Aktuální vydání magazínu Forbes

Jak na Moravě vznikají kola pro šampiony i cirkusáky

Pošli to dál

V chodbě dílny Petra Otoupalíka visí na stěně zarámovaný duhový dres, jaký smějí oblékat jen cyklističtí mistři světa. Snad proto, aby bylo jasné, že tady vzniká něco s puncem světové kvality, s 26letou historií a s určením pro velmi specifický segment. Vznikají tu kola pro sálovou cyklistiku – kolovou a krasojízdu – a rodinná firma Otoupalik Bikes z Rozdrojovic u Brna má právě na takové stroje know-how.

Nebylo mu ani čtrnáct, když Otoupalík s kolovou, tím fotbalem na kolech a pod střechou, začínal. Světu zrovna vládli bratři Pospíšilové, dvacetinásobní mistři světa, a snad po jejich vzoru Otoupalík zatoužil mít taky na krku blyštivé zlato. „Byl jsem juniorský mistr republiky, vicemistr Evropy, pak jsem hrál 1. ligu… A pak jsem se oženil,“ rozesměje se. „Sport jsem si užil v mládí a dostal jsem se díky němu i do zahraničí, což tenkrát nebylo úplně běžné.“

A ten stejný sport je jemu i celé jeho rodině dnes obživou. Dcera má na starosti administrativu, syn pomalu vstřebává vědomosti ohledně konstrukce a společně produkují obrat zhruba 3,5 milionu ročně. Ročně tady vyrobí na 100 bicyklů, jeden každý v průměru za 35 tisíc.

„Doby, kdy jsme dělali 350 kol a navrch komponenty, jsou nenávratně pryč. Jednak se trh nasytil a naše kola taky vydrží,“ říká Otoupalík a vzápětí si uvědomí, že bytelností svého produktu jde vlastně proti vlastnímu zisku.

Otoupalík

Petr Otoupalík ve svém království kol.

Zatímco hliníkové rámy od konkurence nedokážou dlouhodobě ustát nárazy míče a dopady na palubovku se stokilovým hráčem, ocel se značkou Czech made vydrží třeba deset let. „Stejně ale raději dbáme na kvalitu, nemůžeme prodávat něco, co se rozsype,“ říká šéf firmy ve svém království, kde na parapetech stojí poháry za vítězství a všude regály s rourami. „Nejlepší reklamou je, když závodníci ventilují dál svou spokojenost.“

Na každý rám padne tři a půl kila oceli, jíž jsou naplněna dvě patra této dílny. Ve stojanu teď odpočívá bílý bicykl s pro kolovou tak typickými řídítky, co trčí vzhůru a hráč s nimi umí pálit míče do brány. „To je starší model. Ale vlastně se toho na těch novějších tolik nezměnilo,“ vysvětluje zakladatel a majitel firmy a jeho mohutné ruce jsou důkazem, že to on tady ocel krotí. „Ročně jí naší dílnou proteče na půl tuny,“ počítá.

kolo

V roce 1989, kdy Otoupalík svou rámařskou kariéru začínal, byla o tento typ bicyklů nouze. Jediný tehdejší výrobce Favorit vyrobil pro kolovou třeba jen šest kol ročně a ta se dědila v oddílech podle kvality hráčů, až ten poslední dostal úplný vrak. Tehdy začal upravovat silniční rámy, kterých byl relativní dostatek.

„A pak jsem si řekl, že zkusím udělat kolo na kolovou sám, a ono to šlo,“ vzpomíná na roky, kdy ještě chodil do práce a po večerech kutil v dílně. „To jsem pracoval i 16 hodin denně a víkendy jsem neznal. Až mě definitivně vyhodili ze špitálu, tak jsem se kolům začal věnovat naplno.“

Vznikly první rámy, pak vidlice, náboje kol, pak nikdo nedělal odpovídající sedla pro krasojízdu, tak si Otoupalík navrhl vlastní, teď vyvíjí svůj ráfek. Jindy zase zákazník přišel s tím, že potřebuje míče na kolovou, tak je u Otoupalíků začali vyrábět taky. A víte jak? Míč se plní srnčí srstí, aby tolik neodskakoval.

„Jelení je delší, hrubší, a přestože ji zkoušeli drtit, mlít, nefungovalo to.“ Stejně jako nakonec nefungovala tato větev byznysu. „Utekli jsme od toho, protože jediný dodavatel srsti už pro nás nechtěl dělat. Byly s tím jen starosti a výdělek žádný. Ale dodnes mám na skladě žoky srsti a kilometry látky na míče.“

dres

Duhový dres mistrů světa získalo duo Hasoň-Hrdlička na kolech Otoupalík.

To hlavní, co přetrvalo roky, jsou kola na míru, která dnes dodává do celého světa. Jako jeden z asi tří výrobců tohoto typu kol má odběratele od Austrálie přes Dubaj po Brazílii. „Teď se nám rozjel i cirkus, loni jsem dělali kolo pro Berouska,“ povídá Otoupalík a přidá příběh objednávky, co ho šokovala: „Nějaká čínská investiční společnost projevila zájem o naše singlespeed kola. Jaké množství? psali jsme jim. A oni že v prvním roce čtyři až šest tisíc kusů. Tak jsme se usmáli, že toto opravdu nedokážeme.“

Místo toho plánuje firma z Rozdrojovic dodávat dál kusovou kvalitu závodníkům a s nadějí bude vyhlížet světové šampionáty a další zlatá ocenění pro svá kola. Protože místa na stěnách pro další duhové dresy je v dílně ještě dost.

Autorka úvodní fotografie: Adéla Chlupová

Čtěte také