Aktuální vydání magazínu Forbes

Lubo Smid, spoluzakladatel STRV: Jak jsem vydělal svůj první milion

Pošli to dál

Na Forbes.cz se ptáme úspěšných Čechů, co bylo rozhodující v začátcích jejich podnikání, tedy než vydělali svůj první milion. Zkrátka co přesně je k úspěchu dovedlo a jaké rady by dali ostatním. Lubo Smid se svými parťáky rozjel vývojářské studio STRV, které sice sídlí v pražském Karlíně, ale zákazníky má výhradně ve Spojených státech.


Necítím se jako milionář, protože jsem nikdy takové peníze na svých účtech neviděl. Možná proto, že hodně cestuji a rád utrácím za dobré jídlo.

Ne, je to faktem, že si v STRV jednoduše miliony nevyplácíme a všechny peníze necháváme ve firmě, následně je s dalšími zakladateli investujeme do růstu, nových projektů a inovací. Pokud bych se na to díval velikostí svého podílu v STRV Group, tak milionářem určitě jsem, ale celé by se to nestalo, kdybych před časem nepotkal Davida Semeráda. Kdoví, kde bych dnes byl, kdybychom se nepotkali.

Programování a technologiím jsem se sice věnoval již na střední a vysoké škole, ale byl to spíše koníček, protože jsem si dokázal vydělat víc jako noční hlídač nebo prací na stavbě. Jaké jsou tedy mé tipy, jak se k prvnímu milionu dostat?

1. Dělejte s lidmi, se kterými vás to opravdu baví

Práce vás prostě musí bavit. A vše je o lidech, které máte kolem sebe. V STRV jsme měli štěstí, že jsme se potkali čtyři podobně smýšlející founders. Všichni máme podobné cíle, hodnoty, důvěřujeme si a do práce si nezasahujeme. Stejně to mám i s lidmi, se kterými pracuji – musíme si sedět nejen po pracovní stránce, ale i té osobní. Musí nás to společně bavit, jinak je na konci dne výsledek práce poloviční a na druhý den se do kanceláře netěšíte. Jednoduše, když jsem už od rána zpruzelý, že se musím potkat „s tím volem“, neměl by ten vůl být v týmu. Pracovat s lidmi, se kterými si nerozumíte, vede ke špatnému byznysu. Viděl jsem několik startupů, kde si lidé nerozuměli, a většina těchto firem dnes už neexistuje.

2. Buďte lidem co nejblíž

V našem technologickém světe jsou lidé „nedostatkovým zbožím“. Konkurence je značná. Copak všichni nehledáte vývojáře? Klíčové je být lidem co nejblíž a věnovat jim čas, pakliže jej potřebují, a to neplatí jenom o vývojářích. Jednoduše se oslím můstkem opět dostáváme k bodu jedna. Práce musí bavit obě strany, a jestli na své lidi nemáte čas, přestává to druhou stranu bavit. Alespoň my v STRV se snažíme to mít takto nastavené. A ačkoliv v tom nejsme stoprocentní, věnuji spoustu času formálním pracovním aktivitám, ale i neformálním setkáním u piva u nás ve Scrollbaru.

3. Dej na svůj pocit a neměj nos nahoře

Nejsem typ člověka, který se rozhoduje výhradně přes čísla a tabulky. Dávám na svůj rozum, pozitivní přístup k lidem a pocit. Možná to je pro některé nepředstavitelné, ale tak to opravdu v STRV řídíme. Všichni tvoříme jeden velký tým, nemáme žádnou komplikovanou strukturu a nehrajeme si na manažery, kteří mají vlastní honosné kanceláře. Nemám mindset „oni pracují pro mě“, ale mám „oni pracují se mnou“.

4. Buďte sví

Dílčím krokem k úspěchu je být sám se sebou a jednoduše se cítit super. Chodit dobře oblékaný, dopřát si pořádnou lyžovačku přes zimu, přes léto vypadnout k moři a restartovat hlavu, čas od času zajít na rande a denně na crossfit. To se snažím držet. Na konci dne to totiž není jenom o práci, ale o tom, být spokojený sám se sebou. Nechci přeci vyhořet a mít jednotvárný život točící se jenom kolem práce, když je na světe tolik hezkých věcí.

5. Riskuj

Kdo se bojí, nesmí do lesa. A to dvojnásob platí u mladých firem. Risk je v mém případě hnacím motorem. V STRV jsme do dnešní podoby vyrostli vlastně tím, že jsme zariskovali. Odmítli jsme všechny investice a zkusili uspět s vlastní aplikací v USA. To se nám vlastně nepodařilo, začít dělat zakázkový vývoj pro americké firmy pak byla z nouze ctnost a dnes se tím úspěšně živíme.

Byly doby, kdy jsme počítali dolary, ale riskli jsme to, zamakali a dostali se mezi americké startupy. Dnes stále riskujeme, jenom to je na menších projektech, které nejsou tolik vidět. Ovšem STRV by tady dnes nebylo v této podobě, kdybychom si nesbalili kufry a nevyrazili do San Francisca.

6. Bez investice jste stále u kormidla

Mám panickou hrůzu z toho, že by mi do byznysu někdo kecal. Je extrémně těžké najít lidi, se kterými se dá sedět u kormidla a řídit firmu ke spokojenosti všech, a s investorem je to ještě těžší. Nejsem jako někteří čeští podnikatelé, kteří investora přizvou v začátcích. Tyto firmy možná rostou rychleji, ale já si nedovedu představit, že bych interně musel bojovat za vize, kterým nevěřím.

Bez investice to bolí, ale jste vlastními pány, kormidlujete celou loď a je jenom na vás, kam se vydáte, což mi vyhovuje. Vše, co dnes dělám, dělám z vlastního přesvědčení, a tak věřím, že právě proto jsou výsledky práce lepší.

A můj největší fail?

Žádný velký fail jsem zatím nikdy neudělal, respektive si na něj nepamatuji. Takže na něj teprve čekám. Ale nebojím se. Faily se dějí dnes a denně, ale vnímám je jako posun kupředu. Takže se nebojte dělat chyby, nejsou ničím špatným.

Za chybu možná považuji to, že jsem s byznysem začal pozdě, až ve 23 letech. Když teď vidím, kde jsou někteří mladí lidé kolem mě, měl jsme začít dřív. Byl bych dál.

Čtěte také