Adrenalin mu nikdy nebyl cizí. Ještě před několika lety se proháněl v až 300kilometrových rychlostech po závodních okruzích, usedl dokonce i do slavné formule 1.

Čtěte také: Letecké palivo či popcorn pro psa. Když kurýři soutěží o nejšílenější objednávku

Pak kokpit vyměnil za kuchyni; v roli šéfkuchaře řídil přípravu pokrmů v pražské restauraci School. A teď zkusil Jan Charouz zase zcela jiné dobrodružství – ve spolupráci s přepravcem Leo Express rozjel carsharingovou službu SmileCar.

„Všechno má něco do sebe. Ve formuli zažíváte největší stres před startem, ale momentem zavření kšiltu u helmy to z vás všechno spadne. V kuchyni je zase problém v koordinaci více úkolů najednou, přičemž každý z nich musíte odvést na 100 procent. A v byznysu je to naopak. Rozhodnutí mají dlouhodobý efekt a jejich správnost často zjistíte až po delší době,“ popisuje Charouz.

Rutina ho ubíjí, i proto během 30 let života už stihl tolik různých profesí. Mimo jiné se stal door to door manažerem u dopravce Leo Express – a spolu s jeho ředitelem Peterem Köhlerem pracoval na konceptu návazné dopravy na vlaky a autobusy. Tehdy se zrodil nápad zapojit zákazníky a začít využívat jejich auta.

„Běžné auto lidé používají čtyři procenta času a po zbylý čas vůz stojí někde na parkovišti či v garáži a den za dnem stárne. Auta jsou jednou z největších a zároveň nejhorších investic, a přesto se jich v Česku ročně prodá přes čtvrt milionu. My jsme vytvořili skvělou platformu, kde tyto ‘špatné investice’ mohou naopak vydělávat peníze,“ líčí.

Princip služby je jednoduchý, stačí si do telefonu stáhnout aplikaci SmileCar, přes kterou pak můžete vlastní auto nabízet ke krátkodobému pronájmu nebo se po nějakém sami poohlédnout. Vybírat lze dle všech možných filtrů, ať už podle vaší polohy, nebo podle velikosti a vlastností auta. Zároveň platí, že jak majitelům aut, tak pronajímatelům se dá udělovat hodnocení, což také volbu o něco usnadňuje.

Vzato dle genů, byl Charouzův projekt k úspěchu předurčen. Vždyť otcem šéfa SmileCar je Antonín Charouz, známý podnikatel (nejen) v automobilovém odvětví.

Ve velký úspěch synova projektu však příliš nevěřil. „Já ho naprosto chápu, celý život je zvyklý na určitý model podnikání a najednou přijde úplně nový koncept, kde firma nevlastní žádnou fyzickou komoditu, a ještě k tomu se vše odehrává online přes aplikaci,“ říká mladý Charouz, který si přivydělává i komentováním formule 1 v televizi. „Na druhou stranu – když jsem potřeboval do nějaké firmy pomoci otevřít dveře, vždycky mi otec pomohl.“

Obavy měl ale pochopitelně i on. Budou na takový projekt lidé v Česku slyšet? Budou ochotni půjčovat svá auta cizím lidem? Nemáme ještě rok počkat? Počáteční nejistotu se mu ale brzy povedlo rozptýlit. Po devíti měsících fungování vyrostlo SmileCar do pozice největšího peer-to-peer (tedy sdílení mezi lidmi navzájem) carsharingu v Česku.

Nyní je u něj zaregistrováno téměř 500 aut, jejich majitelům se vyplatily téměř tři miliony korun a ujelo se přes 750 tisíc kilometrů. „Tedy zhruba stejná vzdálenost jako na Měsíc a zpátky,“ podotýká Charouz. „Samotné nás zaskočilo, jak populární může komunitní carsharing být.“

Co do počtu aut by se SmileCar mělo stát brzy největší autopůjčovnou v Česku. „Cítíme ale, že jsme teprve na začátku a potenciál je obrovský,“ tvrdí Charouz.

O vlastním byznysu snil vždycky, jen dlouho nemohl najít obor, který by ho na 100 procent naplňoval. Nyní se zdá, že se mu to povedlo. „Vyhrávat závody a jezdit s formulí 1 byl bezesporu fantastický pocit, ale dělalo to radost jen mně a taková radost je dost pomíjivá. Dobrý byznys dokáže udělat radost mnohem víc lidem – a hlavně je to něco, co za sebou můžu zanechat.“