Vidět v kanceláři nebo open spacu člověka zabraného do práce se sluchátky na uších není nic výjimečného. Často jde o jedinou možnost, jak přehlušit hovořící kolegy, jenže ani poslech oblíbené hudby podle vědců vaší produktivitě moc neprospěje.
Okolní ruch, ať jde o dopravu za oknem nebo okolní konverzaci, je totiž pro výkonnost většiny lidí smrtící. Neplatí to ale obecně – záleží na tom, co děláte. A dobrou zprávou je i fakt, že velkou část hluku lze odbourat a už malé snížení decibelů může výrazně zlepšit váš výkon. Takže jak na to?
Nejdřív pár užitečných zjištění, s nimiž přišel server Fastcompany. Snad nejhorším typem ruchu pro naše soustředění – a v kanceláři zároveň nejobvyklejším – jsou útržky konverzace. Každému se těžko pracuje, když vedle někdo telefonuje nebo mu za zády debatují kolegové, z čehož uslyší jen nesouvislé části rozhovoru – pár slov z věty, pauza a znovu pár slov.
Jak zjistili vědci z University of Central Florida, zabijákem naší výkonnosti je tento hluk v případě, že plníme takzvané kognitivní úkoly, jako je čtení a zpracování textu nebo práce s čísly. Zkrátka věci náročné na pozornost. Útržky konverzace jsou dokonce horší než kontinuální hovor, který je pořád stejně hlasitý a stejně rytmický.
Jiná studie z dílny německých vědců zase zkoumala účinek hudby na pozadí. Ukázalo se, že když pracujete a mimoděk posloucháte hudbu, zvyšují se vaše pozitivní emoce, zlepšuje sportovní výkon, a účastníci studie byli navíc rychleji hotoví se svými úkoly. Ale pozor – hudba také výrazně ruší při čtení.
Nemůžete-li se hlučnému pracovnímu prostředí vyhnout, což je asi případ většiny lidí, je vhodné si pustit takzvaný bílý šum, který ostatní hluky okolí vymaže. Pojem bílý šum se používá pro rádiový nebo jiný signál s určitým rovnoměrným spektrem. Tenhle jednotvárný šum vám obstará třeba puštěný větrák nebo fén. Ostatně některé matky ho s úspěchem používají k uspávání dětí.
Na práci je bílý šum určitě lepší než útržky konverzace, ideální však není a většina lidí by dala přednost tichu. Což potvrzuje i studie norských vědců, podle níž vykazovala většina žáků střední školy horší výsledky při používání paměti v přítomnosti bílého šumu, než když bylo ticho. Jedinou výjimkou byli studenti s vážnými poruchami pozornosti – když to kolem nich šumělo, testy jim vycházely líp.
Znamená to tak, že všichni, kteří se ráno naloží s počítačem do kavárny a celé dopoledne tam pracují, si jen namlouvají, jak jsou produktivní? S několika výjimkami bohužel ano. Trochu při tom taky záleží, zda jste introverti či extroverti.
Výzkumníci z univerzity v Glasgow zjistili, že u obou typů osobností ovlivňuje hluk jejich poznávací schopnosti jinak. Všechny testy vypracované v prostředí, kde halasí kolegové nebo za oknem zvoní tramvaje, byly samozřejmě horší než testy napsané v tichu. Introverti vystavení ruchům ale měli větší problémy s prací než extroverti. Což asi nepřekvapí, protože jde o lidi obecně citlivější vůči stimulům.
„Vyhráno“ ale nemají jen extroverti. Odolnější vůči ruchům prostředí jsou i lidé s dobrou krátkodobou pamětí, třeba ti, kteří si lehce pamatují telefonní čísla nebo jsou schopni sledovat okolní konverzaci, i když sami mluví.
Za správných okolností přitom může přinášet výhody i okolní hluk. V rámci výzkumu univerzity Illinois v Urbana-Champagne poslouchali účastníci zvuky různé hlasitosti a přitom pracovali na kreativním úkolu – vymýšleli, k čemu všemu lze použít cihlu – třeba jako zarážku do dveří, jako kladivo či těžítko.
Při poslechu nízkých hladin zvuku – do 50 decibelů, což je zvuk typický pro velké kanceláře – byli méně kreativní než při poslechu obvyklého hluku kolem 70 decibelů – což je něco, jako kdyby tři metry od vás hučel vysavač. Jak hluk stoupal, o to hůře se účastníkům studie přemýšlelo, ale zato měli čím dál tím abstraktnější a odvážnější nápady – byli zkrátka kreativnější.
Ovšem pozor, vysoké hladiny hluku – 85 decibelů, což je hluk projíždějícího dieselového náklaďáku – rušily tak silně, že vybuzenou kreativitu zase zničily. Z čehož vyplývá, že tvůrčího ducha probouzejí umírněné hladiny hluku a naopak jej zabíjí málo nebo příliš mnoho ruchu.
Závěr asi nepřekvapí – pro většinu úkolů prováděných ve znalostní ekonomice je ticho tou nejlepší volbou. A když ho mít nemůžete, zkuste si pomoci třeba větrákem.
