Určitě jste je už měli – podivné sny i nepříjemné noční můry. A určitě jste si taky říkali, co asi znamenají a proč se vám vůbec zdají. Možná vás to překvapí, ale může jít o způsob, kterým se nás mozek snaží naučit, jak reagovat v situacích, kdy bychom se dostali do úzkých.
Jak, to vysvětluje na svém blogu Jim Davies z Carletonovy univerzity v kanadské Ottawě. Ale pozor, jak sám Davies upozorňuje, zkoumání snů je stále hodně spekulativní a hledat v nich skrytý význam podle některých vědců nemá žádný smysl.
Patří mezi ně například Allan Hobson z Harvardu, který sny považuje pouze za příběhy složené z chaotických signálů, jež do dalších částí mozku vysílá mozkový kmen – to znamená, že v nich můžeme poznat vlastní myšlenky nebo zážitky, rozhodně to ale není tak, že by se nám mozek snažil pomocí metafor sdělit něco důležitého.
Čtěte také: Zlost, hlad, vzrušení z lovu – které impulzy vás donutí utrácet?
S tím, že jsou všechny sny bezvýznamné, však nesouhlasí Antti Revonsuo z univerzity ve švédském Skövde. Osmdesát procent toho, co se nám zdá, podle něj není důležité – a proto si to taky nepamatujeme. Ale to, co vyniká – zejména noční můry –, podle něj své opodstatnění má.
Revonsuo tvrdí, že zlé sny máme proto, abychom si procvičili, jak reagovat na reálné hrozby, a že to je něco, co jsme pravděpodobně podědili už po pralidech. Proto tak často ve špatných snech utíkáme nebo bojujeme, jinými slovy si zachraňujeme život.
Síla mozkové stimulace nebo mentálního cvičení je přitom známá věc, coby úspěšnou podpůrnou tréninkovou metodu ji používají nejrůznější sportovci. Davies v souvislosti s tím upozorňuje na studii, která ukázala, že golfisté, kteří si před odpalem představovali, jak míček padá do jamky, byli o 30 procent úspěšnější než při pokusech, kdy si nic vizualizovat nezkoušeli.
Čtěte také: Povzbuďte váš mozek! 7 způsobů, jak na to
A podle Revonsua podobně fungují i sny – představa, jak před někým nebo něčím utíkáme, by nám podle jeho názoru měla pomoct ve chvíli, kdy nás bude někdo skutečně pronásledovat. I když je sen děsivý, jde podle něj o příklad pozitivní obrazotvornosti. Teorii o ochranné funkci snů má podpořit i to, že v nás mnohem častěji než pozitivní emoce vyvolávají ty negativní – strach, úzkost i zlost.
Proč se nám ale zdá spíš o pronásledování a boji s příšerami než o hrozbách, které patří do reality dnešního světa? Podle Revonsua nesoulad mezi životní zkušeností a obsahem snů naznačuje, že jsou ovlivněné vývojovými faktory a to, co děsilo naše předky v pleistocénu, je v dnešních snech jednoduše zastoupeno až příliš.
Takže, jsou naše sny vyvolány ruchem, který přichází z mozkového kmene, nebo fungují jako jakási mentální zkouška toho, co nás v životě může potkat? Podle Daviese můžou mít pravdu obě teorie. Představte si, že náhodná informace vstoupí do mozku a naše mysl z ní vytvoří příběh, tak aby nasimulovala situaci, která by nás mohla ohrozit, a my se na ni naučili reagovat.
Čtěte také: Opravdu můžete ošálit mozek, aby pracoval efektivněji?
Že by to tak mohlo fungovat, naznačuje studie, která porovnávala, co se zdálo vybraným Američanům před a po teroristických útocích z 11. září 2001. V roce 2008 ji provedl tým výzkumníků z americké Tuftsovy univerzity a zjistil, že ve snech po teroristických útocích se mnohem častěji objevovaly motivy spojené s násilím (útoky).
Autoři nicméně zdůraznili, že jejich výzkum neprokázal změnu v obsahu snů, ale četnější opakování centrálního motivu – být obětí útoku. Výsledky podle autorů ukazují, že sny jsou obrazy vytvořené na základě našich vjemů a emocí, a ne přehrávání prožitých zkušeností.
Prozatím se tedy zdá, že sny mohou být projevem snahy našeho mozku využít během spánku jakékoliv vzpomínky, které obsahují důležité informace. Mozek je dokáže rozdělit a vyextrahovat z nich jen určité části, které pak pospojuje do snu. Výsledkem je, že přeskládáváním těchto částí vzpomínek může docházet k jejich novému propojování a díky tomu vznikne zcela nový příběh nebo obraz, který jsme nikdy nezažili nebo který vůbec reálnému světu neodpovídá.
