Jestli jste duší cestovatel, možná vám vrtá hlavou, jak to zařídit, abyste mohli být na cestách pořád a finančně přitom nestrádat. Inspirací vám může být tenhle příběh. Vydělat si za tři roky milion dolarů jen tím, že cestujete a o svých zážitcích píšete na blog, zní sice jako pohádka, jednatřicetiletému Johnu Wardovi se to ale povedlo.
Své dobrodružství přitom zahájil jako typický baťůžkář s rozpočtem 30 dolarů na den. Dnes vydělává 30 tisíc dolarů měsíčně, a navíc má před sebou novou metu – stát se nejmladším člověkem, který navštívil všechny země na světě. Aktuálně jich má na kontě 160 a zvládnout všech 193 chce do konce příštího léta. Přečtěte si příběh muže, který si z cestování udělal živobytí.
Ward snil o dalekých cestách už odmalička. Možná proto, že jako rodák ze Severního Irska vyrůstal v malém městečku, a navíc na ostrově. Jeho rodina si však cestování nemohla dovolit – o Johnnyho a jeho sestru se starala matka samoživitelka. A zatímco kamarádi létali na prázdniny do Španělska, Itálie nebo USA, Ward se do svých 18 let podíval do zahraničí jen dvakrát – na kemping ve Francii.
„Protože jsem vyrůstal bez peněz, jednou věcí jsem si byl vždycky jistý – nechci už být nikdy v životě chudý a finančně nesvobodný,“ říká, proč se rozhodl studovat finančnictví a stát se bankéřem v Londýně. Jeho život ale nabral trochu jiný směr, ačkoli tomu zpočátku nic nenasvědčovalo.
Čtěte také: Seznamte se s párem, který dva roky šetřil, a procestoval svět
Po promoci roku 2006 si stejně jako jeho spolužáci dopřál rok pauzy, než nastoupí do „normální práce“. Odjel do USA, kde pracoval na letním táboře, a protože se po deseti týdnech vrátil doslova „švorc“, přihlásil se do lékařské klinické studie. Tři tisíce dolarů, které inkasoval za to, že na sobě nechal pět týdnů testovat nové léky, využil jako investici do sebe.
Zaplatil si rekvalifikační kurz pro výuku angličtiny a rezervoval si jednosměrný let do Thajska. Právě rok v Asii Johnnyho probudil. „Ukázal mi, že lidi mohou žít i jinak. Doma jsem se nikdy nedozvěděl, že si mohu zvolit vlastní cestu, žít dobrodružnější život,“ říká. Z „roční pauzy“ se nakonec stala „pauza desetiletá“ a možná, jak sám říká, „pauza už napořád“.
Jak k tomu došlo? Po Thajsku pokračoval v cestách, mimo jiné do Austrálie, kde získal svou zatím jedinou zkušenost s prací v kanceláři – polobotky, košile a všechno kolem toho. Pak se ale stalo něco, co všechno změnilo. Roku 2010, jen dva měsíce před koncem svého pobytu v Sydney, spustil vlastní blog.
Inspirací mu byl příběh blogera-cestovatele zvaného Nomadic Matt, který si vydělává 3000 dolarů měsíčně. „Tou dobou jsem už navštívil přes 30 zemí, a měl tak slušnou zásobu občas dost šílených příběhů z cest. A taky peníze, které jsem si ušetřil v Austrálii. Na konci roku jsem si koupil jednosměrnou letenku do Zimbabwe a vydal se na cestu napříč Afrikou veřejnou dopravou – z Kapského Města až do Káhiry,“ popisuje, kde sbíral další zážitky.
Svůj blog nazval One Step 4 Ward. Tahle slovní hříčka (4ward = forward, tedy Jeden krok kupředu a zároveň for Ward = Jeden krok pro Warda) přesně shrnuje, co se dělo dál. Prvním výdělkem za umístěnou reklamu bylo 85 dolarů měsíčně, během půl roku to bylo už 500 dolarů a pár měsíců poté více než tisíc. Koupil pár dalších stránek, a když se mu zaplatily i ty, zakoupil další. V současné době vlastní přes 100 stránek a od loňska i společnost Step 4 Ward Media, která se zaměřuje na digitální média – a která Johnnymu vydělává přes 30 tisíc dolarů měsíčně.
Právě tehdy blogerovi došlo, že si může říct – wow, opravdu mám na to, navštívit všechny země na světě. „Do té doby to byl spíš jen sen. Moment, kdy jsem pochopil, že si to mohu po finanční stránce dovolit, byl skvělý pocit – a popravdě, stále je,“ popisuje Ward z Libreville v Gabonu, kde se aktuálně nachází.
Na plný úvazek přitom cestuje až deset měsíců v roce. Tři noci tam, dvě noci tady, z místa na místo a ze země do země, přičemž jeho typický den připomíná cokoli jiného než kancelářskou šeď. Po ránu kontroluje maily, aby měl přehled o svém byznysu. Pak vyrazí na celý den poznávat svět, což může znamenat cokoli – flyboarding, skoky padákem, potápění se v kleci mezi žraloky nebo jen procházka malým městem, návštěva trhů a rozmlouvání s lidmi, které potká. Večer se vrátí do hotelu a pár hodin pracuje.
Čtěte také: Jak na cestování. Tipy, které vám ušetří čas, energii i peníze
Když potom skončí s cestováním po daném regionu, odletí na tři měsíce do Thajska, aby se vzpamatoval a oddechl si od života baťůžkáře. „Koupil jsem si byt v Bangkoku, protože je docela příjemné žít pár týdnů určitou rutinou – zdravě jíst, chodit do posilovny nebo na lekce thajštiny. A taky se starám o růst své společnosti a zkouším i nové projekty. Když nemusím přelétat z města do města, mohu se lépe soustředit – Thajsko je tak pro mne ideálním místem na práci,“ vysvětluje.
V tom mu ostatně pomáhá i celý jeho tým, z něhož žádný člen nemá svou kancelář. Wardův asistent je z jedné země, obchoďák z jiné, technici z další. „Společně komunikujeme pomocí Skypu nebo Facebooku. Žádná pracovní doba, žádný oblek a kravata, žádný šéf, která vám kouká přes rameno – pokud je práce hotova, je spokojen i klient a my dál rosteme.“
Žít si na vysoké noze přitom Ward zrovna neumí. Odmalička byl zvyklý šetřit a ani dnes příliš neutrácí. Když je v Thajsku, živí se většinou místním jídlem z ulice a jeho výdaje činí třeba jen 10 dolarů za den. Na cestách většinou utratí měsíčně kolem tisícovky, maximálně dva tisíce dolarů.
„Díky tomu, že mi každý den roste počet příznivců na blogu a sociálních sítích, mě zvou často hotely na novinářské výlety. A pokud je to možné, cestuju po zemi – na střechách vlaků a vesnickými autobusy – to je samotná esence cestování a také nejlevnější způsob.“
Jestli si říkáte, že tenhle styl se s osobním životem příliš neslučuje, jste na omylu. Vztahy a přátelství jsou prý pro Warda nejdůležitější věcí v životě. Se svou přítelkyní, která pracuje jako letuška se sídlem v Bangkoku, je dohromady už čtvrtým rokem. „Byla se mnou ještě předtím, než jsem začal vydělávat online a nemohl si tak dovolit na rande v kině ani popcorn s colou – takže je paráda, že po téhle cestě jdeme společně.“
O tom, co bude Johnny dělat ve chvíli, kdy scestuje celý svět, zatím neuvažuje. Jeden malý sen už ale má – přejet Spojené státy ze San Francisca do New Yorku na kole. A jak známo, sny to všechno začíná. „Cestování mě naučilo vážit si příležitostí, které jsem v životě dostal. Vážit si přátel a rodiny. Vážit si pasu a toho, kam s ním mohu dojet. Když už na začátku vyhrajeme v loterii, protože se narodíme do západního světa, ale přitom pořád brbláme a nejsme spokojeni se svými životy – můžeme si za to jen a jen sami. Máme tolik příležitostí, o kterých si může většina světa nechat jen zdát – a jediné, co musíme udělat, je chopit se jich.“
