Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
indie

Indie má velké plány. Chce vyrábět všechno, co si kupujeme

Pošli to dál

I když se to na první pohled možná nezdá, v Indii se dějí velké věci. Nebo minimálně jeden člověk chce, aby se tam děly. Ten člověk se jmenuje Nárendra Módí a je to indický premiér, který se rozhodl splnit si svůj velký sen – transformovat Indii v globální výrobní centrum.

V březnu se proto v Indii konala akce nazvaná „Make in India Week“ a nešlo o nic jiného, než o premiérem posvěcenou iniciativu, jež měla za úkol posbírat investice, které by indickou ekonomiku nakoply tím správným směrem. Jestli se jí to povedlo, posuďte sami – na investičních příslibech získala přes 222 miliard dolarů.

Svůj záměr charismatický a reformátorský Módí oznámil už v září 2014, krátce potom, co se s velice přesvědčivým volebním výsledkem dostal do čela země. Přímé zahraniční investice do jeho země jsou nyní na nejlepší cestě brzy překonat jak ty, co míří do Číny, tak do Spojených států. Módí vypráví skvělý příběh a Indie navíc platí za jednu z nejslibnějších zemí BRICS.

Ekonomiky zemí, reprezentovaných prvními dvěma písmeny, tedy Brazílie a Ruska, mají aktuálně řadu problémů, „C“ – neboli Čína míří do dluhové krize a „S“ – Jižní Afrika za ostatním tak nějak pokulhává.

Avšak „I“ – to se dere dopředu. Indie má nejvyšší tempo růstů z celého BRICSu. Mezinárodní měnový fond jí předpovídá růst HDP o 7,3 % tento fiskální rok a 7,5 % ten příští – a k tomu Indii přiznává relativně stabilní a otevřený politický systém a téměř dokonalý demografický profil.

Pokud byste si o Indii měli zapamatovat jen jednu předpověď, měla by to být tato. Dle OSN se Indie stane v roce 2022 nejlidnatější zemí světa. Někteří věří, že se tak stane ještě o něco dříve, již v roce 2020. Ať už to ale přijde kdykoliv, bude to poprvé za tři stovky let – a pravděpodobně za celou zaznamenanou historii – kdy nejlidnatější zemí světa nebude Čína.

V polovině tohoto století, tedy za necelých 40 let, dosáhne počet Indů v produktivním věku – mezi 15-59 lety – více než jedné miliardy. Indičtí vůdci proto stojí před úkolem, jak všem těmto lidem zajistit práci. Módího řešení je právě projekt „Make in India“.

Není to přitom žádná novinka. Ve východní Asii se něco podobného již vyzkoušelo, s velkým úspěchem například v Japonsku, Jižní Koreji, Tchaj-wanu nebo v Číně. A stejným směrem ve snaze nalákat na své území co nejvíc továren, se vydala Malajsie, Bangladéš i Vietnam.

Premiér Módí tak musí zodpovědět otázku, jestli do hry o továrny nepřišel příliš pozdě.

Jeho země totiž sousedí s tou úplně největší továrnou světa, která ovšem v poslední době tak trochu churaví. Čínská Národní statistická kancelář hlásí, že objem průmyslové výroby každý měsíc stoupá, avšak oficiální čísla ukazují spíše opačným směrem. Stejně tak nákupní manažerské indexy.

Čínský výrobní sektor, ať už roste či nikoliv, trpí nadměrnou kapacitou a stále více linek se zastavuje. Peking to řeší tak, že některé továrny jednoduše zavírá a snaží se svět zaplavit levnými produkty z těch ostatních. Avšak zadlužení zákazníci-konzumenti nejsou v pozici, kdy by mohli příliš utrácet.

Pokles čínského exportu tak není žádným překvapením. V roce 2015 to bylo o 2,8 % a prvních svou měsících tohoto roku dokonce o 17,8 %. Tento pokles ale není důsledkem slábnoucí čínské konkurenceschopnosti, jako spíše zpomalující se globální ekonomiky. Čínský vývoz, i když v absolutních hodnotách klesá, si stále v podstatě zachovává na tom světovém svůj podíl.

Při pohledu na Čínu se v Indii logicky ozývají hlasy, které říkají, že země by se neměla do celosvětového výrobního přesycení pouštět. Další jsou zase přesvědčeni, že si Indie nemůže dovolit znečištění, které jde ruku v ruce s industrializací. Cathy Holcombe z deníku South China Morning Post například argumentuje tím, že už dnes je třináct z dvaceti nejznečištěnějších měst světa indických.

Další oponeni si myslí, že projekt Make in India nejde dohromady se základní ekonomickou teorií. Patří mezi ně i guvernér Indické rezervní banky. Ten tvrdí, že by se Indové měli poučit z chyb ostatních a zaměřit se na své silné stránky, jako jsou technologie a služby. Heslo „Make in India“ by proto rád změnil na „Make for India“.

„Vyrábět pro Indii“ je ekonomicky rozhodně rozumnější, tahle myšlenka se ale v zemi, kde už Mahátma Gándhí přijal otáčející se kolo jako symbol soběstačnosti, jen těžko uchytí.

Módí má pro prosazování rychlé industrializace ještě jeden dobrý důvod – vzhledem k tomu, že platí za indického nacionalistu, tak je pro něj myšlenka spolupráce, nebo dokonce závislosti na Číně, naprosto nepřijatelná.

Každý indický vůdce by ale měl mít na mysli, že ekonomický rozvoj musí vést k tvorbě pracovních míst a industrializace je v tomto směru jen částečným řešením. Módí si musí uvědomit, že výroba jde ruku v ruce s automatizací a to i v zemích, jako je Čína, která má obrovské množství levné pracovní síly. Roboti zaplavují čínské továrny a nevyhnutelně se tak časem stane i v Indii.

Premiérova vize ale není postavena jen na výrobě. Vedle „Make in India“, byla zahájena také iniciativa „Skill India“/indické dovednosti a „Digital India“/digitální Indie. Módí často říká, že dvacáté první století patří Indii a chtěl by, aby jeho země byla lídrem ve všech sektorech.

Čtěte také