Aktuální vydání magazínu Forbes

revolucie_sajt
ruce

Jak poznáte, že vám někdo lže? Dívejte se mu na ruce

Pošli to dál

Možná jste si mysleli, že při lhaní člověka prozradí hlavně absence očního kontaktu. Přesně to ale nepřímo vyvrací studie Michiganské univerzity, která naznačuje, že mnoho lidí se při lhaní dívá druhým do očí výrazně častěji než ti, kdo říkají pravdu. Studie také uvádí, že lidé, kteří lžou, kolem sebe máchají rukama mnohem více než ti, kteří jsou upřímní.

A jak na to badatelé přišli? Svůj výzkum založili na sledování videí, na kterých byli zachyceni jak lháři, tak lidé mluvící pravdu. Během výzkumu zhlédli 118 videí a zařadili mezi ně i svědecké výpovědi z amerického projektu Innocence, který se zabývá případy neoprávněně uvězněných lidí. Asi polovinu videí tvořily záběry ze soudních síní, zbytek byla videa z YouTube, na kterých byli lidé dotazováni na jejich názor na filmy. Výzkumníci stanovili znaky těch, co lžou, podle soudního verdiktu vinen (s výjimkou klipů z projektu Innocence) a těch, co byli dotazováni na názor na film, který neexistuje.

Kromě toho, že lidé, kteří lhali, výrazně gestikulovali a používali silný oční kontakt, tak také hodně pokyvovali hlavou a mračili se. Co se týče jejich hlasového projevu, tak mnohem více říkali „hm“ a často používali zájmena jako „on“, „ona“ nebo „oni“ místo „já“ a „my“, jako by se od daného tématu distancovali.

Čtěte také: Zapomeňte na stereotypy: nic jako mužský a ženský mozek neexistuje

Podobná gesta byla zaznamenána i u lidí mluvících pravdu, ovšem v daleko menší míře: 25 % upřímných lidí gestikulovalo oběma rukama v porovnání k 40 % lhářů. 60 % upřímných lidí se dívalo přímo na tazatele, lhářů pak 70 %.

Reálná povaha natáčeného byla pro výzkum zásadní. Rada Mihalcea, spoluřešitelka výzkumu, doplňuje: „V laboratorních experimentech je složité nastavit podmínky, které by subjekty motivovaly ke lhaní. Můžeme jim nabídnout odměnu, pokud budou lhát dobře – zaplatit jim, když se jim podaří někoho přesvědčit, že něco nepravdivého je pravdou. Ovšem ve skutečném světě je motivace někoho oklamat mnohem silnější.“

Když výzkumníci zpracovali veškerá nashromážděná data v počítačovém softwaru, byl počítač v označování toho, kdo lže, přesný  v 75 %. Lidé byli lhaní schopni odhadnout pouze v 50 % případů.

Čtěte také: Prvních deset minut v práci rozhoduje: tyhle chyby vám mohou zkazit celý den

Výzkumníci věří, že jejich práce může být nápomocná bezpečnostním agentům a soudům, i když její spolehlivost je diskutabilní. Stejně jako výchozí premisy výzkumu – tedy to, jestli je verdikt soudu správný a jestli dotazování „lháři“ skutečně lhali. To je ostatně problém pro veškerou detekci lži. Polygrafický test, který měří stres dotazovaného během výslechu, má podobně proměnlivé výsledky. Nicméně detektor lži má zhruba 85% přesnost v testování vinných lidí a některé detektory mají pouze 56% přesnost v testování nevinných lidí.

Pravdou je, že všichni se chováme trochu jinak, když nejsme upřímní. Neexistuje tak žádný zrádný znak, který odhaluje všechny lháře obecně. Ale výzkum Michiganské univerzity může pomoci sestavit určitý obrázek prolhanosti. Jak poznamenává Rada Mihalcea, software je v určování lži určitě lepší než my lidé.

Čtěte také