Vytváření a spravování rozpočtu je někdy nesmírně složité. A to ani nemusíte být CEO velkého korporátu. Pěkně zabrat vám může dát i rodinný nebo osobní rozpočet, obzvlášť když kategorií, podle kterých bychom měli své výdaje třídit, je mnohem víc, než potřebujeme: doprava, technické náklady, obchodní náklady, vzdělání, zábava, finanční investice, jídlo, dárky atd., atd… A samozřejmě s celou škálou nejrůznějších podkategorií.
Je tedy možné vyznat se nějak ve vlastním utrácení? V první řadě je třeba říct, že nikdy neutratíme ve všech kategoriích stejně každý měsíc. Jednou významně vzrostou výdaje za elektroniku kvůli novému smartphonu, podruhé může jít o investici do zdraví nebo útratu za lékaře. Představa vyrovnaného hospodaření nebo dokonalého přehledu kdy, za co a kam dáváme peníze, prostě nefunguje.
Proto existuje mnohem jednodušší způsob kontroly financí, nazvaný Metoda 50/20/30 (nebo jiných čísel, podle aktuální potřeby každého jednotlivce), která přiřazuje určitá procenta výdajů určitému okruhu zboží a služeb, které měsíčně pořizuje. Tato strategie zaprvé umožňuje větší přehled nad tím, jak nakládáme s penězi, a zadruhé nás jistým způsobem zavazuje, abychom nepřekročili procentuální částku, kterou jsme si na daný měsíc pro konkrétní sektor vymezili. Postup je následující:
1. Spočítejte si nezbytné výdaje na domácnost a udržte je pod 50 procenty
Až uhradíte všechny nutné a fixní měsíční poplatky (jídlo, nájem, elektřina, plyn, pojištění, telefon, povinné ručení atd…), spočítejte si, kolik procent vašich výdajů tvoří. V případě, že máte dostatečně velký příjem na to, že nepřekračují víc než jeho polovinu, snažte se je udržet na dané hranici, v případě, že je jejich podíl větší, stanovte si jako strop vyšší procento, podle potřeby. I když se zdá, že s fixními poplatky nejde moc hnout, není to úplně pravda. Právě takovýto přehled vás totiž může přimět zamyslet se nad tím, jak hospodaříte.
Čtěte také: Dřív závodil v utrácení. Teď škrtá výdaje, aby v 35 mohl do důchodu
Nekupujete zbytečně moc jídla, které pak vyhazujete? Nejíte naopak až moc venku? Kolik měsíčně utratíte za cigarety a alkohol? Nemíváte puštěnou televizi nebo počítač, i když nejste v místnosti? Máte tarif na telefonu nastavený skutečně tak, že odpovídá vašim potřebám? Po podobné revizi lidé poměrně často zjistí, že svůj rozpočet „povinných“ výdajů přeplácejí pravidelně o několik procent. Když se vám je podaří stáhnout, nabízí se ideální příležitost ušetřit zbylé prostředky na mimořádné příležitosti (rozbité spotřebiče, rekonstrukce, pokuty…), které jinak umí rozpočtem pěkně zahýbat, nebo je přesunout do jiného sektoru.
2. Na své finanční priority si vyhraďte 20 procent rozpočtu
Samozřejmě opět platí, že i tento sektor můžete upravovat podle toho, kolik vám ukrojí výdaje na domácnost. Principiálně by měl ale sloužit na větší věci, které si výhledově plánujete pořídit nebo do nich investovat (připojištění, obchodování na burze, dovolená, auto). Pokud se rozhodnete hradit z této položky nějaký dluh nebo půjčku, ujistěte se, že si na ni necháváte alespoň tolik, abyste byli schopni bez potíží pokrýt minimální měsíční splátku. A pokud nemáte žádný podobný cíl, kvůli kterému byste chtěli střádat, udělejte to i tak. Uvidíte, že vhodná příležitost se brzy najde (obecně platí, že se jich mnohem víc objevuje, když peníze máte, než je-li tomu naopak).
Čtěte také: Deset způsobů, jak zabránit penězům, aby vám zničily manželství
Platí ale pravidlo, že na prostředky z tohoto sektoru byste neměli sahat alespoň tři až šest měsíců, i když nemáte žádnou speciální motivaci je na účtu držet. Jakkoliv je totiž jejich čerpání příjemné, můžete díky nim podlehnout pocitu falešného bezpečí, že jste bohatší, než doopravdy jste, a snadno se vřítit do nereálné investice nebo dluhové pasti. Pokud ani po půl roce spoření nebudete vědět, jak s penězi z tohoto sektoru naložit, doporučují odborníci přepnout na autopilota – založit si spořicí účet, kam je budete posílat.
3. Za zbylých 30 procent (nebo méně) si dělejte radost
Je sice skvělé mít díky této metodě pod kontrolou všechnu útratu, kterou za měsíc uděláme, ale co naplat, peníze by přece jen měly taky dělat radost, a když s nimi hospodaříme od výplaty k výplatě, brzy nás motivace chovat se rozumně přejde. Proto je zbylých 30 procent (nebo kolik vám jich ve vašem případě zbude) určeno výhradně na zábavu a věci, které vám udělají bezprostřední radost (dobrá večeře, nákupy, oslavy). V tomto případě je zcela dovoleno pustit z hlavy, jestli má daná investice význam z dlouhodobého hlediska nebo jestli vám poslouží víckrát. Důležité je jenom to, aby vás potěšila a připomněla, proč se rozpočtového plánu držíte.
Pokud plán nevychází, předělejte ho!
A na závěr ještě jednou připomenutí: metoda 50/20/30 je výhodná i v tom, že se dá vždycky předělat podle konkrétní finanční situace. Samozřejmě že pro čerstvé absolventy univerzit nebo zaměstnance s nástupními platy je zpočátku těžké dát vůbec dohromady to nejnutnější minimum. V jakékoliv životní situaci je ale výhodné mít finanční plán. Pokud se proto na začátku do jednotlivých procent nevejdete, přenastavte si je podle sebe, jak nabádaly jednotlivé odstavce výše. I kdyby měly být položky druhého a třetího sektoru nejdřív úplně marginální, nevynechávejte je z plánu a dávejte do nich tolik, kolik jste schopní. Budou vás motivovat k tomu, abyste v nich mohli mít postupně čím dál víc peněz.
