Dokážete si představit žít pět měsíců v dodávce? Jestli vyslyšíte pět dní starou výzvu Elona Muska, který na Twitteru oznámil nábor nových talentů pro vývoj autopilota v Tesla Motors, můžete si zažít i tohle dobrodružství.

Prosadit se v Silicon Valley totiž kromě faktu, že se stanete součástí elity určující budoucnost IT světa, znamená docela tvrdý chlebíček. O čemž s námi nedávno mluvil třeba Jakub Nešetřil, spoluzakladatel startupu Apiary – každodenní život v Mekce vývojářů, startupistů a vizionářů se kvůli nafouknutým cenám nájemného zkrátka hodně prodraží.

Tahle realita dolehla před rokem a půl i na 24letého Jasona Roessleina, který dostal po škole nabídku začít pracovat jako webový inženýr v Tesla Motors. Dvakrát se nerozmýšlel, sbalil se a odletěl prvním spojem přímo do Bay Area, kde ho ale čekal mírný šok.

„Na vyžití tu potřebujete aspoň tisíc dolarů měsíčně (cca 25 tisíc korun), dva tisíce, pokud nechcete živořit jako asketa,“ píše na Medium.com, že prvních pár měsíců bydlel se spolubydlícími v pronajatém apartmánu, ale protože za sdílený pokoj utratil v podstatě všechno, co vydělal, bylo jasné, že takhle to dál nepůjde.

Když se ale začal poohlížet po něčem výhodnějším, propadal mladý ajťák čím dál větší bezradnosti. „Město jsem kvůli cenám automaticky vyloučil, takže jsem si mohl ještě zkusit najít něco v okolí San Francisca. Tak to řeší spousta lidí, ale dojíždět každý den dvě hodiny do práce se mi taky nechtělo.“

Logicky si tak položil otázku, co od bydlení vlastně čeká. Došlo mu, že by mu stačila malá místnost, kam by si mohl dát věci, vyspat se, osprchovat, aby byla blízko čtvrti, kde pracuje, a aby si mohl aspoň sem tam někam vyjít. „Shodou okolností jsem se tou dobou seznámil s jedním kolegou z Tesly, který bydlí už rok ve svém autě a nemůže si to vynachválit. To mě přimělo k akci,“ vysvětluje Jason.

dod3

První nápad – navhnout si vlastní studio na kolečkách, tedy stěhovací vůz předělaný na obytnou buňku – brzy zavrhnul, protože byl příliš nákladný a taky ho nelákala představa popojíždět každý den po městě se stěhovákem.

Pak se naskytla jiná příležitost. Na e-Bay si koupil dodávku Dodge Sprinter 2006 za 13 tisíc dolarů. „Mám rád minimalismus, takže jsem si v tomhle duchu zařídil i vnitřek auta, ostatně jinak to ani nešlo,“ směje se. Dřevotříska jako izolace, dvě „skříně“ na oblečení, krabice sloužící zároveň jako noční stolek, poduška a spacák. Nic víc.

dod4

To sice k zabezpečení základních lidských potřeb nestačí, Jasonovou výhodou se ale paradoxně stala právě práce v Silicon Valley. Jeho obří popularita totiž spočívá i v tom, že většina firem tu svým zaměstnancům poskytuje špičkový servis.

„Tesla nabízí zaměstnanecké kantýny s třemi teplými jídly denně, odpočívárny, fit-centra a dokonce i prádelny,“ vysvětluje Jason, „vždycky jsem se tak měl kde najíst, umýt a zacvičit si, což mě udržovalo v duševní pohodě.“ V tomhle směru mu přálo i kalifornské podnebí s průměrnou denní teplotou kolem 18 stupňů Celsia. „V zimě sice po půlnoci padaly teploty občas k nule, ale ve spacáku se to dalo v klidu zvládnout.“

Jako největší problém života v dodávce se nakonec ukázala být sociální rovina. V Americe je totiž od nepaměti důležité mít rodinný dům, takže bydlení na kolech je tu pořád vnímáno jako silné stigma. „Nejtěžší bylo tu hranici překročit,“ potvrzuje Jason, „ale jakmile se jednou odhodláte, zjistíte, že je to vlastně snadné.“

dod2

Po pěti měsících mu tak život v dodávce přišel už celkem normální, přesto musel změnit obvyklou rutinu. Například večer nepřijdete domů, nesednete si k počítači nebo před televizi a nestrávíte tak zbytek dne. Musíte si pokaždé vymyslet nějakou aktivitu. Něco, čím se zabavit. Místo psaní zpráv na Facebooku se tak s přáteli skutečně vidíte a věnujete si i svým koníčkům.

„Když jsem s pojízdným životem začínal, uměl jsem sotva hrát na kytaru. Nemůžu říct, že teď jsem virtuos, ale rozhodně jsem se zlepšil a taky jsem toho spoustu přečetl.“ Na druhou stranu přiznává, že zázemí, v němž byste se cítili pohodlně a v bezpečí, a kde byste nemuseli dopředu promýšlet každý krok, vám zkrátka chybět nepřestane.

dod1

„I když parkujete na stejném místě (většinu nocí jsem strávil na hlídaném parkovišti Tesla Motors), ten pocit, že se nemáte kam vrátit, si dobře uvědomujete.“

Po pěti měsících dobrodružství tak Jason Roesslein dodávku prodal a vrátil se k normálnímu bydlení. Přesto mu život s Dolly, jak dodávku láskyplně pojmenoval, dal hodně. „Byla to skvělá škola v tom, jak se od všeho oprostit a žít přítomností. O víkendech jsem navíc podnikal výlety, během nichž jsem poznal prakticky celou Kalifornii.“ Jason navíc za pět měsíců ušetřil tolik, že mohl umořit celý zbytek dluhu ze studentské půjčky a ještě mu zbylo na slušný podnájem s dvěma dalšími kolegy.

„Peníze, které jsem z toho vytěžil, pro mě mají zvláštní význam. Připomínají mi, že jsem to dokázal a že pocházejí z kreativního a nekonvenčního rozhodnutí. Teď věřím, že zvládnu cokoliv, pro co se rozhodnu, takže kdo ví, možná se za nějaký čas dočkáte pokračování mého příběhu,“ dodává mladík.