Aktuální vydání magazínu Forbes

Nesmíte se bát. Jak kapitán bez moře zažehl v Olomouci turistickou revoluci

Pošli to dál

Šimon Pelikán plul na velké historické plachetnici přes půl světa, vyhrával pro Česko medaile v kanoistice, surfoval na třech kontinentech, ale nakonec zakotvil v centru Olomouce. Na vodě.

Čtěte také: Můžou za to děti. Jak Češka prorazila s nosicími bundami až u protinožců

Ještě než mu bylo třicet, rozjel unikátní projekt Ololoď a každému, kdo chce město poznat trochu jinak, nabízí plavby jeho historickým centrem s výkladem,  který dal dohromady s místními profesory historie. Všechno přitom začalo jedním nočním prozřením, pro které se vykašlal na své dosavadní plány i na solidní práci v salesu.

Šimon Pelikán na své lodi.

„Do té doby nikoho nenapadlo ukázat turistům Olomouc z hladiny Moravy. Vodu miluju celý život a tohle byla cesta, jak si moct splnit sen a být kapitánem tady doma,“ říká Pelikán.

Dnes za jeho jménem stojí hned tři další „Olo“atrakce a tenhle rozčepýřený kluk se v Olomouci stal značkou úspěšného revolucionáře místního turistického ruchu.

„S každým novým projektem jsem na úřadech slyšel, že to nepůjde, že to nemají v tabulkách, že to ještě nikdo přede mnou nedělal,“ vzpomíná. „Začátky jsou o tom, že vám každý den řeknou třikrát ne a vy z toho musíte třikrát udělat ano. Nesmíte se bát.“

Nápad na to, rozjet výletní plavby centrem Olomouce, dostal skoro přesně před třemi lety. „Vzbudil jsem se jednu prosincovou noc a tak nějak to zapadlo do sebe. Že mě moje práce už moc nebaví. Že bych se chtěl v životě někam posunout a dělat něco, co má hlubší smysl. A trávit čas na lodi,“ říká.

Hned druhý den šel na radnici, pak na plavební správu, rozhodl se tu noční múzu chytit za pačesy a nepustit.

„Půl roku jsem potom přes den chodil do práce a po nocích makal na tomhle. Pronajal jsem ojetou loď, upravil ji, zařídil všechna povolení,“ vzpomíná Pelikán, jak byl začátek plaveb historickou Olomoucí jednou velkou záplavou byrokracie. Ale za šest měsíců nasadil kapitánskou čepici a nastartoval na svoji první veřejnou plavbu.

Po třech letech je pořád u kormidla projektu Plavby Olomouc, ale už s ním spolupracuje i tým dalších deseti lidí, z toho tři kapitáni senioři. „Líbí se mi, že to, co dělám, má přesah. Že to pomáhá vracet lidi do života. Místo toho, aby senioři seděli doma, můžou navázat na svoje předchozí námořnické zkušenosti a vozit lidi na historické plavby,“ popisuje.

V tom, že dává práci seniorům vidí jeden ze smyslů svého projektu. Tím hlavním je samozřejmě seznamování lidí s historií Olomouce, v níž, na rozdíl od jiných průvodců po městě, zdůrazňuje i roli řeky. Za tři roky existence se z jeho plaveb stala vyhledávaná turistická atrakce, Pelikánovy aktivity už ale koryto Moravy přetekly.

K lodi tak přibyl Ološlap, pojízdný bar, beer-bike, který vozí šlapající turisty historickým centrem Olomouce. Potom festival Řeka má duši, který Pelikán vymyslel, aby oživil olomoucké nábřeží a přivedl na něj letní kino, paddle boardy, tanec a taky unikátní divadelní představení s akrobaty, které se odehrává přímo na vodní hladině.

„Teď už druhou sezonu děláme v centru na náměstí zimní Olopunč a loni jsem pořídil druhou loď, Marii Terezii,“ rekapituluje.

Nová designová šestitunová loď má kabinu z jasanového dřeva a Pelikán ji zčásti navrhl a na její stavbě se podílel vlastníma rukama. „Sjel jsem na YouTube hodně videí o stavbě říčních lodí,“ směje se. „Ale pochopitelně jsem měl k ruce profesionály, kteří se stavbou říční lodi měli už nějaké zkušenosti.“

Letní kino má spoustu příznivců.

Když novou loď na podzim křtili čelní představitelé města, přiznávali, že celému projektu s říčními plavbami prodchnutými historií Olomouce před třemi lety moc nevěřili. A rozhodně by si na takový úspěch tehdy nevsadili. Ale teď jsou na Ololoď pyšní, protože dělá městu dobré jméno.

„Když tohle slyším, je to pro mě celkem zadostiučinění. Protože první týdny jsem na lodi i přespával. Nebyla ještě pojištěná a já si ji musel hlídat. A rovnou odtud jsem chodil na schůzky na radnici a na Olomoucký kraj a snažil se je přesvědčit, ať projekt podpoří,“ usmívá se při té vzpomínce mladý kapitán.

I takhle vypadá festival Řeka má duši.

Pořád ho to ale hodně táhne k moři… Miluje kitování ve vlnách a se surfem už objel pobřeží hned několika kontinentů. Před čtyřmi lety dokonce vyrazil na stoleté plachetnici na plavbu Atlantikem, tisíce kilometrů dlouhou cestu z Brazílie do Jižní Afriky. Divoká voda mu asi proudí i v žilách – jako junior sbíral medaile v kanoistice, byl mistrem Evropy i světa.

Ale nakonec se tenhle mořský vlk nechal zkrotit poklidným šploucháním řeky Moravy. „Protože tahle řeka má hlubokou duši.“

Čtěte také