Aktuální vydání magazínu Forbes

Indie v Česku. Jak designéři z Dejvic oživili málem zapomenutý dřevotisk

Pošli to dál

Poznali se na vysoké v Anglii před 12 lety. Ona Indka, on Čech a hned z toho byla láska, i když, pravda, trochu komplikovaná. Nejdřív vztah, potom rozchod, pokusy o aranžovaný sňatek, rady od astrologa a nakonec svatba v Dillí. To možná nejzajímavější, co ze vztahu Anvity Jain a Kryštofa Kříže vzešlo, je ale e-shop a krámek v pražských Dejvicích, kde to voní exotikou. Tady manželé pod značkou Jain&Kříž prodávají importované interiérové doplňky a nábytek z Indie a vlastnoručně navržené barevné textilie.

Venku bývá v červnu klidně pětačtyřicet stupňů, ale uvnitř příjemně studí klimatizace. Ze střechy dílny můžete u čaje pozorovat opice, posvátné krávy a zdáli je slyšet ruch velkoměsta a neustálé troubení aut přerušované zpěvem nebo modlitbami z nedalekého chrámu. Vítejte v Džajpuru, kam mladí podnikatelé dvakrát do roka vyrážejí vybírat látky, nábytek a jiné ručně vyráběné doplňky pro své interiérové studio, které je tisíce kilometrů odtud.

IMG_8482

„Když jsem s manželem začala žít v Praze, přemýšlela jsem, čím se budu živit,“ vzpomíná nyní čtyřiatřicetiletá Indka, která vystudovala grafický a oděvní design na školách v Anglii a USA. „Už od začátku jsem ale věděla, že buď půjdu učit, nebo se zaměřím na čistě uměleckou tvorbu.“ Nakonec se jí podařilo obojí – dvojice společně vyučuje na Prague College grafický design a v obchůdku prodávají designové zboží v indickém a mezinárodním stylu v cenovém rozpětí od 300 korun do 30 tisíc.

Čtěte také: Indie má velké plány. Chce vyrábět všechno, co si kupujeme

Anvitě se zpočátku stýskalo po domově a jediné, co jí pomáhalo tento stesk překonat, bylo navracet se ve své tvůrčí práci zpět domů – do rušných ulic hlavního města Indie, k přelidněným slumům, luxusním vilám, náboženským průvodům, pozlaceným vozům se sochami bohů, řemeslníkům v malých uličkách, ke své rodině a maminčiným zlatým šperkům. To vše ji inspirovalo a stále inspiruje při navrhování vzorovaných látek, které si nechává potisknout buď digitálně, nebo tradičně pomocí dřevěných raznic v Džajpuru, centru látek, šperků a keramiky.

IMG_7240

„Dřevotisk je jedna z nejstarších tiskařských technik a u nás v Česku ji skoro nikdo nezná. Právě z toho důvodu jsme si řekli, že ji představíme české klientele,“ říká Anvita, jež společně s manželem pořádá workshopy, kde se zájemci učí pracovat s historickým tiskem. Ten nejbližší budou mít za měsíc v Náprstkově muzeu v Praze.

„Podívejte támhle na to video,“ řekne Kryštof a ukáže směrem k televizi, kde běží ve smyčce prezentace z indické dílny. „Přesně takhle se namáčí těžké raznice z palisandrového dřeva do barvy a následně pokládají těsně vedle sebe na ručně předené látky, tzv. khadi,“ vysvětluje osmatřicetiletý fotograf v showroomu v Kafkově domě, kde probíhal Prague Design Week. A kde dvojice představila novou kolekci šatů, polštářů, závěsů a svítidel s motivem vlaštovek a obličejů.

IMG_7540

Na stole hned vedle ručně prošívaných dek, tzv. jaipuri razai, leží těžká dřevěná raznice Mrak, kterou drobná Indka vytvořila po příjezdu do Prahy. „Jednoho dne jsem seděla sama ve svém novém domově a dívala se z okna. Ani jsem si neuvědomila, že mraky na odpolední letní obloze začaly reflektovat mou náladu a já začala kreslit. Tato spontánní kresba se po dlouhé době změnila v dřevěný blok a následně i šperk,“ vzpomíná autorka a v rukou drží obrovský barevný náhrdelník ve tvaru mraku.

Čtěte také: Konec levného oblečení? Příběh ženy, která chce změnit módu k lepšímu

Bez počáteční investice Anvitiných rodičů by tu ale nestáli. Museli si půjčit peníze, aby nakoupili nábytek, hedvábné koberce a zaplatili výrobu vlastních textilií, ze kterých v Česku šijí oblečení, závěsy i stínidla. Téměř milionová investice do vybavení obchodu se jim za necelá dva roky podnikání začíná vracet, a proto si mohou dovolit rozšiřovat značku dál po Čechách.

„Je to běh na dlouhou trať, ale my s tím počítáme. Vždyť jsme teprve nedávno začali a je jasné, že než budeme v zisku, nějakou dobu to potrvá,“ uvědomuje si Kříž. „V září se třeba chystáme na francouzský designový veletrh Maison&Objet,“ těší se na novou zkušenost v zahraničí. Právě v účasti na českých a zahraničních dnech designu vidí podnikatelé největší potenciál, tam chtějí sbírat nové zákazníky.

IMG_9792lr

„Začátky nebyly lehké,“ vrací se Anvita ke svým zkušenostem s českou mentalitou. „Dlouho jsem si tu nemohla zvyknout, navíc jsem neustále diskutovala s rodiči, kteří mě nutili do sňatku s Indem stejného náboženského vyznání,“ popisuje Jain, jejíž jméno odkazuje na indické náboženství džinismus. „Kryštof odkudsi z Evropy jim zkrátka do plánu neseděl. Teď už se tomu oba smějeme, ale nebylo to lehké. Naši dokonce šli k nějakému astrologovi v Dillí, aby nám vyložil budoucnost. Zachránilo nás, že Kryštof neznal hodinu narození,“ vzpomíná matka šestiměsíčního Adiho.

„A přesně na našem příběhu a zkušenostech stojí celá značka,“ vysvětluje mladý pár. Jain&Kříž tak není jen spojení dvou jmen, ale také dvou světů, vyznání a rodin, které jsou sice odlišné, ale přece jen můžou fungovat.

I proto se v pražském obchodě mezi zbožím z dovozu a autorskou tvorbou Anvity Jain objevují i zlaté šperky její matky nebo šaty a sukně od Kristiny Matre Křížové, výtvarnice, scénografky a sestry Kryštofa Kříže. Protože ať je design z Česka nebo z Indie, má jeden společný cíl – líbit se.

Podívejte se, jak probíhá tisk dřevěnými raznicemi:

Čtěte také