Aktuální vydání magazínu Forbes

Íránský paradox: Svět technologií brzy ovládnou v muslimské zemi ženy

Pošli to dál

Zní to sice překvapivě, ale na íránských univerzitách studují vědecké a technické obory ze 70 procent ženy. Příčinou je souhra historických okolností, která na tamním trhu práce umožnila skutečnou emancipaci. Co možná také netušíte je fakt, že Íránky už dlouhá léta vlastní a řídí íránské podniky, často v oborech,  jako je plyn, ropa, stavebnictví, těžařství a nově technologie.

A vzhledem k tomu, kolik absolventek vychází z místních technických a vědeckých škol, vzniká tlak i na to, aby se ženy víc zapojily do kvetoucí íránské startupové scény. Třeba jako dvacetiletá Ghonče Tavúsí, zakladatelka startupu Lendem, který nedávno úspěšně prezentovala na konferenci iBridges skupině investorů venture kapitálu včetně prominentního amerického podnikatele, investora a zakladatele byznys akcelerátoru 500 startups, Dava McClura.

Tavúsí v tom není sama. Nové technologie totiž v Íránu vzkvétají. A ženy jsou v něm vpředu, i když jich zatím není moc. Třeba sestry Rejeané a Baharé Vahídíanovy pomohly v Teheránu zorganizovat první startupový víkend pro ženy, který má podnikatelky povzbudit, aby se sdružovaly a vzájemně si pomáhaly.

Mladé Íránky jsou ve vyspělých technologických oborech považovány za průkopnice, před nimi už ale v íránském byznyse působily starší generace žen – včetně Behnaz Aríe. Před více než 15 lety, když pojem startup v Íránu ještě nikdo neznal, otevřela Aría a její partneři první vysokou školu výpočetní techniky – Kahkeshan Institut of Technology.

„V Íránu bylo tehdy IT na začátku. Naše vyučování bylo většinou akademické. Dělali jsme, že jsme velká škola, ale bylo nás tak pět. Snažila jsem se v telefonu měnit hlas – jiný jsem měla jako manažerka, jiný jako technická podpora, jinak jsem mluvila jako vyučující, aby to nevypadalo, že dělám všechno sama,“ vypráví Aría.

Počet personálu se brzy zdvojnásobil a nakonec se podařilo celou budovu zrenovovat a vybudovat technické laboratoře i kancelářské prostory. Dvě pětiny personálu jsou přitom ženy, studentky tvoří 37 procent, což je víc než kdy v minulosti. Jako velký vzor pro podnikatelky v Íránu je tak Aria v dobré společnosti.

Ptáte se, jak je to možné? Jak je známo, následkem íránské revoluce v roce 1979 vznikla striktně náboženská společnost, která omezila ženská práva. Jenže muži si brzy uvědomili, že ve státě, jehož ekonomika je v totálním chaosu, prostě musejí své ženy nechat vydělávat. Vláda zároveň neustále soutěžila se Západem a to i s pomocí státem hrazeného vzdělání. Díky němu vznikly pobočky státních univerzit ve městech i na venkově, a vzdělání tak bylo dostupnější i pro dívky.

„Ženy z rozličných poměrů přispěly v Íránu k zásadní transformaci,“ píše v knize Alláhovy šperky: Nevyřčený příběh Íránek americká akademička íránského původu Nina Ansary: „Možná se nechaly zmýlit ranými prohlášeními ajatolláha Chomejního, který hlásal: ‚Jsme pyšní na to, že naše ženy, staré i mladé, jsou aktivní na poli vzdělávání a výdělečné činnosti … každý národ s ženami, jako jsou ty naše, bude jistě vítězný.'“

Chomejního nenapadlo, kolik žen vezme jeho slova vážně. A když to řekl ajatolláh, tak si ani konzervativní ženy nevyčítaly, že opouštějí domovy kvůli studiu nebo práci. Dnešní kultura genderové rovnosti v íránských rodinách je navíc důsledkem toho, že kvůli poměrům během irácko-íránské války v 80. letech musely ženy pracovat. Není tak neobvyklé, že muži směřují k péči o děti a jejich ženy jsou pozdě do večera v zaměstnání jako manažerky, právničky, lékařky nebo soudkyně.

Faktický rozsah ženských práv je ale omezený a je lehké se jako žena dostat do vězení za nejrůznější domnělé přečiny. Íránský prezident Hasan Rúhání, který je u moci od roku 2013, slibuje, že to změní. Jeho kampaň hlásá rovné příležitosti a práva pro ženy, ovšem nejvyšší duchovní představitel, ajatolláh Chameneí udržuje zemi tak, jak je, takže mnoho z Rúháního plánů na modernizaci Íránu se nenaplňuje.

Mladé podnikatelky jako Ghonče Tavúsí ale dnešní stav narušují, zpochybňují a mění. Sama je produktem ženské revoluce 80. let a ve svých dvaceti je výjimečným příkladem, jak je její generace ochotná tvrdě pracovat a jak baží po nezávislosti. „Na Írán je to trochu podivné, že jsem na univerzitě a ještě pracuji. Nemám čas chodit se bavit s přáteli, ale mám svůj styl života ráda – práce mě baví a mám skvělý tým. Lidé z nové generace skutečně rádi pracují. Chtějí si vydělat a utratit vlastní peníze, nechtějí spoléhat na rodiče. A je jich pořád víc.“

Tahle kultura přitom klade nezvykle velký důraz na pracující ženy. Novinář Šahrám Šaríf založil ITiran.com, první portál o technologiích v perštině. „Teď o technologiích píše spousta novinářek – žen. Čtyři mé kolegyně jsou ženy a je mi ctí, že s nimi mohu pracovat.“

Fakt, že počet žen v technických odvětvích je v Íránu na vzestupu, říká i Tavúsí a s podporou mužských kolegů prý může dál růst. „Ženy by měly být aktivnější – a jsou. V posledním akcelerátorovém cyklu nebyly žádné ženské zakladatelky firem, a teď jich bylo 15, neboli desetina. Z nuly na deset procent, to není špatné.“

Čtěte také