Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-04
bill gates

Jak vychovat miliardáře: rozhovor s otcem Billa Gatese

Pošli to dál

Kdo měl vliv na úspěšnou kariéru nejbohatšího muže planety? Bill Gates starší vzpomíná na to, jaký byl syn v dětství a v jaké době se probudila jeho filantropická vášeň.

Jaký byl syn jako malý kluk?

Zajímala ho snad každá kniha – encyklopedie, sci-fi, cokoli si dokážete představit. Byl jsem nadšený, že můj syn je vášnivý čtenář a stejně tak moje žena. Museli jsme ale zavést jedno pravidlo – u večeře žádné knihy.

malý bill gates

Šestiletý Bill Gates se svým otcem.

Mluvil někdy Bill o tom, čím chce být nebo co by chtěl dělat, až vyroste?

Když byl v páté třídě, tak přinesl v rámci nějakého úkolu ze školy dotazník, ve kterém měl vyplnit profesi, o které sní. Na výběr měl několik možností jako například doktor, hasič, kovboj atd. Třídní očekával, že žáci zaškrtnou jedno povolání. Bill si sice z nabídky vybral astronauta, ale také přikreslil další kolonku, do které napsal „vědec“. Během dospívání se totiž hodně zajímal o to, jak svět funguje. Snažil se pochopit, jak funguje byznys, mezinárodní vztahy, přemýšlel, jaká budoucnost nás čeká… V té době bych asi jen stěží uvěřil, že tenhle vzdorovitý mladík bude jednou můj šéf. Ale stalo se.

Čtěte také: Jak vychovat miliardáře? Radí otec Elona Muska

Kdy se začal poprvé zajímat o počítače?

Velmi brzy. Už na škole se matky žáků složily na přístroj, který se připojil k počítači přes pevnou linku. Záměrem bylo, aby se ho naučili používat učitelé, ale ti se nové technologie báli. Bill chodil do matematické třídy, takže se s počítačem učil pracovat tak nějak přirozeně. A kolem třinácti let už se od něj nemohl odtrhnout.

Pracoval Bill předtím, než nastoupil na vysokou školu?

V posledním ročníku na střední se začal věnovat programování ve washingtonské elektrárně v North Bonneville. Společně s Billovo matkou jsme se domluvili s ředitelem školy na krátkodobém přerušení studia, aby se mohl věnovat své praxi a uplatnit své schopnosti a zájmy. Vzpomínám si, že mi Bill říkal, že tam společně s Paulem Allenem zůstanou a budou pracovat na ovládání elektrické soustavy.

Jak jste se cítil, když vám syn oznámil, že ukončí studium na Harvardu?

Nemůžu říct, že by mě to nějak znepokojilo. Navíc v té době jsem už neměl na Billova rozhodnutí žádný vliv. Měl své vlastní představy o tom, jak dosáhne svých cílů. V té době také začal společně s Allenem podnikat s počítači. To, že nějaké z našich dětí nechá vysoké školy, jsme si s manželkou určitě nepředstavovali, ale u Billa bylo vidět, že ví, co dělá.

Vy osobně jste měl poměrně velký vliv na Billovy charitativní aktivity. Mohl byste popsat jeho filantropický vývoj?

Moje již zesnulá žena prosazovala myšlenku z knihy Book of Luke, že „komu je dáno, od toho se i hodně očekává“. A tím jsem se v rodině řídili.

S postupem času, tím jak Bill a jeho žena Melinda bohatli, začali dostávat ohromné množství žádostí od seattleských neziskových organizací, aby jim přispěli na jejich činnost. V té době pro ně ale bylo už tak dost náročné skloubit rodinu a vést Microsoft, takže čas na zřízení a vedení vlastní nadace jednoduše neměli – neznamená to ale, že by ji  neplánovali, jen se dohodli, že na tohle přijde čas, až Bill odejde z Microsoftu. Všechno se ale změnilo v roce 1994, kdy moje žena onemocněla rakovinou a zemřela a já se rozhodl, že skončím se svou prací.

Pár měsíců po smrti Mary jsme šli se synem a jeho ženou do kina a já navrhl, že jim s charitou rád pomůžu, říkal jsem si, že by to pro mě jako důchodce mohlo být dobré rozptýlení a zároveň bych dělal něco užitečného. Prostě jsem měl čas a hlavně i vlastní prostředky, které jsem chtěl smysluplně využít. O týden později jsem Billovi zavolal, abych zjistil, jak se rozhodl a on řekl: „Tati, rozhodli jsme se vytvořit nadaci s počátečním vkladem 100 milionů dolarů.“ Byl jsem šokovaný, ale šťastný zároveň. Za krátkou dobu jsem napsal svůj první šek na 80 tisíc dolarů pro lokální charitu podporující boj proti rakovině.

Čtěte také