„Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem…“ Znáte ten příběh? O Janu Tleskačovi a jeho páchnoucím mistrovi s přezdívkou M, o partě Rychlých šípů, kteří se žlutým špendlíkem v klopě pronikali do zakázaných Stínadel a ve zrušeném kostele svatého Jakuba pátrali po ztraceném deníku? Radek Micopulos tohle všechno taky hltal a jednoho dne se rozhodl, že se pokusí zaprášený příběh oživit. Že bude vyrábět to, po čem Vontové tak prahli a co v sobě ukrývá velké tajemství.

Dvanáct ostnů trčí na všechny strany, pět je otvorů v kovové kleci. A ježek uvnitř zvoní. Jen jeden způsob je ten správný, jeden umí otevřít záhadu hlavolamu, jak ji před skoro půl stoletím popsal Jaroslav Foglar v knize, kterou zná snad každý kluk. „… posuneme ježka do poloviny výšky klece… A pak, když už je ježek venku, dá se rozšroubovat a uvnitř je všechno. Všechno!“

„Hodně lidí si myslí, že toto je jediný pravý návod, ale já tvrdím, že šlo spíš o autorovu fantazii,“ namítá majitel firmičky Rademic puzzles, která se právě na výrobu záhadného hlavolamu a jeho variant specializuje. „Popsat tak dopodrobna princip ježka není možné, u každého záleží na jeho ostnech, jak jsou usazené, jak jsou dlouhé…“

micopulos

Nová záhada hlavolamu se ve Dvoře Králové nad Labem začala psát v roce 2005. Micopulos se tehdy učil vytvářet webové stránky a hledal pro ně nějaké téma. „Napadlo mě to, co mě fascinovalo od mládí – ježek v kleci,“ vypráví teď, kdy už z jeho dílny vyšlo na 2000 kusů toho pichlavého skvostu. Jenže tenkrát o ježkovi věděl maximálně to, co si přečetl u Foglara, a až později zjistil, že jeho historie je delší. Možná až nečekaně dlouhá.

Když Micopulos založil svůj web jezcivkleci.cz, začali se mu ozývat sběratelé s novými a dalšími informacemi a on pronikal pořád hlouběji do historie. „Dlouhou dobu se za datum vzniku uváděl rok 1896. Byl to patent na ježka v kleci, který ale byl tvarově úplně odlišný,“ říká Micopulos, sám experimentátor s tvary, který za svého ježka Gen dostal cenu Hlavolam roku. „Začal jsem přes databáze a za pomoci archivářů pátrat v amerických knihovnách a dostal jsem se až na článek z roku 1886. Už tehdy ježek na Divokém západě existoval.“

ježek

Jeho renesance v Česku však měla teprve přijít. V roce 2009 zakládal Micopulos coby bokovku k zaměstnání internetový obchod, pro nějž hlavolamy zpočátku nakupoval, ale brzy pochopil, že levná produkce z Asie fajnšmekry nemůže uspokojit. „Trh zaplavili ježci vyrábění v Číně, jejichž kvalita byla nevalná. Každý kus byl jiný.“ A jako nástrojář se rozhodl, že vytvoří hlavolam po svém a takový, jak opravdu vypadal. Tak vznikl nejvěrnější model Original, jehož klec je soustružena a frézována z jednoho kusu duralu, nerezi i mosazi a samotný ježek v sobě ukrývá tajemství, které mělo Tleskačovi přinést slávu – plán létajícího kola.

„Plánek poprvé ztvárnil Milan Teslevič, kreslíř Rychlých šípů,“ připomíná Micopulos. „Poprosil jsem ho, aby mi ho nakreslil, protože kromě filmu nebyl plán nikde k vidění.“ Do dutiny uvnitř ježka teď skládá nákres ve formátu A5, který měl Tleskač vyvedený na hedvábném papíře, ale v moderní podobě už se tiskne na průklepový papír. „Je tenký a zároveň pevný,“ říká konstruktér. „Ale byl to taky oříšek, vymyslet, jak plánek dovnitř poskládat.“

Finální produkt, jakkoliv precizní a na pohled atraktivní, se nemůže věhlasem ani výdělky rovnat jiným hlavolamům, třeba Rubikově kostce. Jde o velmi specifický artikl v kusových sériích, který přináší roční obrat v řádech statisíců a který má coby sběratelský předmět odbyt převážně jen v České republice. „Ale ozývají se mi i emigranti z Austrálie, z Kanady. Jejich nostalgie je silná,“ kývne Micopulos.

DSCN0021

Zakázku už dostal i od Škody Auto, která chtěla ježka na míru v bílo-zelené, vytvořil i tenisového ježka pro finále FedCupu, pravidelnými odběrateli jsou taky junáci nebo skauti. „Neboli nadšenci, kterým ježek v kleci ještě něco říká. To hlavní ale je, že dělám radost lidem, kteří ježka znali a teď mají takového, jakého si vysnili. To je pro mě ten největší výdělek.“

Možná ještě jedna věc by vás mohla zajímat – to, jestli by Micopulos při volbě Velkého Vonta preferoval Losnu, nebo Mažňáka. Víte koho? „Třeba Bahňáka.“