Aktuální vydání magazínu Forbes

Od muziky až k soběstačným domům. Čech, který prodal firmu, aby zlepšil svět

Pošli to dál

Dva malé rodinné domky o rozloze 100 metrů čtverečních působí jako běžné stavby. Po bližším pohledu si ale všimnete odlišností, které napoví, že tady jde o něco speciálního.

Jižní části střech jsou kompletně osazeny estetickou fotovoltaikou, kolem domů je rozvedený důmyslný systém pro svod dešťové vody do podzemní nádrže, a pokud byste měli tu možnost podívat se dovnitř technické místnosti, na stěně vás upoutá bílá krabice, která není ničím jiným než lithium-železo baterií o kapacitě 20 kilowatthodin.

A pak vám dojde, že dům není připojen k elektrické síti, a přesto se v něm svítí a vše se chová tak, jak jsme zvyklí. Domy navíc nevyužívají žádné inženýrské sítě, jako je vodovod či kanalizace. Sen pro každého, kdo se chce stát zcela svobodným, nezávislým na centralizované výrobě elektřiny a dalších zdrojích.

„Když už člověk vyrobí energii, nesmí se jí zbavit pro nic za nic, ta doba už pomalu končí,“ říká mi mladý muž, který prošel korporátním managementem, poté založil a prodal vlastní malou kreativní agenturu a mezitím stačil se svou reggae kapelou Pub Animals získat cenu hudební akademie Anděl. Tomuto životu je ale dnes konec.

Čtěte také: Křivá zelenina či ostrovní dům. Když české projekty zlepšují svět

Třicetiletý Pavel Podruh totiž už dva roky pracuje na svém snu, který má za cíl rozpohybovat trh se soběstačnými či částečně soběstačnými domy.

„Mám rád pocit nezávislosti a dlouho jsem v hlavě nosil myšlenku toho, že až si jednou budu chtít stavět já svůj dům, tak bych k tomu chtěl přistoupit trochu jinak, než je dnes běžné,“ začíná vyprávět svůj příběh Pavel Podruh, rodák z Českého Krumlova a absolvent Empire State College v New Yorku.

„Hrozně často jsem ale narážel na to, že neexistovala firma, která by mi mohla poskytnout řešení v takové formě a komplexnosti, v jaké jsem si vše představoval. Navíc jsem zjistil, že na vysokých školách se toho studenti v tomto oboru také moc nedozví, a tak jsem si řekl, že bych tomu mohl trochu pomoci,“ dodává.

Z tohoto důvodu proto před dvěma lety založil platformu Český ostrovní dům, která kromě jiného letos v květnu získala Ocenění za udržitelnost a společenský přínos od Asociace společenské odpovědnosti a Centra OSN v Praze.

Platforma sdružuje přední odborníky z akademického a soukromého sektoru a každým rokem vrcholí soutěží, ve které studenti Fakulty stavební ČVUT v Praze, Fakulty architektury VUT v Brně a VŠTE v Českých Budějovicích dostávají za úkol navrhovat domy, jejichž technické fungování směřuje k soběstačnosti.

První dvě takové soběstačné budovy, které navrhli nedávno ještě studenti Vojtěch Lichý a Petr Pávek společně se stále rostoucím odborným týmem Českého ostrovního domu, mají v příštím roce prototypově vyrůst nedaleko Vyššího Brodu v jižních Čechách.

FOTOGALERIE: Vizualizace ostrovních budov od Vojtěcha Lichého a Petra Pávka

<
>

Náklady na provoz všech aktivit v kombinaci se spořením prostředků na realizaci prvních dvou staveb samozřejmě vyžadují miliony korun, což Podruh financuje z poloviny sám ze svých úspor, druhou půlkou pak přispívají partnerské společnosti, které cítí začátek boomu a chtějí být u toho.

„Naše platforma neslouží jen jako otevřený generátor know-how pro odborníky, ale zjistili jsme, že se o toto téma velice zajímá i veřejnost. Pro studenty jde o zviditelnění jejich vizí a veřejnost zase vidí originální nápady, které mohou obratem aplikovat do svých domovů,“ popisuje Podruh.

Pavel není architektem či vědcem, který by podobné technologie sám vyvíjel. Je spíše motorem pohánějícím platformu Český ostrovní dům. A ta zase svými aktivitami podněcuje zájem o nové technologie a moderní stavební postupy vedoucí k větší energetické a zdrojové soběstačnosti staveb.

Podruh ale zároveň uznává, že není jeho ideálem se od sebe vzájemně odstřihávat a stávat se uzavřenými ostrovy. „Extrém kompletní nezávislosti na inženýrských sítích používáme jako vzdělávací nástroj, jako laboratoř ke studiu postupů, které mohou mít v budoucnu celospolečenské uplatnění v běžné zástavbě či pro rekonstrukce,“ vysvětluje.

Největší brzdu v rozvoji technologií zacílených na soběstačnost vidí v energetickém segmentu a v přístupu tradičních velkých firem, které se zatím nejsou příliš ochotné měnit či inovovat.

Čtěte také: Energie schovaná na potom. Jak se česká firma vydala po stopách Muska

„Je to logické, status quo přece obchodně funguje skvěle, vynáší to. Když ubývá uhlí, jednoduše se prolomí limit. Když je problém v přenosové soustavě, postaví se za nepředstavitelné peníze nový transformátor nebo nové vedení VVN. Tak by to ale být nemuselo,“ říká a hned dodává:

„Pokud se má skutečně něco změnit, je potřeba, aby se na energetickém poli objevil nový silný hráč či aby se ti existující reálně a naplno chopili příležitosti.“ Podle něj je situace v tomto segmentu velmi podobná, jako byla v automobilovém průmyslu, kde musela vzniknout Tesla, aby se prolomily ledy elektromobility.

Pavel svůj projekt udržuje zatím velice malý, bez jakékoliv monetizace. Časem, až se vytvoří první funkční prototypy domů, nevylučuje i nějakou formu obchodní činnosti v podobě propojování s odborníky pro ty, kteří si chtějí postavit hospodárnější a soběstačnější domy.

„Už dnes chodí takové poptávky pomalu obden, ale bylo by ode mě nepokorné je v této fázi interně odbavovat. Zatím je organicky předávám vždy dle uvážení a specifik tomu, komu z vlastní zkušenosti odborně věřím. Největší zájem je samozřejmě o energetická řešení.“

On sám je se současným stavem více než spokojený. „Možná je to teď celé trochu bláhově nekomerční, ale paradoxně se cítím nejsvobodněji, co jsem kdy byl,“ uzavírá.

Foto: Karolína Dostálová


 

Čtěte také