Aktuální vydání magazínu Forbes

nl201612
vlk done

Krmte svého pozitivního vlka, radí král českého cateringu Sanjiv Suri

Pošli to dál

Sanjiv Suri vyrůstal v Indii (ale před 8 lety jsem poprvé řekl: My, Češi), první ostruhy v restauračním byznysu získával v Indii a ve Francii, v Česku vybudoval půlmiliardovou cateringovou a fine dining skupinu (zvyšovali jsme ceny, ale zákazníků stále přibývalo) a před třemi lety se rozhodl zcela změnit přístup k životu.

Začal meditovat, rozhodl se dávat až polovinu zisku na charitu a cítí se daleko šťastnější. Jeho proměna přitom začala vyhřezlou plotýnkou. „Měl jsem velké bolesti, začal jsem pro sebe psát a více se starat o věci kolem,“ říká letos pětapadesátiletý muž, který je šéf a majoritní vlastník Zátiší Group, jež čítá čtyři luxusní restaurace, největší cateringovou službu na tuzemském trhu a se značkou Fresh & Tasty proniká také do každodenního stravování.

Časem si Suri našel spiritistického mistra Moojiho, jenž pochází z Jamajky, ale žije v Portugalsku, začal meditovat a více se soustředit na své myšlenky. Podle jeho pohledu na svět totiž dokáží ovlivnit to, jak žijete, zda jste spokojeni i co vás může opravdu potkat.

„Když svou pozornost zaměřím na to, co chci a na myšlenky, které vytvářejí pozitivní synergii, a naopak budu systematicky ignorovat to, co nechci a negativní myšlenky, nastane velmi silná změna. Je to tak jednoduché a přitom tak významné, že když jsem si to poprvé uvědomil, skoro hodinu jsem se nahlas sám sobě smál, když jsem vzpomínal na všechny ty negativní toky svých myšlenek,“ tvrdí Suri. Pokud se ho zeptáte, jak to vysvětlit trochu jednodušeji – dočkáte se rady ve stylu: „Prostě v sobě krmte toho pozitivního vlka a nedávejte nažrat tomu negativnímu. To je základní návod na štěstí.“

Suri2

Spolu se svou proměnou a heslem „štěstí a bohatství spolu nesouvisí“, si dal také závazek, že bude až polovinu zisků ze svého podnikání dávat na charitu. Podporoval ji už dříve, ale v poslední době to dělá promyšleněji a ve větším stylu. Loni tak do různých projektů přispěl 12 miliony korun, letos by to mělo být už přes 15 milionů.

Vysoký štíhlý muž pochází ze středostavovské indické rodiny, matka byla ředitelkou vysoké školy, otec civilním zaměstnancem armády, přesto museli vystačit v průměru se 40 dolary na měsíc. Možná i proto to Suriho táhne pomáhat hlavně v Africe a v Asii, kde má pocit, že vynaloženými peněz může pomoci více. „Za stokorunu tam prostě více koupíte,“ říká jednoduše. Účastní se tak projektu například ve Rwandě, jehož principem je naučit místní pěstovat různé druhy plodin, v Indii platí přístřešky pro staré lidi bez domova, v Kongu se podílel na výstavbě školy. V Česku pak spolupracuje s Lékaři bez hranic, s Unicef, Člověkem v tísni, Dobrým andělem nebo s Nadačním fondem Neuron pro podporu vědy. Hlavní směřování svého snažení v charitě charakterizuje slovy „dávat ryby umí každý, my ale chceme lidi učit rybařit“.

Zátiší zvažuje vstup na německý trh

Jak s tím vším jde dohromady byznys? „Možná mi občas nějaká příležitost uteče, odmítám se už například scházet s lidmi jen kvůli vztahovému byznysu, ale beru to tak, že nemusím skočit po všem, a že se mi to vlastně vyplatí,“ říká Suri, který odstřihl také televizi, snaží se maximum pravomocí delegovat a dívat se na život více ze široka, než jen přes čísla v účetní závěrce. Zároveň je ovšem vidět, že když si vezme tužku, aby nakreslil, kde jeho skupina utrží nejvíce peněz a kde naopak nejvíce vydělává, orientuje se zcela přesně.

bellevue_interier_4

Bellevue, jedna ze Suriho pražských restaurací.

Z grafu, který mu vznikne pod rukou, lze vyčíst asi toto: pro tržby Zátiší Group jsou nejvýznamnější catering a restaurace (každá kategorie dělá zhruba 40 % z obratu, který letos poprvé může přesáhnout půl miliardy korun), pětinu pak doplňuje segment stravování, v němž Zátiší Group vaří například obědy pro některé soukromé pražské základní a střední školy nebo pro firmy. Z hlediska ziskovosti vedou pochopitelně restaurace.

„Obecně se snažíme být takovým food servisem pro korporace a lidi, kterým záleží na kvalitním jídle. Od místa na luxusní večeři, přes pořádání rautů, až po běžné stravování přes den,“ vysvětluje Sanjiv Suri s tím, že se své restaurace nesnaží profilovat podle nějaké země či kuchyně, ale spíše hledá rozmanitost přes „visiting chefs“, tedy přes hostující zahraniční kuchaře, kteří obvykle v jedné restauraci vaří týden až 10 dní. „Proč dělat hranice mezi kuchyněmi, když z každé můžete vzít to nejlepší,“ dodává s tím, že aktuálně do jeho skupiny patří čtveřice pražských restaurací, tedy V Zátiší, Bellevue, Mlýnec a Žofín Garden a celkem zaměstnává zhruba 250 lidí.

V roce 1991 začínal s Danou Krautstenglovou, první kolegyní, která s je dodnes jednatelkou Zátiší Group. Do Prahy přijel se svou tehdejší přítelkyní, která pracovala na švédské ambasádě a v kapse měl 100 tisíc korun. Za sebou měl studium hotelového managementu v Paříži a střední hotelovou školu v Dillí. „Našim prvním podnikem byla kavárna dole v Národním Muzeu,“ vzpomíná Suri na dobu, kdy byl problém vyřídit si u IPB úvěr na vybavení, ale zase se rodily velké příležitosti. Využil tu, kterou mu nabídl majitel domu na Betlémském náměstí v Praze, v němž je dodnes restaurace V Zátiší. „Líbila se mu naše obsluha a jídlo a tak jsme se dohodli, že u něj zkusíme otevřít větší podnik,“ vysvětluje první krok do skutečného restauračního byznysu.

Začal tak s konceptem, který se masověji rozmáhá teprve v posledních letech: důraz na čerstvé jídlo, časté obměňování jídelního lístku, vybrané ale dostupné nápoje. „Ptali jsme se lidí, zda si dají vodu bez bublinek, nebo s, měli jsme třeba pět druhů od každého tvrdého alkoholu, dělali jsme z dnešního pohledu průměrný servis, ale tehdy to bylo jako zjevení. U jednoho stolu se za večer vystřídaly třeba tři skupiny hostů. Dnes už také nepředstavitelné,“ směje se Sanjiv Suri s tím, že původně vlastně ani nechtěl dělat vybranou gastronomii, jen se snažil napodobit to, co viděl tehdy v zahraničí.

Jenže lidí neubývalo, ani když trochu zdražil tříchodové menu, které původně stálo 195 Kčs. Ani když to udělal podruhé. A tak se začala rodit skupina fine dining restaurací, kterou dnes Zátiší zastřešuje. Ne všechny suroviny byly přitom tehdy už na tuzemském trhu dostupné, takže sám často vyrážel se svým Nissanem Sunny do Vídně nebo do Pasova na nákupy. Tedy směrem, kterým se ubírají jeho myšlenky dodnes. Jen v trochu opačném gardu.

I když se Sanjiv Suri snaží nezaobírat denním provozem a výkon v byznysu už není hlavním cílem jeho aktivit, nebrání mu to ve spřádání plánů na další růst. Příští rok otevře kavárnu v přízemí Rudolfina a strategicky zvažuje, zda vstoupit na nový trh. „Vzhledem ke kupní síle se nabízí Rakousko, Švýcarsko nebo Německo, ale spíše bychom se klonili k německému trhu, který je nejotevřenější,“ naznačuje Suri s tím, že rozhodnutí by mělo padnout v nejbližší době. Na seznamu, kam by se Zátiší Group mohlo rozšířit, ať už přes vlastní restauraci nebo cateringové služby, je tak hlavně Mnichov a Berlín.

Aktuálně cateringovou akci v zahraničí zařídit umí, obsluhuje ji ale z Prahy. „Hledáme proto německy mluvící spolupracovníky. Jejich výběr je vždy nejdůležitější, jsou základním softwarem každé firmy. A musejí chápat naši hlavní firemní hodnotu: smyslem podnikání je rozdávat štěstí,“ dodává a vypadá to, že to myslí úplně vážně.

Pět rad Sanjiva Suri, jak být šťastnější:

  1. Soustřeďte svou pozornost na to, co chcete. Ne na to, co nechcete, aby se stalo.
  2. Dříve jsem byl obětí svého ega a myšlenkových pochodů, které mě hnaly do bloudění v negativních kruzích, ze kterých jsem odcházel soustředěn převážně na negativní věci ve svém životě. Bylo to, jako kdyby se Michael Jordan stále obviňoval z toho, že je špatný golfista nebo Tiger Woods z toho, že je špatný basketbalista.
  3. Nové dovednosti se můžete učit neustále, pokud zaměříte pozornost na proces učení a zapudíte negativní předsudky o svých schopnostech.
  4. Princip života je neustálá změna. Přesto se stále snažíme udržet to, co už máme. Jenže, to je jako zadržovat dech. Raději dýchejte.
  5. Vypínám mobil, už tři roky nemám televizi, nesleduji moc zprávy a žiju spokojeněji. Uvědomte si, že svět není tak negativní, jak to v televizních zprávách vypadá.
Čtěte také