Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-04
img_16171

Je mu sedmnáct a už má vlastní značku. Vyrábí prkna z PET lahví

Pošli to dál

Studený oceán, vítr, neopren a všude kolem hromady plovoucích PET lahví. Nic, co si tehdy čtrnáctiletý kluk z Čech od surfování na jihozápadním pobřeží Francie sliboval. Ale byl to jeden z prvních impulzů začít s tím odpadem něco dělat. Co? Třeba recyklované snowboardy, skaty, longboardy a cruisery, které teď Max Schröder vyrábí pod značkou Second chance for material.

V překladu druhá šance pro materiál. „Cítím z toho totiž tu energii. Jako by ten materiál ožil a byl vděčný za nový život,“ usměje se sedmnáctiletý kluk při pohledu na své první vlastnoručně vyrobené prkno, které bylo součástí jeho ročníkové práce už v osmé třídě na základní škole.

img_15461

Max Schröder je v Česku jediný, kdo vyrábí snowboardy z recyklovaných materiálů.

Když přijel ze surfového kempu, začal tím, že sesbíral všechen odpad, hlavně plastové lahve, které se povalovaly u Vltavy. Odnesl je domů, tam je rozstříhal, rozvařil a slisoval. Po vychladnutí namazal plastovou vrstvu ekologickým epoxidem, na něj přilepil sklo, jádro (mimochodem taky z odpadu, konkrétně nepotřebných europalet) a pak ještě jednu vrstvu skla. Prostě klasický postup při výrobě snowboardů.

Čtěte také: Češka mezi elitou maturantů. Nejlepší univerzity jsou na dosah, vzkazuje

Celé to vložil do lisu a následně vybrousil do finálního tvaru. A hurá na sjezdovku. Tedy spíš mimo ni, do prašanu. „Byl to asi ten nejsilnější zážitek. Něco, jako když jsem ještě na základce společně s otcem sjel poprvé lavinový svah. Jet na vlastnoručně vyrobeném prkně, navíc z totálního odpadu, to byl pro mě absolutní strop,“ popisuje Max svoji první jízdu.

img_16441

Ze začátku mu nevěřil ani jeho vlastní otec, který sám už 30 let vyrábí snowboardy z hi-tech materiálů pod značkou LTB. Syn mu ale chtěl dokázat, že to dokáže. Protože on vlastně všechno dělá tak trochu natruc a z hecu. „Když mi někdo řekne, že něco nejde, chci mu dokázat pravý opak. Třeba jako když jsem se učil šít batohy ve stylu Dakine nebo Burtonu.“ Proč by měly šít dobře jen holky? A proč by na prkně měli jezdit jen sígři, řekl si mladý snowborďák, který boří předsudky o znuděných dospívajících.

Čtěte také: Z garáže až po snowboard s diamanty. Když prkna z Chuchle voní uznáním

Momentálně je ve druhém ročníku na Waldorfském lyceu a kromě extrémních sportů taky tancuje, hraje na kytaru a skládá básně. Nejblíž má ale ke snowboardingu, protože s ním od malička vyrůstal. Ostatně jeho rodný dům ve Velké Chuchli, kde je zároveň dílna LTB, je prken plný. Proto když se ho zeptáte, odkdy na nich jezdí, říká: „No od narození.“

img_15701

V podstatě si nevzpomíná na dobu, kdy by nejezdil. „Nikdy jsem ale nechtěl jezdit závodně, mám třeba respekt ze skoků. Miluju jízdu, ke které dlouhé skoky samozřejmě patří, ale žádná akrobacie. Je to stejný jako se skatem. Taky nejezdím street, ale jen bowl (jízdu v bazénu). Vybírám si.“

A má rád, když je práce rozmanitá, proto se pustil také do šití batohů a peněženek ze starých reklamních bannerů. Baví ho dávat věcem novou duši, ale tak, aby si zachovaly původní ráz. „Podívej, tohle jsou tytéž střihy, ale přitom vypadají každý jinak. Co kus, to originál,“ pochlubí se svojí prací Schröder, který měl ještě donedávna problém s tím, že některé tašky byly děravé.

img_14221

Ale i to už prý vychytal. Pomohla mu s tím jeho maminka, která společně s otcem šije sportovní zimní oblečení. Doma tak má to nejlepší zázemí pro rozjezd své ekologické firmy. Chce taky vyrobit sluneční brýle ze snowboardových odřezků. „Ale ještě přesně nevím, jak to udělám. Je to další výzva,“ říká mladý podnikatel s tím, že prý nesní o milionech, ale o práci, jež ho bude naplňovat.

Zatím toho moc neprodal, stále totiž zkouší nové věci a hlavně vylepšuje ty staré. A momentálně je u něj v kurzu i matematika, protože by se prý rád jednou stal architektem eko staveb. Max Schröder zkrátka myslí jinak než jeho vrstevníci. Myslí tak trochu zeleně.

Foto: František Konopa

Čtěte také