Aktuální vydání magazínu Forbes

Deset let od pádu Lehman Brothers. Kdo se z krize poučil a kdo vůbec?

Pošli to dál

Je to už deset let, co se to stalo. To, co všichni zainteresovaní tušili, ale jen málokdo věřil, že to doopravdy přijde.

„Too big to fail.“ Tak znělo heslo, které se neustále opakovalo a podle kterého se obrovské firmy zaměstnávající desítky tisíc lidí s velkým dopadem na ekonomiku i za cenu peněz daňových poplatníků prostě nenechávají padnout.

Obzvlášť pak banky, vždyť už na začátku září 2008 vzala americká vláda pod svou ochranu banky Fannie Mae a Freddie Mac. V případě Lehman Brothers ale překvapila.

A tak v pondělí 15. září 2008 došlo k největšímu krachu v americké historii a tehdejší bankovní čtyřka s aktivy přes 600 miliard dolarů požádala soud o bankrotovou ochranu před věřiteli. Roztočila tím kola celosvětové finanční krize, která se pak přelila do ekonomické a následně i dluhové. Však víte.

A před 10 lety si taky zaměstnanci Lehman Brothers zabalili věci, nasedli do auta a odfrčeli na úřady práce. V důsledku toho se na chvíli zastavil třeba i prodej nových ferrari. To si možná ještě taky pamatujete.

V roce 2008 to vypadalo zhruba nějak takhle

To vše kvůli tomu, že zejména lidé v Americe byli nenasytní. A platí to hlavně o bankéřích, kteří doslova rozdávali peníze na všechny strany a bilance bankovních dluhů a majetku se dostala do závratného nepoměru. To bylo před deseti lety. Poučili se z toho? A jak na tom byly a jsou tamní domácnosti? A firmy?

Graf týdne Aleše Michla ukazuje finanční páku – takzvanou leverage -, která ukazuje dluhy v poměru k majetku, zde vztaženo k americké ekonomice, která byla tehdy epicentrem všeho.

U bank lze takovou páku sledovat ukazatelem nazývaným debt to equity ratio – což jsou dluhy bank vůči vlastnímu kapitálu. Vidíte, že banky do roku 2008 využívaly páku klidně i v poměru 30 : 1 – jinými slovy 30 dolarů dluhu kryly pouhým jedním dolarem majetku. Tehdy to všem vyhovovalo, protože to do doby, než vše s velkou parádou spadlo, přinášelo „ekonomický růst“.

Banky během následné krize ale hodně očesaly bilance a dnes vypadají O. K.

Co lidi, respektive hypotéky? Před rokem 2008 se v Americe běžně rozdávaly hypotéky bez prokazování příjmů. V nejbrutálnější formě se jim říkalo NINJA hypotéky z anglického „NO INCOME, NO JOB, NO ASSETS“. Když jsem po pádu Lehmanů přijel do zapadákova jménem Concord v New Hampshiru, tak mi v lokální bance sdělili, že první zavedené protikrizové opatření spočívá v kontrole zaměstnání a platu žadatele.

V roce 2007 byla páka u domácností na maximu, dluhy v porovnání s jejich příjmy (debt to income) byly v poměru 1,3 : 1 (jo, co je to vůči bankám). Od té doby zadlužení domácností v Americe vyjádřené v dolarech narostlo, ale když zohledníme, že více lidí pracuje a taky rostou platy, je nyní páka u amerických domácností o 30 procent nižší než tehdy a poměr neplatičů hypoték vyjádřený v procentech je u historického minima.

Zbývají firmy, kde páku lze vyjádřit jako zadlužení vůči zisku (debt to EBITDA). Opět, co je to proti bankám, ALE vidíte, že firmy sice mají nyní rekordní zisky, akcie jsou na maximu, ale jejich páka i tak docela dost narostla – úplně proti vývoji u bank a domácností – někam k poměru 2,5 : 1. Nízké úrokové sazby jako by vybídly firmy k novým půjčkám a vydávání dluhopisů.

Teď je to všechno o tom, zdali firmy nové peníze investovaly dobře a do budoucnosti, a ne jako banky v roce 2008.

Víc nevím, rád bych vám napsal, kdy bude další Lehman Brothers, ale nevím. Pokud to víte a nejste věštkyně Jolanda, klidně napište a příště zveřejníme.

ales.michl@fondquant.cz

Čtěte také