdědit.

Zélandský trh je podle ní malý, takže o tom, že by boty sama vyráběla, neuvažuje. Dovoz však plánuje rozšířit, protože zákazníci se pro nezničitelné české boty rádi vracejí. „Chceme, aby naše děti měly dětství, jako jsme měli my, a příroda byla jejich hřiště. Pořádné nepromokavé boty do každého počasí jim v tom mohou pomoci,“ popisuje Šolc krédo své značky a vlastně i své vlastní.

Autorem fotografií je Martin Černý.

Čtěte také