Aktuální vydání magazínu Forbes

revolucie_sajt
fairphone

Nejen chytré, ale i etické telefony: nizozemský startup chce vyrábět zodpovědně

Pošli to dál

Chytrý telefon je pro řadu z nás nepostradatelnou součástí každého dne. Vedle něj usínáme a často na něj směřujeme i jeden z prvních pohledů po probuzení. O jeho původu toho ale často moc nevíme, což chce změnit nizozemská firma Fairphone a vytrhnout uživatele z morální ignorance – řetězec výroby chytrých telefonů má totiž zničující dopad na lidi i životní prostředí ve všech jeho fázích: od startu v konžských dolech přes továrny v Číně až po skládky s elektroodpadem v Ghaně. Fairphone se naproti tomu rozhodl nabídnout „etický telefon“.

fairphone_o

Ten podle zakladatele a šéfa společnosti Base von Abela slouží jako platforma pro odhalování neduhů elektronického řetězce. Firma, která si zakládá na transparentní komunikaci se svými zákazníky, tak s uživateli na internetu sdílí, jak se jejich přístroj vyrábí. Což platí i pro účetnictví: Fairphone veřejně vysvětluje, jak došel k výsledné ceně ve výši 525 eur (asi 14 175 korun) za kus i to, jaká část šla na materiály, práci nebo daně.

A protože lidé na odpovědné utrácení a fair výrobu slyší, ať už v případě jídla, kosmetiky nebo oblečení, zdá se, že za své peníze jsou ochotni volit etická řešení i v oblasti elektroniky. Co se zákaznické základny týče, je zatím Fairphone proti svým významnějším konkurentům chudý příbuzný, jeho uživatelé jsou mu ale velmi oddaní. Společnost založená v roce 2013 prodala svého prvního výrobku, Fairphonu 1, na 60 tisíc kusů a v současné době rozesílá 24 tisíc kusů Fairphonu 2, přičemž „fér telefony“ jsou zatím k dostání jen v Evropě.

A jak to tedy chodí u běžné výroby smartphonů? Výrobní proces je podle serveru Quarz dlouhý, složitý a neprůhledný, včetně přestupků proti lidským právům a životnímu prostředí. Každý přístroj se skládá z tisíců součástek, které se vyrábějí v továrnách všude po světě. Na zhotovení chytrého telefonu se navíc používá na 40 různých minerálů včetně zlata, cínu nebo wolframu, přičemž jejich těžba je například v západním Kongu příčinou mnoha tamních konfliktů. Ozbrojené skupiny bojují o nadvládu nad doly a peníze za prodané minerály zase používají na další násilnosti.

Další problém představuje nedodržování bezpečnostních podmínek v čínských továrnách, kde se chytré telefony vyrábějí – běžné jsou dlouhé pracovní hodiny, absence přestávek a následně úrazy z vyčerpání.

23830047225_d60c7f1d32_z

Uživatelé chytrých telefonů přitom před tím vším často zavírají oči. „Lidé jsou velmi závislí na svých ‘cool věcičkách’, čehož využívají reklamní agentury a cílí na mladé lidi,“ říká Ted Smith, koordinátor Mezinárodní kampaně za zodpovědné technologie. Některé státy se už ale staví problému čelem.

Americký kongres schválil například roku 2010 zákon, který americkým firmám používajícím minerály z Konga nařizuje určit, zda z jejich obchodních aktivit prosperují ozbrojené skupiny. Evropský parlament zase odhlasoval zákon, který evropským firmám uloží povinnost získávat minerály zodpovědně. Samo o sobě to ale ještě není důvod k radosti. „Legislativa je jen tak dobrá, jaké je její vymáhání,“ mírní nadšení Sophia Pickles z neziskovky Global Wintess, která zkoumá přírodní zdroje ve spojení s korupcí.

Fairphone-2_Internals

Minerály pro výrobu telefonů se těží i v Kolumbii, Indonésii a Afghánistánu. A přestože některé společnosti dokážou zaručit, že jsou jejich minerály „nekonfliktní“, stále je podle Pickles těžké garantovat, že k jejich zisku nebyla zneužita práce dětí.

Fairphone se proto rozhodl kontrolovat své minerály ve všech fázích procesu: získává nekonfliktní cín a tantal z Demokratické republiky Kongo a teď pracuje i na získávání nekonfliktního wolframu a zlata. Dokonalé ale zatím všechno není – z nekonfliktních dolů totiž pocházejí zatím pouze dva zmíněné minerály – cín a a tantal – používané na výrobu komponentů do fair telefonu. I tak je to podle webu Wired dobrý začátek.

8491941704_c56a8d109c_z

Opustit Čínu, která má pro změnu problémy s dodržováním důstojných pracovních podmínek, se nicméně i přes dlouhotrvající problémy s čínskými továrnami z ekonomických důvodů nechystá. Proto zvolil jinou strategii. Se svými výrobními partnery založil fond pro zaměstnance továren. Ti si mají sami zvolit, v jaké formě chtějí peníze čerpat. Můžou si přitom vybrat z vyplácení v podobě bonusů, profesionálních školení nebo volnočasových aktivit. Fairphone a jeho výrobce Guohong se dohodli, že z každého prodaného Fairphone 1 půjde do fondu 2,5 dolarů, což dohromady dělalo 300 tisíc dolarů (zaměstnanci většinou volili vyplácení peněz v rámci bonusů).

Fairphone se zároveň snaží o výrobu dlouhotrvajících produktů. Zatímco výrobky Applu jsou slepené dohromady a jejich oprava je tak náročnější, Fairphony jsou poskládány stavebnicově, a jejich majitelé je tak mohou snadněji rozebrat a opravit.

Fér telefony nejsou tak elegantní jako většina jejich konkurentů na trhu, i to má ale svůj důvod. Snaží se být masivnější a překonat dvou až tříletou životnost svých subtilnějších kolegů. Společnost chce vyrábět méně telefonů s ohledem na životní prostředí. Plánuje také vyrábět recyklovatelné součástky, aby snížila svou závislost na přírodních zdrojích a elektroodpadu.

Samotnou kvalitou se nicméně Fairphone svým konkurentům rovnat příliš nemůže. „Jde o průměrný chytrý telefon střední třídy, ale nemůže se opravdu měřit s oblíbenými produkty, jako je třeba trhák od Motoroly Moto G, který je navíc k dostání za míň než poloviční cenu,“ napsal v recenci deník Guardian. Podle něj by bylo ideální, pokud by existoval telefon, který vypadá a funguje jako iPhone a přitom ho vyrábí a prodává podobně zodpovědná firma, jako je Fairphone. „To však aspoň v blízké budoucnosti není nepravděpodobné,“ dodává, že zatím je tak hlavní devizou přístroje etický přístup.

8455870828_f7c3baa276_z

Fairphonu by ale pomohlo prorazit, pokud by získal lukrativního zákazníka. Americká vláda je celosvětově největší kupec elektroniky – objednávka od lídra trhu by tak znamenala hodně. Kdyby se ale poptávka zvedla dramaticky, společnost by měla problém ji uspokojit a zároveň neporušit své zásady. „Je to neustálý vnitřní boj,“ říká van Abel. „Pokud to můžeme vysvětlit zákazníkům, zůstat otevření a transparentní, je na nich, jestli se rozhodnou to koupit nebo ne. Jsme na startovní čáře, celé je to a ambicích a vizi.“

Van Able si nevytyčil právě malé cíle: chce přenastavit vztah výroby a spotřeby. „Nejvíce bychom chtěli změnit ekonomické myšlení, a já mám za to, že se musí začít u toho, jak přemýšlí zákazník.“

Čtěte také