Aktuální vydání magazínu Forbes

Nesmrtelný sendvič. Proč jsou na něm Britové závislí a kde se vlastně vzal?

Pošli to dál

Jedna či více náplní vložených mezi dva plátky chleba. Sendvič je v Británii synonymem rychlého pouličního občerstvení.

Chleba, kterému u nás říkáme toustový, ale v Anglii je to chleba sendvičový, už má nakrájený. Jeden plátek za druhým tence potře majonézou. Před chvílí ji připravil s citronovou šťávou a rozmarýnem. Vlastně ani neznám jeho příjmení, protože na vývěsním štítu má napsané Jonny Sandwich a všichni včetně mě mu říkají Jonny Sandwich. Prý dělá nejlepší sendviče široko daleko.

Bůček pečený čtyři hodiny nakrájí natenko a rozloží na plátek chleba. Přidá cibulovou marmeládu a plátky grilované hrušky. Zasype to trochou salátového listí a je hotovo. Vše připlácne druhým plátkem chleba, zabalí a balíček mi předává s úsměvem, ve kterém září mezírka mezi předními zuby.

Hladový karbaník

Africké i asijské kultury balily do chlebových placek jídlo už před naším letopočtem. I v jiných částech Evropy se kusy masa jedly mezi plátky chleba dříve než v Británii. Byl to však John Montagu, čtvrtý hrabě ze Sandwiche v jihozápadní části Anglie, který se v roce 1762 postaral o pojmenování i proslulost tohoto lehkého jídla.

Čtěte také: Jíst = sdílet. Jak dokáže „sharování“ u stolu rozproudit i obchodní schůzku

Traduje se, že hrabě Sandwich měl vášeň pro karban. Jelikož vydržel hrát dlouhé hodiny, bylo mezitím třeba zahnat hlad. A to bez přerušení hry, bez nutnosti jíst příborem a bez umaštění karet. A tak si prý poručil maso mezi dvěma plátky chleba. Toto jídlo mohl držet jen jednou rukou a průběžně přikusovat, zatímco v té druhé stále třímal karty.

Možná je historka pravdivá, možná ji vymysleli aristokratovi rivalové. Podstatné však je, že ostatní hráči si po vzoru hraběte začali objednávat „totéž co Sandwich“, a jídlo získalo pojmenování.

Dostupný oběd

Obliba sendvičů v Anglii výrazně vzrostla během 19. století, kdy se pracovníci průmyslové výroby začali shánět po rychlém, přenositelném a levném jídle. I dnes jsou sendviče nejoblíbenějším obědem Angličanů mimo domov.

V Anglii najdete spoustu bister specializovaných na sendviče, velký sendvičový sortiment nabízí i každý supermarket. Místní mají k chladným plátkům chleba s náplní viditelně vřelý vztah. V typickém trojhranném balení jsou již diagonálně překrojené půlky, takže se můžete nechat vizuálně zlákat náplní. K nejoblíbenějším kombinacím patří podle Britské sendvičové asociace (The British Sandwich Association) kuře se slaninou, krevety s majonézou, trojboj slanina, rajče, salát nebo vejce s řeřichou.

Čtěte také: Hezky česky aneb Kde se vzal talián s holandským řízkem

„Britové zvládnou sežvýkat přes 11,5 miliardy sendvičů ročně. Kdybyste je vyskládali do řady, obtočily by svět asi čtyřiačtyřicetkrát. Více než polovinu z nich si lidé připraví a snědí doma. V teplých dnech je poptávka po sendvičích vyšší než v chladných,“ trumfuje s fakty Britská sendvičová asociace.

Jsem sendvič. Ne burger

Sendvičová asociace definuje předmět svého zájmu jako „jakoukoli formu chleba s náplní přichystanou zastudena. Rozumí se tím tedy i plněné rolky, bagety, pita chleba, wrapy, bagely, nikoli však burgery a ostatní produkty připravované a konzumované zatepla“. Tiskový mluvčí asociace Evans doplňuje, že „trh mimo Anglii je velmi odlišný, například Američané zahrnují do definice sendviče i burgery“.

Chléb na sendviče může mít různé tvary, barvy i složení. Z drtivé většiny se však používá tzv. sendvičový chleba, který má tvar kvádru a lze ho nakrájet na stejně velké krajíce. Kůrka není silná a střídka je měkká, takže vsákne náplň a ta pak při konzumaci nekape.

Aha, takže chleba plněný silnou vrstvou másla s plátky sýra, co mi mamka pravidelně dávala k svačině do školy a já ho se stejnou pravidelností cestou domů vyhazovala do sklepního okénka cizího domu, byl sendvič? Ano, byl. I kdybyste spojili máslem dva krajíce českého chleba, bude to podle Evanse technicky vzato stále sendvič; pravda, pro Angličana značně chudý.

Foto: Honza Zima

Původní článek byl publikován na blogu Ambiente Jídlo a radost a také na blogu Lenky Požárové Zapálená kuchařka.


 

Čtěte také