Co jiného by mohlo být osobnějšího než body art permanentně namalovaný na kůži? Nejspíš si taky myslíte, že vaše tetování je opravdu vaše, jenže ve skutečnosti může patřit někomu úplně jinému. Dokazuje to několik soudních tahanic – tatéři a salony mají totiž autorská práva na tetování, která, byť za úplatu, někomu vtisknou navždy do kůže.
Jakkoliv se to může zdát bizarní, takové případy nejsou v poslední době ničím neobvyklým, varuje server theconversation.com. Však letos skupina tatérů špičkových sportovců, kteří se starají o takové hvězdy jako basketbalisty Lebrona Jamese nebo Kobeho Bryanta, podala žalobu na tvůrce populární videohry NBA 2K, protože tetování, jež oni vytvořili, se objevují právě v oné hře. A kauza stále leží u federálního soudu v New Yorku.
Před pěti lety zase S. Victor Whitmill, tvůrce slavného obličejového tetování boxera Mika Tysona, stíhal Warner Bros. Entertainment za porušení autorských práv. Filmová společnost totiž plánovala uvést film Pařba v Bangkoku a v jedné jeho scéně měl herec takřka identické tetování jako Tyson. Obě strany se nakonec dohodly dřív, než soud došel k nějakému verdiktu.
Problém se však netýká jen celebrit nebo sportovců. Třeba Sam Penix je v New Yorku majitelem kavárny a dostal výstrahu pro porušení autorských práv, když si nechal na ruku vytetovat „I (šálek) NY“. V logu jeho podniku se mezi slovy Everyman Espresso objevila právě jeho potetovaná ruka držící páku kávovaru.
Logo podniku Sama Penixe vyvolalo problémy.
Newyorský odbor pro ekonomický rozvoj, který vlastní logo I ♥ New York, poslal Penixovi výzvu k odstranění, protože měl za to, že došlo k porušení práva. Aby se Penix vyhnul stíhání, souhlasil s několika podmínkami včetně těch, jak smí (a nesmí) být jeho ruka fotografována.
Pokud lze na jakýkoliv výtvor uplatnit autorské právo, pak tvůrce je i jeho majitelem. Aby autorské právo vzniklo, musí být splněny tři podmínky: musí jít o autorské dílo, musí být originální a musí být trvalé. Tetování se za autorské dílo považuje, to zaprvé. Co se týká originality, paragrafy vyžadují, aby dílo bylo vytvořeno nezávisle a kreativně, což je velmi vágní definice, díky níž projde takřka každé tetování. Poslední podmínka je u tetování takřka vždy splněna stoprocentně, protože tetování je permanentní.
Čtěte také: Digitální tetování od L’Oréalu má být budoucností opalování
Pod ochrannou známkou se může schovat kdeco – slova, jména, symboly. Někdo se sám rozhodne vyobrazit logo své oblíbené značky, třeba Harley Davidson, ikonické písmeno M značící triatlonové Ironmany nebo fajfku Nike. Některé společnosti samy výměnou za finanční benefity své zaměstnance ponoukají k tomu, aby si nechali na těle vyobrazit firemní značku. V obou případech však jedinci riskují problémy.
Sportovci i další veřejně aktivní osoby jsou kvůli svým tetováním v otázce autorských práv a ochranných známek nejvíce na ráně, protože právě skrze své povolání jsou pravidelně na očích publika. Podobný problém, jen možná v menší míře, však mají i obyčejní lidé, což dokazuje Sam Penix. Navíc protože internet a sociální sítě dělají z každého postu potenciální reklamní sdělení, mnoho lidí se kvůli svému tetování vystavuje trablům.
Pokud dojde na soud v otázce porušení autorských práv, ve hře je náhrada škody, soudní výlohy i náklady na právní zástupce. Soud taky může vyžadovat odstranění problémového předmětu. Ale co když jde o tetování, lze tam požadovat jeho stoupu? Je to sice velmi nepravděpodobné, ale doslovný výklad zákonů by takový verdikt nevylučoval. Pravděpodobnější variantou by byl zákaz ukazování tetování na komerčních fotografiích.
Možná proto bude lepší nechodit s kůží na trh, protože ta může mít několik majitelů s rozdílnými zájmy. A přestože v té kůži budete vy, ten kousek umění, který ji zdobí, vlastnit nemusíte.
