Aktuální vydání magazínu Forbes

Jak milovnice Nepálu vybudovala úspěšný byznys, který pomáhá

Pošli to dál

Vydělávejte, nežebrejte. Tak zní jedno z oblíbených hesel Tomáše Bati, ve kterém se zhlédla i třicetiletá Michaela Mysha Gautam. Před čtyřmi lety rozjela e-shop s nepálským zbožím Thao.cz, z jehož až padesátimilionového ročního obratu živí v Nepálu svůj dětský domov, firmu i vlastní pětičlennou rodinu.

Čtěte také: Perfekcionismus je cesta k vyhoření. 7 rad od ženy, která se to rozhodla změnit

Do Nepálu se tehdy ještě Michaela Košťálová poprvé vypravila v roce 2009, když jí bylo dvacet dva. Na úpatí Himálaje vyrazila coby dobrovolnice, která chtěla nepálské děti učit angličtinu i zhubnout.

Michaela Gautam a její nepálští svěřenci.

Což se jí povedlo. Kromě toho si ale po šesti měsících v odlehlé vesnici uvědomila, že se do Nepálu a hlavně místních dětí, které vyrůstají v těžkých podmínkách a často bez rodičů, bezhlavě zamilovala. A že jim chce nějak pomoct.

Založila proto neziskovku, rozjela po přátelích první sbírku, zaplatila pár dětem bydlení, školné a začala vymýšlet, jak finance zajistit dlouhodoběji.

„V Nepálu na venkově to vypadá jako u nás před 100 lety. S výjimkou televize a mobilů – to mají. Pracovat se ale chodí na pole, zdravotní ošetření je daleko a v rodinách se běžně nadržuje synům,“ popisuje Michaela podmínky, které se rozhodla změnit. „V období sklizně školy běžně vyhlašují prázdniny, protože rodiče by tam děti stejně neposlali, potřebují je totiž na poli,“ dodává.

Kromě toho, že si Michaela uvědomila, že chce pomáhat nepálským dětem, taky vždycky věděla, že chce podnikat, vydělávat a dávat lidem práci. Proto se jí představa, že by měla shánět granty a chodit po sponzorech, příliš nezamlouvala. A pak s sebou jednou z Nepálu dovezla krabici šperků s tím, že je zkusí prodat, a co utrží, dá na neziskovku. „Vyrazilo mi dech, jak to zafungovalo,“ říká dnes.

Při navrhování nového oblečení pro e-shop.

A tak se zrodila myšlenka založit vedle neziskové organizace i e-shop Thao.cz a ze zisku přispívat na pomoc opuštěným dětem. Přesně podle výše zmíněného Baťova hesla.

Průlom přišel, když Thao začalo nabízet oblečení. „Pamatuju si to jako dnes,“ vzpomíná Michaela. „Na účtě jsem měla sotva na nájem. Jednoho dne, než jsem šla se synem do kina, jsem rozeslala newsletter s nabídkou nepálských kalhot s tím, že pokud to neklapne, tak si začnu akutně hledat práci. Když jsem po filmu koukla na mail, měla jsem objednávky asi za 25 tisíc,“ popisuje svůj zlomový okamžik.

„Těch kalhot se nakonec jen za první měsíc prodalo asi za dva miliony. Takže jsem si řekla, že by mě to snad i mohlo uživit,“ směje se Michaela.

Dnes má Michaela Gautam tři syny: Thea, Lea a Mathea, dětský domov v Káthmándú a ve svém obchodě už nepřeprodává cizí oblečení, ale to, které si na střeše světa nechává šít podle vlastních návrhů.

„Vymýšlíme limitované edice, aby byl každý kousek originál, potrpíme si na ruční zpracování potisků i výšivek a zároveň se snažíme k naší výrobě v Nepálu přistupovat férově,“ vysvětluje Michaela, že se její Thao snaží být opakem rychlé módy, kdy si značky v rozvojových zemích nechávají za levno šít nepříliš kvalitní věci v obrovském množství. „Naše móda má duši,“ říká k tomu.

Michaela a její dva nejstarší synové.

Ne všechno ale bylo vždycky úplně růžové. S podnikáním začínala relativně brzy, s malým dítětem, a navíc ve velkém. „Spoustu jsem se toho potřebovala naučit, srovnat si v sobě,“ přiznává. Několik let proto měla svou koučku a teď se něčemu podobnému – sebekoučinku a meditaci – věnuje sama. V oblasti harmonizace pracovního a rodinného života rozjela nový projekt, v němž inspiruje hlavně ženy, pro které, jak říká, „jsou sice děti středobodem vesmíru, ale ne celý vesmír“. Na svůj web píše motivační články a nabízí workshopy.

„Pamatuji si jedno z přesvědčení, co jsem mívala, že mi Nepál vezme osobní život. To jsem si v hlavě potřebovala změnit, a tak jsem si představovala, že Nepál je součástí mého osobního života. Dnes to tak je. Za manžela mám Nepálce, s jehož rodinou se staráme o dětský domov v Nepálu, a naše děti to tam milují,“ říká.

Jako klasická česká rodina ta Michaelina nežije. Hodně cestují, mluví česky, anglicky a hindsky, nenařizují budík, nemají televizi ani večerky pro děti. Čas nechávají plynout. Michaela se vzdala představ o věčně naklizeném bytě i navařených hrncích, a hlavně pocitu, že se o vše musí postarat sama.

„Mám úžasného manžela, který mě ve všem podporuje. A v práci samozřejmě asistentku. Dřív jsem možná měla pochybnosti, zda dětem neublížím, když nebudeme mít ten klasický český model. To je dávno pryč. Nejstaršímu Theovi je za chvíli sedm, je to šťastné dítě s rozhledem. V tomhle mi pomáhá Nepál a cestování obecně. Když vidíte, jak různě lidé na světě fungují, co považují za normální výchovu dětí, tak to všechno celkem relativizuje,“ říká.

Do budoucna by Michaela chtěla svůj e-shop rozšířit do dalších evropských zemí. „Už teď prodáváme v Německu a na Slovensku, v Česku se to ujalo úplně skvěle, takže by stálo za to najít ještě dalších pár zemí, kde by Thao fungovalo tak dobře. Pro začátek. V Nepálu chceme jednou určitě založit svou vlastní školu.“

A pustila se také do psaní knihy. Bude to její příběh s osobní zkušeností.

„Bude tam to, co bych poradila sama sobě, když jsem ve dvaceti začínala podnikat. Že důležité je nehroutit se z neúspěchů, ale zároveň počítat s tím, že přijdou. Motivační knížky radí hlavně začít, udělat první krok. V reálu ale nejdřív člověk dělá spoustu věcí, které nefungují, zkouší všechno možné… První krok je samozřejmě potřeba udělat, ale nesmíte čekat, že se vám pak bude automaticky dařit,“ přemítá.

Čtěte také