Aby člověk postavil fungující kavárnu, jsou potřeba tři věci: zajímavé místo, lidi před pultem i za pultem a dobré kafe.

Pražskému podnikateli a majiteli oblíbené pražské kavárny Ema Kamilu Skrbkovi, který se ještě před pár lety věnoval rodinným nemovitostem a správě a pronájmu domů, se podařilo najít všechno. I tak ale říká, že provozovat kavárnu je opravdu fuška a že by to vlastně ani nikomu nedoporučoval.

Kamil Skrbek

Přesto dřinu v podobě otevření a zajetí kavárny dobrovolně podstupuje už potřetí. Potkáváme se v jeho třetím podniku nesoucím název Alf & Bet, který se nachází v pražské Libni, v jedné z bočních ulic nedaleko křižovatky Palmovka.

Už třetí měsíc tady ve strohých, a přitom ozdobných prostorách bývalé továrny na knoflíky funguje espresso bar a řemeslná pekárna v jednom. „Představili jsme tady úplnou novinku, pečeme svůj vlastní chleba,“ říká Skrbek a ukazuje na velkou pec z dílny moravské firmy Kornfeil, která je jednou z dominant prostoru.

S kafem se tu Skrbek rozhodl navázat na úspěch, který se mu povedl s předchozím podnikem. Letos tomu bude pět let, co s podtitulem „rychlá káva na stojáka“ otevřel svůj první espresso bar nesousí název Ema – v pražské ulici Na Florenci. Ta dnes patří k jedné z nejnavštěvovanějších moderních kaváren v Praze.

Denně tu obslouží až 700 zákazníků a na kafe, mezi kterým vede cappuccino, sem chodí byznysmeni v kravatách, studenti i matky s kočárky.


Prostory nové Skrbkovy kavárny a pekárny Alf & Bet.

Právě Ema umožnila Kamilu Skrbkovi a jeho týmu pustit se do dalšího projektu. Náklady na její otevření, jež činily tři miliony korun, totiž provoz splatil dříve, než bylo v plánu – po čtyřech letech. Skrbek dnes předpokládá, že tahle kavárna pomůže financovat svou sestru na Palmovce, jejíž rozjezd spolkl sedm milionů korun.

Chtěl Praze dopřát světové trendy

Spojit v Libni už vyzkoušený espresso bar a pekárnu není Skrbkův původní nápad. „Kdybych měl říct, co bylo prvotní inspirací pro moje podniky, byly to kávové bary v Londýně, kde žije můj bratr,“ vysvětluje.

Proč vsadil na tuhle kombinaci? Kafe se bude pít dál. A majitel kaváren předvídá, že ve velkých městech bude stále větší zájem o čerstvý chléb, který nepochází z průmyslové mašinerie.

Že se umí chytit trendu ve správnou dobu, už pražský podnikatel potvrdil, když do Prahy přivezl pultový prodej kávy, který zákazníci znají z mezinárodních řetězců, ale na pult vystavil na rozdíl od Starbucksu a dalších velkých hráčů třeba čerstvé sendviče nebo domácí koláče. Kavárna Ema pro svoji originalitu v roce 2014 vyhrála titul Kavárna roku v anketě Czech Bar Awards.

Skrbek také konkurenci ukazuje, že kavárna sluší zcela netradičním prostorům. Pražská Libeň ani bývalá tovární hala, kde sídlí Alf & Bet, možná nezní na první dobrou tak atraktivně, ale za tyhle interiéry by se nestyděl Londýn ani Berlín. Města, která se dnes považují za evropské Mekky novodobého stylu pití kávy.

Podnikatel záměrně sází na lokality, které se teprve probouzejí. Platí to i o Emě. Ta sice vznikla v nenápadné budově Akademie věd a ve zdánlivě zašlé lokalitě naproti Masarykovu nádraží, ovšem v nejlepší možnou dobu. Hned za rok otevřela o kus dál investiční skupina Penta velké byznyscentrum Florentinum a okolím dnes denně proudí stovky lidí.

Ještě dobrou restauraci

Končit sesterským podnikem Emy Skrbek neplánuje. Naopak své espresso bary by po Praze rád rozšiřoval. V oboru má dnes zjevně renomé. Přiznává, že tomu tak ale nebylo vždy.

V portfoliu má ještě jeden podnik, který otvíral dříve než Emu, ale mnohem déle ho zajížděl – Café Lounge na pražském Újezdě. I proto je asi opatrnější, když se ptám, zda by se do takového typu podnikání pouštěl znovu.

Lounge vznikl v roce 2009 jako lobby bar pro hosty domu, v němž se nachází. Postupně přerostl do restaurace s kuchyní v podzemí a kavárny. Tahle investice se prý podnikateli vracela podstatně déle než u Emy.

Dnes ale přesto přemýšlí i o rozmnožení, či spíš o dělení tohoto podniku. „Z Lounge bych chtěl přesunout tu podzemní kuchyni a rád bych udělal dobrou restauraci,“ naznačuje, co se mu honí hlavou do budoucna.

Autor fotografií: Pavel Šinagl