Aktuální vydání magazínu Forbes

Jak jsme prodali a za zlomek ceny znovu koupili vlastní firmu

Pošli to dál

KOMIX s.r.o. je česká společnost, která už 25 let poskytuje dodávky informačních systémů a konzultační služby. Jeden ze zakladatelů firmy a současný ředitel Odboru informačních systémů Martin Sláma se dělí o zajímavou zkušenost, kdy založenou firmu po několika letech se svými společníky prodal a následně zpětně odkoupil. „Je to trochu jiný příběh než u obdobných v té době prodaných českých ICT firem, kdy majitelé získané prostředky investovali např. do několika startupů a začali zcela novou kapitolu svého podnikání,“ říká.


Už mi to po letech trochu připadá jako „bylo, nebylo…“. Nebo spíše „bylo, nebylo a opět bylo…“. Zajímavou perličkou v historii naší firmy je totiž fakt, že po určitou dobu nebyla v našich „českých“ rukách.

Čtěte také: Petr Kováčik (Skrz.cz): Jak jsem během pár let vybudoval stamilionový startup

Zhruba po dobu roku a půl (v letech 2000 a 2001) ji vlastnila německá akciová společnost Heyde AG. Té jsme po osmi letech existence Komixu prodali své podíly v celkové ceně řádově srovnatelné s ročním obratem firmy.

Co nás k prodeji naší firmy vedlo a co tomu předcházelo?

Komix jsem založil v roce 1992 společně s kolegy, s mladými programátory a dvěma začínajícími manažery se zkušenostmi z českých výzkumáků. Za založením stála shoda náhod a dobré kamarádské vztahy, žádný velký podnikatelský záměr, zděděný nebo zavedený zákazník či nějaký kapitál.

V té době byla na trhu ohromná poptávka po robustních databázových systémech a nástrojích pro tvorbu informačních systémů. A my jsme se ocitli jako parta mladých lidí na trhu. Měli jsme poptávané know-how (materializované např. do první knihy o databázovém systému Informix), chuť bez omezení pracovat i delší dobu bez příjmu a ničím nezpochybňovanou víru, že se nám bude dařit.

Pravda, doma byla žena se třemi malými dětmi a žádný příjem. Firma ale hned v prvních měsících po založení utěšeně rostla, po čtyřech měsících jsme si mohli dovolit nabírat nové kvalifikované zaměstnance a stěhovat se do suterénních prostor v Dejvicích.

Kolem roku 2000 činil obrat Komixu převážně na službách kolem 100 milionů korun a také kulminovaly světové akciové trhy. V odvětví ICT se tomuto období říkalo „dot com bubble“. Do řady akciových firem, často se zcela stupidním záměrem, se investovalo ohromné množství spekulativního kapitálu.

V té době jsme sice firmu prodat neplánovali, nicméně se začaly objevovat zajímavé nabídky a ty nás vedly k zamyšlení. A zdálo se, že prodej by mohl být krok k dalšímu rozvoji firmy. Příležitost jak pro majitele, tak i pro zaměstnance, a hlavně pro posílení vlivu firmy na našem trhu.

Firma Heyde AG byla solidní společností s mnohaletou tradicí, která se rozhodla pro velkou expanzi, především v oblasti internetového bankovnictví, jež v té době teprve začínalo.

Rozhodla se nakoupit produktové firmy, které by zapadly do plánovaného portfolia, a dále pak v různých zemích další společnosti, které by řešení u zákazníků nasazovaly. Najala si na prezentaci vizí a akvizice mladé, vzdělané a dynamické hochy, absolventy prestižních škol.

Byli příjemní a budili zdání profesionalismu, nicméně při jednání s nimi jsem si připadal trochu jako analfabet. Při společenských setkáních střídali plynule několik jazyků, dokonale prezentovali firemní vize, proces akvizice měli profesionálně zmáklý.

V Komixu jsme si nepotrpěli na přepychová auta, ale věděli jsme, že Němci na auta dost dají, a nezřídka se jdou osobně přesvědčit, v čem jste přijeli. A jelikož se mi ve stejnou dobu narodil čtvrtý potomek, tak jsme si pořídili pěknou sedmimístnou zafiru, což byla tehdy „bomba“. S kolegy jsme si ji půjčili a vyrazili jsme.

Hlavní akcionář Dietrich Heyde, v té době již postarší pán a miliardář, působil při jednáních velice solidně a skromně, ale rozhodně ne jako vizionář typu Bill Gates či Steve Jobs.

Investičních prostředků měla Heyde AG za strmého růstu cen akcií dostatek, takže i prodej podílů Komixu proběhl hladce za velice slušných podmínek. Pro realizaci akvizice jsme si najali českou zprostředkovatelskou firmu a myslím si, že se to vyplatilo.

Její zástupci měli přečtenou německou mentalitu a několika vhodnými reakcemi při jednání navýšili cenu firmy o pár desítek milionů. Až mne zarazilo, jak primitivně se stanovuje cena firmy, že opravdu stačí znalost násobení dvou čísel a dvou kritérií pro oblast ICT.

Po zrealizované akvizici jsme začali více pronikat do procesů holdingu, reportingu apod. Šéfové jednotlivých dcerek holdingu se měsíčně slétali z celého světa na porady radit se, jak integrovat spoustu v rychlosti nakoupených firem a profitovat z potenciální synergie toho, kdo co umí. Bohužel se stávalo, že si v rámci holdingu některé z rychle nakoupených firem i produktově konkurovaly.

Zhruba po roce přišla na akciových trzích studená sprcha, akcie Heyde AG sledovaly propad a po čase se z nich staly prakticky bezcenné papírky, i když samotné firmy holdingu fungovaly po svém dále.

V holdingu zavládly dezintegrační tendence, protože v té době byla faktická produktová vnitřní integrace holdingu na samém počátku a na další integraci nebyly prostředky. Management holdingu nám nabídl Komix zpět k odkoupení za zlomek původní ceny.

Byla to opět jistá shoda okolností a tohoto solidního přístupu od Heyde AG si dodnes cením, stejně tak i ochoty části společníků znovu investovat do zpětného nákupu Komix. Sice jsme o část prostředků přišli v akciích Heyde, nicméně i tak to byl obchod, jaký se neopakuje.


 

Čtěte také