Kdo někdy pozoroval děti při hře, určitě by jejich chování nesrovnával s roboty – při objevování světa děti přirozeně experimentují, hrají si a chaoticky skotačí. Novým věcem se učí nápodobou, třeba toho, co dělají dospělí.
U robotů je tenhle učební proces naopak těžkopádný, mechanický a velmi pracný. Což by se teď podle serveru Phys.org mohlo změnit. Vědecký tým složený z počítačových vědců a psychologů na University of Washington se totiž rozhodl, že naučí roboty reagovat na okolní svět právě nápodobou dětských her.
Učební algoritmy experimentálního robota proto upravili tak, aby místo slepého následování naprogramovaných pohybů začal u každého nového úkolu zkoumat, jak fungují různé strategie, a zároveň vypracoval v daném okamžiku na náhodě založený model světa.
Tým se přitom zaměřil na dva druhy chování typické pro malé děti: koukaní směrem, kterým se dívá člověk na něco zajímavého, a posouvání hraček po desce stolu. Experimentální robot nejdříve zkoušel, jak se může sám rozhlížet kolem. Když viděl lidskou hlavu dívající se na vzdálený objekt, vypracoval model tohoto lidského pohybu, a pak se pokusil pohnout vlastní hlavou tak, aby se podíval na stejnou věc.
Zajímavější situace nastala, když vědci nechali roboty posouvat různými věcmi po stole a naučit se, jak jejich vlastní pohyby mohou rozhýbat i jiné objekty. Potom, co si robot vypracoval model takového pohybu, dostal příkaz sledovat, jak člověk třídí nebo uklízí objekty na stole, a pak udělal to samé. Výsledek? Robot svědomitě použil nově naučený model světa k pohnutí hraček na stole – někdy ale na tenhle úkol použil zcela novou strategii místo slepého opakování toho, co předtím viděl u člověka.
Oba tyhle procesy jsou samozřejmě známy rodičům malých dětí, což je hlavní pointa celého robotického výzkumu. Jak roboti z univerzity ve Washingtonu, tak i malé děti postupují při učení od jednoduchých úkolů ke složitějším. A je docela možné, že brzy budou stroje schopny naučit se mnohem rychleji i sofistikovaným věcem, jako je žehlení nebo úklid.
