Aktuální vydání magazínu Forbes

madetaci_sajt
sushi

Když Čech hýčká Čecha. Šéfem nebeské restaurace s bleskovým výtahem

Pošli to dál

Zmáčknete knoflík s číslem 38 a z té akcelerace se vám podlomí kolena. Toto je totiž nejrychlejší výtah v Evropě, který jezdí v londýnské Heron Tower, třetím nejvyšším mrakodrapu ve městě. Aby toho nebylo málo, kabina je prosklená, takže závrať zajištěna. „Myslel jsem, že nic horšího mě ten den nemůže potkat,“ vzpomínal Oto Horáček, jak výtahem před lety jel poprvé. Mířil tenkrát na pracovní pohovor do vyhlášené restaurace Sushi Samba. A uspěl. Stal se manažerem podniku, který na skvělou kuchyni a diskrétní prostředí vábí největší celebrity.

Dobrý den, kontrola. Než se dostanete tam nahoru, do gurmánského nebe, nejdřív tu prověří, jestli opravdu máte rezervaci (mimochodem na stůl se tady čeká klidně dva měsíce) a taky vhodný oděv. Pak následuje bezpečnostní prověrka a po ní už ten vyhlášený půlminutový „let“ vzhůru do 38. podlaží, kde se usadíte pod korunou obřího oranžového stromu. Odtud máte neuvěřitelný výhled na Londýn. A taky do jídelního lístku.

„Restaurace, pokud tedy nepočítám Duck and Waffle, sesterský podnik ve 40. patře, je nejvýše položenou restaurací v Evropě,“ pochlubil se Horáček Forbesu a v noblesním obleku byste mu 29 let netipovali. Sushi Samba je jedinečná atmosférou a taky kuchyní, v níž se mísí tři kultury – peruánská, japonská a brazilská. Možná proto ten zdánlivě nesourodý název spojující tanec a sushi.

Horacek

Oto Horáček

Kromě něj je vyhlášenou specialitou Kobe, nejexkluzivnější a taky nejdražší maso světa, které nabízí jen malá hrstka restaurací po celém světě. „Nenechte se zmást restauracemi v České republice, které nabízejí maso ve stylu Kobe,“ varoval Moravák z Londýna. „To není Kobe, ale Wagyu. Nikde v Česku se maso Kobe neprodává. Je jen 32 restaurací v celé Evropě a zhruba 60 na světě, kde tuto lahůdku na talíři dostanete.“

Možná i proto tu steak stojí 150 liber. Ano, počítáte dobře – bezmála pět tisíc korun. Ale cenovkám navzdory tu za den obslouží i 700 hostů a o místa je takový zájem, že u stolu můžete strávit maximálně dvě hodiny. Pokud chcete ještě u těch „nej“ zůstat, můžeme pokračovat – do restaurace chodí ty největší celebrity a fotbalové hvězdy.

Alicia Keys, Victoria Beckam, Colin Farrell a z fotbalistů, kteří si „Horáčkův“ podnik oblíbili, byste klidně postavili dva celé hvězdné týmy. Za všechny snad bude stačit jméno Petr Čech. K tomu Jenson Button a Lewis Hamilton, piloti formule 1, nebo taky vítěz Tour de France Bradley Wiggins či bývalý ministerský předseda David Cameron.

„Zvláštní požadavky většinou nemají. Petr Čech má rád maso Kobe, to si rád dá vždy, když přijde. Victoria Beckham zase přichází zadním vchodem, Alicia Keys požaduje vlastní security a samozřejmě Cameron, to byl úplně jiný případ,“ říkal český manažer. „Jeho příchod byl přesně a detailně organizován mezi námi a jeho ochrankou. My se hlavně snažíme o to, aby měli svůj klid a pohodlí a aby je nikdo nevyrušoval.“

Sushi Samba byla čtvrtou restaurací, kterou Horáček vedl, ale jako by mu to číslo bylo málo. Je to sotva pár dnů, co se rozhodl přijmout novou nabídku – stal se generálním manažerem Devonshire Clubu. Z něj se má, i díky financování lorda Ashcrofta, jednoho z nejbohatších Britů, stát nejluxusnější privátní klub v Londýně.

Devonshire

Devonshire Club

„Dlouho museli bankéři nebo burzovní makléři jezdit za členskými kluby z Liverpool Street na Mayfair, ale tady jsme jim nabídli možnost mít svůj vlastní klub na dosah. A je o něj obrovský zájem,“ prozradil Čech, ale dál už o detailech mluvit nechce. Klub je totiž striktně soukromý a nečlen nemá vědět, jak to uvnitř vypadá. Proto ani neexistují žádné fotografie.

Tak aspoň pro představu: „Jsou tu tři bary, restaurace, letní a zimní zahrada, doutníková terasa, posilovna, salon krásy, konferenční místnosti a taky 68 pokojů. Rádi se prezentujeme jako nejluxusnější členský klub v Londýně a brzy bychom chtěli být tím nejlepším.“

Horáčkova pozice je velmi podobná té ze Sushi Samba. Pod sebou má manažery, které během směny koordinuje, a dohlíží na to, že všechno běží, tak jak má. „Musím sledovat veškeré detaily, jako je hudba, světla nebo i úklid a čistota. Rád trávím čas se svým týmem a hosty, monitoruji číšníky a ostatní zaměstnance. V týmu musí být dobrá atmosféra, ale zároveň všichni musejí udržovat vysoký standard obsluhy.“

K tomu dohlíží na trénink a rozvoj nových i stávajících zaměstnanců, stará se o administrativu, finanční plánovaní nebo marketingové schopnosti společnosti. Že to všechno zní až moc pohádkově? Vězte, že nablýskaný život má i svůj rub – daň v podobě osobního života, který Horáček práci obětoval. „Trávím v ní spoustu času, takže mít nějaký vztah je těžké,“ posteskl si. „Ani přátele nevidím tolik, jak bych si přál. Ale dělám to všechno s vizí, že se mi to všechno jednou vrátí v podobě úspěchu.“

Zpracoval Filip Grim

Čtěte také