Aktuální vydání magazínu Forbes

obalgha_sajt_2017-03
boudova uvod

Konec levného oblečení? Příběh ženy, která chce změnit módu k lepšímu

Pošli to dál

Kamila Boudová byla ta, která tlačila na dělníky v asijských sweatshopech, aby pracovali rychleji. Teď stojí na opačném konci a bojuje proti vykořisťování zaměstnanců v chudých zemích, přednáší o udržitelnosti a chce změnit současné nastavení módního průmyslu, který podle jejích slov páchá škody na životním prostředí a lidech.

Už několik let žije v Paříži, ale do Čech jezdí v pravidelných intervalech. Třeba jako teď zjara, kdy v rámci doprovodného programu Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku zorganizovala pod vlastní značkou Moyomi akci, která se jmenovala Sustainable Fashion Day a kde společně se stylistkou Kamilou Vodochodskou vedla kurz o tom, jak změnit konvenční šatník na ten udržitelný.

2016-03-19 SFD vyber 09

„Začít můžete třeba u toho, že začnete vyhledávat kvalitu, místo nakupování spousty levného oblečení,“ říká. A sama jde příkladem. Na sobě má svetr z nebarvené vlny z mláděte lamy alpaky, kabát z druhé ruky, protože prý jedině čas může prověřit kvalitu, sedm let staré legíny a několikrát podražené kožené kozačky, které si koupila ještě v době, kdy jedla maso. Nové si prý už kvůli etickým důvodům určitě nekoupí.

„Podívejte, třeba tamhle u toho stánku prodává své kolekce Win Win Love. Holky vybírají stylové oblečení ze sekáče, které potom přešívají a upravují. Hned vedle je přírodní kosmetika Liška Mazaná, vyrobená čistě z přírodních produktů a takových ekologických značek je u nás a ve světě stále víc,“ pochvaluje si Kamila Boudová.

A kde se zrodila její touha změnit módní průmysl k tomu, aby šetřil životní prostředí a společnost? „Ještě na vysoké škole jsem chtěla být slavná módní návrhářka aspoň jako John Galliano (bývalý kreativní ředitel Dioru),“ směje se absolventka Textilního a módního návrhářství v Liberci svým dávným ambicím. Ještě při škole vycestovala za prací do Německa, po studiích pak do Londýna a Paříže, ale místo na design se začala soustředit na management. Vypracovala se až na pozici asistentky nákupčího v Galeriích Lafayette, což je největší francouzský módní dům, kde koordinovala výrobu oblečení v zemích jihovýchodní Asie.

2016-03-19 SFD vyber 16

„Tlačila jsem na naše dodavatele, že pokud objednávku nedoručí včas, tak budou platit penále. Tím jsem nepřímo nutila jejich dělníky pracovat přesčas. Po čase mi došlo, čeho jsem součástí, a bylo mi jasné, že z toho musím rychle vypadnout,“ vzpomíná Boudová, která se v té době rozhodla, že se vrátí zpět do školy. Dostala se na vysokou školu v Paříži – International Fashion Academy, kde se začala vzdělávat v oblasti módního obchodu a udržitelného rozvoje.

Další problém přišel po skončení studia, tentokrát s pracovním uplatněním. „Nechtěla jsem jít k žádné velké módní firmě, protože ty většinou podnikají neeticky, a malé pro mě zase neměly místo,“ popisuje. To ji přimělo založit si svůj vlastní byznys, jehož součástí jsou mimo jiné také kurzy a semináře pro začínající módní návrháře. Přednáší jak o možnostech strategického marketingu, tak novém byznys modelu založeném na cirkulární ekonomice s názvem Cradle to Cradle.

Jedná se o způsob, jak se vymanit z konzumní společnosti a vytvořit prostředí šetrné k naší přírodě. Prostředí, kde neexistuje odpad. V systému, který v překladu znamená „od kolébky do kolébky“, se vše vrací znovu do oběhu. Biologický odpad na kompost do přírody a syntetický zpět do výrobního cyklu tzn. že z pet lahví se vyrobí znovu pet lahve nebo třeba fleecová bunda.

„Myslím, že není problém v samotném konzumním průmyslu, ale celkově v nastavení kapitalismu, který je v tomto odvětví bohužel dysfunkční. Velké značky fungují v současnosti na principu fast fashion (rychlobrátková móda), tzn. že čím rychleji se věci otočí, tím více firmy vydělají. Ušijí se třeba miliony bílých džínsů v různých barvách. Do obchodu se pošle první várka a pak se čeká, jaká barva se prodá nejvíce, a podle toho se pak obarví ty další kusy. Odpadá tím čekání na další šití a je tu rychlá reakce od zákazníků,“ popisuje Boudová vlastní zkušenosti.

fesn-2

„Čím levnější triko, tím lepší. Musíme si ale uvědomit, že to znamená nižší kvalitu, horší pracovní podmínky, v důsledku toho i znečištěnou vodu toxickými chemikáliemi, které v oblasti produkce způsobují vysoký výskyt rakoviny a jiných onemocnění,“ vysvětluje Boudová a jako příklad uvádí továrny v Bangladéši, kde vláda příliš nedohlíží na dodržování legislativy regulující bezpečnost práce. Lidé tu běžně pracují přesčas, a to za minimum peněz, se kterými jen stěží uživí svoji rodinu. Nejsou nijak pojištění a nemají nárok na lékařskou prohlídku nebo dovolenou.

„Každý nákup je volba pro svět, ve kterém chceme žít,“ to je heslo, které Boudová razí. V rámci osvětové kampaně Fashion Revolution vyzývá značky k transparentnosti. V Evropě musí například oblečení splňovat kritéria pro tzv. Reach Certificate, který zakazuje používání hazardních chemikálií a vyrábí se v auditovaných továrnách. A tento certifikát by podle ní měla mít veškerá produkce, nejen ta evropská.

„Samozřejmě že výrobky, které splňují tato kritéria, jsou dražší. A já jsem ráda, že minimálně v Anglii, Německu a ve Skandinávii se o ně zajímá stále více lidí,“ říká a dodává, že se ve světě objevil nový trend, kdy lidé dávají na odiv takové značky, které nikomu neubližují. Zatímco u nás podle Kamily Boudové stále ještě převažuje poptávka, kdy si hodinky, doplňky a auta kupujeme proto, abychom ostatním dokázali, že „já na to mám“.

Je otázkou, kdy etická móda prorazí ve velkém i u nás a my začneme vykupovat oblečení ze secondhandů nebo nosit boty, v nichž jsou zašitá semínka borovice (když boty doslouží, zakopou se do hlíny a ze semínek vyroste strom). Možná vám to může znít teď jako nesmysl, ale Kamila Boudová se svými projekty nezastaví, dokud v tom ten smysl nenajdete.

Autory fotografií jsou Linnette Photography a Welin Nagyová

Čtěte také