Aktuální vydání magazínu Forbes

Kouzlo mistrů ševců. Jak si bývalá miss plní sen o ručně vyráběných botách

Pošli to dál

Malá zapadlá vesnice kousek od Bělehradu, uprostřed dva domy a cesta plná výmolů. Jinak nic. V jednom z domů plně vybavená restaurace, kde ale není ani noha, z druhého se ozývají tepavé zvuky a tlumené hlasy, kterým není rozumět.

Právě tady se šijí boty pro Češku Gabrielu Dlouhou, missku, modelku a manželku bývalého tenisového reprezentanta, která se rozhodla rozjet svůj vlastní byznys.

Čtěte také: ▶ Forbes Things in Process: Jak vzniká vinylová deska v GZ Media

Boty ji odmalička fascinovaly, jako každá žena si je ráda a často prohlížela skrz pražské výlohy: „Obzvlášť  červené latexové kozačky nad kolena,“ směje se. S manželem pak hodně cestovala po světě a pokukovala, co se ve světě nosí. Když se ale vrátila do Česka, najednou zjistila, že má problém sehnat boty podle svých představ.

Během dvou let, kdy byla doma s dítětem, často mluvila o nápadu mít vlastní obchod. Občas si ještě odskočila na přehlídku, ale už ji to nebavilo tak jako dřív a zároveň nechtěla trávit tolik času bez dcery. A tak se od nápadu dostala k jeho realizaci.

Na internetu začala hledat někoho, kdo by jí dovedl dodávat ručně vyráběné boty z kůže. Primárně chtěla všechny dodavatele lokální, aby je měla kdykoliv „po ruce“.

Když to nevyšlo, obrátila se se svým plánem na západní firmy. Ty měly zájem spolupracovat pouze za podmínek, které nedokázala splnit. „Tak jsem si řekla, že si ty boty můžu vyrábět sama!“

Gábina si uvědomila, že nemusí nakupovat hotové boty, byť kvalitní, ale že si může sehnat zkušené řemeslníky a designéry, konkrétní lidi, kteří budou boty ručně šít tak, jak ona chce. Evropské firmy po předchozích nezdarech odpískala a svoje pátrání přesunula na Balkán. Z vlastní zkušenosti věděla, že minimálně kůže tam mají vysoce kvalitní.

Pak se všechno odehrálo jako lusknutím prstů. Během tří dnů sehnala rodinu řemeslníků, kteří vyrábějí boty po generace, i designérku, jež chápala její smysl pro dekorace.

„Jedu do Srbska, pohlídej dítě!“ řekla manželovi, sedla do auta a jela. Uprostřed Bělehradu se sešla s designérkou, lámanou angličtinou si potvrdily, že je všechno na správné cestě, a vydaly se do vesnice, kde nebylo prakticky nic kromě dvou velkých budov. Jedna z nich restaurace, druhá – dílna na výrobu bot.

Mnoho lidí ji odrazovalo, ale: „Moje peníze, můj risk,“ odpovídá stejně jako kdysi Gábina a pokračuje vyprávěním, že cesta na srbský venkov po zdejších silnicích byla vlastně docela divočina: „Na strach jsem neměla čas. Už nebylo kam couvnout.“ Po půl roce spolupráce se srbskými kolegy hodnotí svoje rozhodnutí s neskrývaným nadšením.

„Co se u Srbů řekne, to platí. Neexistuje žádné potom nebo zítra, zkrátka je vždycky všechno tak, jak se domluvilo,“ pochvaluje si.

<
>

Když teď hrdá majitelka obchodu s botami vlastní značky celý příběh líčí, často mimoděk spojí prsty k sobě do tvaru srdce. Možná je to náhoda, nicméně co se týče bot, dokáže Gabriela vyprávět hodiny a hodiny: „Tohle jsou letní kozačky, ty u nás jinde neseženete!“

Vypráví, že každá část boty prošla rukama reálných lidí, které osobně poznala, a to je jeden z důvodů, proč jsou tak kvalitní a také proč nejlevnější sandálky koupíte za 3800 korun. Většina jejích bot jsou originály.

„Klientka má dva páry stejných bot, ale pokaždé prý k sobě spáruje různou levou a pravou, aniž by si toho hned všimla.“

Čtěte také: Bota pro Prahu. Jak Manolo Blahnik ušil střevíc s leskem křišťálu

Ačkoliv svůj obchod otevřela teprve před půl rokem a počáteční investice se pohybovaly v řádu stovek tisíc korun, hodnotí Gabriela rozjezd podnikání na vlastní pěst se střízlivým optimismem:

„Obchod si na sebe vydělá. Zaplatila jsem z výdělků i novou zimní kolekci, která už je na cestě do Prahy, ale počáteční investice se mi ještě nevrátila.“

Jejím cílem je, aby si její jméno lidé spojovali s kvalitními botami, za kterými je skutečný příběh a skuteční lidé.

Foto: Gabbi


 

Čtěte také