Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
doping

Koktejl z jedu a brandy. Co taky pomůže k olympijskému zlatu

Pošli to dál

Doping je sportovním tématem číslo jedna posledních týdnů a pohled do historie odhaluje užívání překvapivých substancí. Včetně třeba strychninu. Světová antidopingová agentura WADA nedávno zveřejnila své závěry z vyšetřování dopingu ruských sportovců, desítkám z nich, ačkoliv se ještě snaží bojovat u arbitráže, byl potvrzen zákaz a na olympijské hry v Riu nepojedou. Ale kdo byli jejich předchůdci?

Seznam zakázaných látek podle WADA je dlouhý a většina z nich nikoho nepřekvapí: steroidy, růstové hormony, látky, které podporují tvorbu červených krvinek nebo jinak působí na organismus, nebo taky dlouhý výčet stimulantů. Ale jedna látka je skutečně zajímavá – strychnin.

Strychnin, ač je to jasný stimulant, je spojený spíš s mrtvolami ve venkovských sídlech, odkazuje list The Guardian na svět královny detektivek Agathy Christie. Splňuje sice kritéria o zvyšování výkonnosti, ale to třeba i arzén, kyanid nebo jiné z klasických jedů z knih. Na seznamu WADA byste je však hledali marně. Látky se stanou zakázanými, pouze pokud se zjistí, že je nějaký sportovec užíval nebo pokud je jejich vliv na sportovní výkon nepopiratelný. Důvod, proč se na seznamu objevil i strychnin, je ten, že dva sportovci byli natolik blázniví, aby jej skutečně užili.

Čtěte také: Přehmat za miliony. Od Šarapovové po dopingu prchají sponzoři

První případ strychninového dopingu se odehrál v roce 1904 na olympiádě v St. Luis. Olympiáda byla tehdy spíš vedlejší show Světové výstavy, která se konala ve stejnou dobu na stejném městě. Ale jestliže hry v Riu čelí obviněním z chabé organizace, třetí hry v novodobé historii byly opravdu něco.

Tak třeba maratonský běh. Ten se do dějin zapsal jako ten nejchaotičtější vůbec. Běželo se v 32 stupních, po špinavé trati, a po cestě nebyly žádné zastávky s vodou. Z třiceti atletů doběhlo jen čtrnáct a prvního ze dvou černošských sportovců v dějinách na trati pronásledovali divocí psi.

Kubánský pošťák Felix Carbajal si vydělal dost peněz na cestu do St. Luis, ale nakonec prohrál i poslední čtvrťák v kasinu v New Orleans. Zbytek cesty do St. Luis musel jet stopem a závodil ve svém civilním oblečení. Kalhoty si nůžkami ustřihl pod koleny, aby víc připomínaly kraťasy. Carbajal vyběhl skvěle, ale rozhodl si pro malou přestávku v sadu, kde posvačil pár jablek, ale natolik ho to zmohlo, že usnul. I přesto doběhl čtvrtý.

Nejlepšími závodníky byli Frederick Lorz, zedník, který trénoval po večerech, až přišel z práce, a Thomas Hicks, slévač z Massachusetts. Lorz závod vzdal na deváté míli, nasedl do auta, aby ho odvezlo na stadion, kde si chtěl sbalit své věci. Auto se ovšem na o deset mil dál porouchalo a Lorz se rozhodl, že zbytek cesty doběhne. Cílovou páskou proběhl první, ale organizátoři mu zlatou medaili sebrali poté, co se zjistilo, že podváděl.

Čtěte také: Technologie proti podvodníkům. Tour de France prosvítí termokamery

Hicks si vedl ještě lépe. Chvíli byl ve vedení, ale pak začal zaostávat a zcela vyčerpaného ho museli podpírat. Kromě fyzické pomoci se mu dostalo také pomoci chemické, a to v podobě strychninu. Strychnin je silný stimulant pohybových neuronů, tedy těch, které řídí svalové kontrakce. Příliš mnoho této látky, což je kolem 100 miligramů, způsobí křeče celého těla, které mohou vést až ke smrti paralýzou svalů, které mají na starost dýchání.

Hicks dostal dávku kolem jednoho miligramu síranu strychninu a kapku brandy, která ho trochu nakopla, ale ne na dlouho. Pak dostal ještě druhou dávku strychninu. Když proběhl hned po Lorzovi cílovou páskou, úplně zkolaboval a ani si nebyl schopný přebrat medaili. Ještě trochu „pomoci“ od jeho týmu a Hicks mohl být mrtvý. On se však zmátožil, a dožil se pěkných 76 let. Nikdy už ale znovu nezávodil.

Navzdory tomu, že Hicks užil během závodu dvakrát stimulant, medaili mu nikdy nesebrali. Strychnin nebyl zakázanou substancí a ani brandy nebyla důvodem, aby zlato nedostal. Takže i nyní je, celkem po právu, uváděn jako vítěz olympijského maratonu roku 1904. Neuvěřitelné je, že Hicks nebyl jediným, kdo na olympijských hrách strychnin užil. V roce 1992 ho v Barceloně aplikoval čínský volejbalista Wu Dan.

Nedávné skandály ukázaly, kam až jsou schopni sportovci v honbě za výhrou dojít. Krevní doping. Genetický doping. Mechanický doping… Vzhledem k tomu, že se už v pátek rozsvítí reflektory v Riu, můžeme jen doufat, že žádný sportovec nebude tak zoufalý, aby zkoušel něco tak hrozného, jako je strychnin.

Čtěte také