Ruku na srdce – vulgární a sprosté výrazy používáme všichni. Někdo si jen příležitostně zakleje, pro jiné jsou běžnou součástí slovníku. A mnoho obratů je už tak běžných, že je málokdo považuje za urážlivé. Je tedy načase, abychom vulgární slovník akceptovali i v práci?
BBC upozorňuje, že celá řada vysoce postavených manažerů či celebrit kleje, kudy chodí. A není to jen případ slavného kuchaře Gordona Ramsayho a jeho české varianty Zdeňka Pohlreicha. Platí to například o bývalé šéfce Yahoo Carol Bartz nebo CEO amerického T-Mobilu Johnu Legerovi. Oba nejdou pro sprostý výraz daleko, jejich schopnosti vést jsou nepopiratelné a peprný jazyk k nim tak nějak patří. Je to tedy tak, že pokud vycházejí ze správných úst, jsou i vulgarity efektivním nástrojem lídrů?
Uvážlivé používání vulgarit může zvýšit vaši přesvědčivost. Tvrdí to alespoň studie z Northern Illinois University. Existují prostě chvíle, kdy sprosté slovo zapadne mnohem lépe, než běžně používané výrazy. Ostatně v roce 2010, po havárii ropné plošiny BP v Mexickém zálivu, která způsobila jednu z největších ekologických katastrof posledních let, se o tom přesvědčil i americký prezident Barack Obama. V jednom rozhovoru otevřeně prohlásil, že se snaží zjistit, „komu za to nakopat p…“
Čtěte také: Sex, drogy a alkohol na vašem Facebooku vedou k tomu, že nezískáte práci snů
Podle Jehudy Barucha z University of Southampton Business School není nevybíravý jazyk výsadou jen určité sociální skupiny. „Všichni jsme lidé a i když jste vážený právník, tak si můžete někdy rád zanadávat,“ říká. Jak vám to ale pomůže v práci? Podle Barucha je klení jednou z cest, jak zapadnout. „Netvrdím, že by to byl hlavní důvod pro vaše povýšení, ale určitě jde o něco, co vám pomůže navázat kontakt a to, že vycházíte s ostatními, jedním z důvodů pro povýšení být může. V jistém kontextu je nadávání způsobem, jak navázat spojení,“ myslí si výzkumník.
Jeho tým provedl v roce 2007 studii, jejíž součástí bylo i to, že se jeden z jeho členů pokusil zapadnout do kolektivu ve skladech britské pošty. Dotyčnému se to dlouho nedařilo, až do chvíle, kdy sprostě vynadal jednomu z kolegů. Ostatní ho díky tomu následně přijali mezi sebe.
Jenže pokud dokáže používání vulgarit utužovat kolektiv, neděje se tak na účet někoho dalšího, kdo to této skupiny nepatří? A nemůže díky tomu na pracovišti vznikat nepřátelské prostředí rozdělené na my a oni?
„Vše záleží na kontextu,“ myslí si Roland Hassall, právník z australské Sydney, který se specializuje na pracovní právo. Jeho společnost řeší spory, do kterých patří i nadávky, každý den. Vulgarity ale podle Hassalla nejsou jejich jediným ani hlavním spouštěčem. Dnešní společnost je podle něj výrazně tolerantnější než před padesáti lety. S jedinou výjimkou a tou jsou sexistické a rasistické narážky, se kterými se můžete velice rychle dostat na hodně tenký led.
I tak byste si ale měli dávat pozor, jestli ve chvíli, kdy nadáváte, nejste v blízkosti zapnutého mikrofonu, zákazníka, dítěte, pacienta a dalších. Nadávat před lidmi je vždy riskantnější než si ulevit v klidu u kopírky.
