Do výzkumu vzdělávání jdou miliardy, jen manželé Gatesovi dali 300 milionů USD za několikaletou studii (výsledek prozradím níže) na 100 tisících žácích na téma, jak se pozná dobrý učitel. Takže dnes přesně víme, co a jak učit, aby si děti odnesly ze školy co nejvíce znalostí, dovedností a hodnotových postojů, tedy aby škola byla dobrá.
Na co byste se měli při výběru školy pro své děti dívat a soustředit vy? Položte si tři otázky.
Co škola učí?
Víte, jaká bude úspěšnost znalostního (faktografického) testu z učiva střední školy, když ho studentům dáte dva roky po jejím skončení? Nižší než pět procent. Proč? Aby si student osvojil látku, musí ji pětkrát až šestkrát aktivně použít.
To v žádném případě nejde s množstvím učiva, které se pokouší většina škol studentům krátkodobě nasoukat do hlavy. Proto nejlepší světové systémy v posledních letech zásadně zredukovaly počet vyučovaných faktů. V testech PISA nejúspěšnější země světa, Singapur, odstartovala v roce 2004 svou vzdělávací reformu heslem: „Teach less, learn more.“ Učí mnohem méně faktů než my, ale mají čas na opravdové pochopení.
Co tedy nejúspěšnější země studenty učí? Když jsem se při svém studiu pedagogiky v Londýně (britské soukromé školství má nejlepší výsledky na světě i při zohlednění socioekonomického původu dětí) ptal spolužáka, učitele dějepisu, kolik faktů učí o starověké Indii, odpověděl mi:
„Žádný. Pokud to bude jedno procento studentů zajímat, tak si to najdou. Kdybych tomu věnoval dva týdny, nemohl bych věnovat 12 týdnů tématu nástupu Hitlera k moci, na kterém mají děti pochopit, jak křehká je demokracie a jak rychle se vše může zničit. Za 12 týdnů si to osvojí opravdu na celý život a budou se podle toho chovat při volbách. “
Ve Finsku mají tři priority.
1) Učit smysluplné věci.
2) Učit interaktivně.
3) Každý student si musí zažít úspěch.
Jak škola učí?
Výzkumy potvrdily, že jsou dvě změny, které když ve školství a škole uděláte, jsou mnohem efektivnější než jiné.
Tou první je naučit děti se opravdu učit. Tradiční technika podtrhávat si v textu důležité a pak si to několikrát přečíst nikam nevede. Učení učit se dobré školy věnují při nástupu studentů velkou energii.
Tou druhou je efektivní zpětná vazba. V tradičním školství se děti hlásí, učitel ty hlásící se vyvolává a má dobrý pocit, jak jim to jde. Jenže polovina dětí se v těžších předmětech po chvíli ztratí.
V dobrých školách učitel zjišťuje několikrát za hodinu, jestli žáci rozumí výkladu. Základní technikou je nejprve položit otázku, dát dětem aspoň tři sekundy na přemýšlení (to je nejdůležitější okamžik učení, při něm se ukládá učení do dlouhodobé paměti) a až pak náhodně vyvolat žáka.
Tím mají všichni motivaci dávat pozor a také vidí, že i ten nejlepší žák někdy neví. Při standardním systému totiž učitel žáka, který se hlásí skoro pořád, nevyvolává, když se zrovna nehlásí.
Existuje mnoho účinných technik, jak učitel získá zpětnou vazbu o tom, zda studenti chápou. Například pokládat některé otázky celé třídě. Odpovídat mohou psaním na bílé mazací tabulky, které pak najednou učiteli všichni ukážou, nebo jen na prstech ukazovat, která varianta je správná.
Učitel může dát dětem na konci hodiny pár minut, aby odpověděly na otázku z učiva dané hodiny. Zjistí tak nejen míru pochopení látky a může tomu přizpůsobit další hodinu, ale hlavně odpovídání na otázky je právě to efektivní učení.
Písemka by se neměla psát na konci časového úseku vyhrazeného danému tématu, ale vždy dříve, aby učitel měl čas po ní dovysvětlit to, v čem studenti v testu selhali.
V matematice, fyzice a chemii má smysl „semafor“. Studenti začínají hodinu se zeleným kelímkem na lavici, pokud se začnou ztrácet, nahradí ho oranžovým a červený znamená: „Potřebuji pomoci, nerozumím tomu.“
Jediná technika, která vede k opravdu trvalému osvojení, je vybrat si méně informací, ty opakovat s časovým odstupem několikrát (5—6krát) formou zkoušení. To nemusí být na známky, stejnou roli splní neznámkované testy nebo testování sama sebe.
Jaké má škola učitele?
Každá škola stojí o charismatické a zapálené učitele. Těch je ale mnohem méně, než kolik jich je potřeba. Cestou ke zlepšení kvality učitelů je jejich vzdělávání. V dobré škole je několik dní v roce vyhrazeno pro to, aby se učitelé mohli seznamovat s výsledky výzkumu ve vzdělávání a sdílet navzájem své zkušenosti.
Druhou cestou je dát učitelům do ruky „nástroj“, dobré osnovy a učebnice. Praxe ukazuje, že průměrný učitel s dobrými osnovami naučí děti stejně nebo více než výborný učitel se špatnými osnovami. A jak poznáte, co se učí na té které škole? Nechte si ukázat nějakou písemku, tam uvidíte, co škola považuje za důležité.
Slíbil jsem v úvodu odpověď na závěr Gatesem financované studie, jak se pozná dobrý učitel. Existují tři způsoby se srovnatelnými závěry. Systém standardizovaných každoročních testů, které měří posun každého studenta. Druhým jsou pravidelné hospitace dvojicí zkušených pozorovatelů.
A třetím je nechat studenty ohodnotit své učitele. Studenti to berou velmi zodpovědně a rozhodně neplatí, že nejlepší známky dostávají učitelé s nejmenšími nároky.
Takže při výběru školy se ptejte na tyhle tři otázky. Usnadní vám to poznat, která z nich je pro vaše dítě ta správná.
