Aktuální vydání magazínu Forbes

Odmítl křeslo v kancelářské zoo, raději vaří pivo pro žíznivý severozápad

Pošli to dál

Když byl Jack Lamb ve třetí třídě, učitel žáky požádal, aby na papír napsali, co by chtěli dělat, až budou velcí. „Nejmladší CEO na světě,“ zapsal si Lamb. Jeho matka má tu kartičku stále schovanou doma a Lamb často žasne, jak se věci vyvinuly tak, jak si on myslel, a současně úplně jinak.

Když vyšel ze školy, jeho budoucnost se zdála tak jasná. Měl se stát členem marketingového týmu Microsoftu, který propagoval Xbox. Byl připravený přestěhovat se domů do Seattlu a začít pohodlný život v technologické bublině, aby si splnil sen být jako otec.

„Celý život jsem po ničem jiném netoužil,“ připomněl tátovu práci pro společnost Accenture. Víc než náplň práce konzultanta ho ale lákalo něco jiného. „Táta jezdil každý den do města v krásném autě a v krásném obleku.“

Pak Lamb zašel na prohlídku kanceláří Microsoftu a hned věděl, že toto nebude život pro něj. „Krásné kanceláře,“ vzpomíná Lamb. „Ale je to taková hranatá zoo. Neuměl jsem si sám sebe představit v jedné takové kóji. Nebylo to pro mě. Chtěl jsem využít svůj talent a něco s ním tvořit.“

Jack Lamb

Jack Lamb

Takže z práce odešel ještě dřív, než do ní nastoupil. Neměl žádný alternativní plán, ale jasno měl v tom, že touží po jiném životě a v místě atraktivnějším, než je Seattle. Proto se odstěhoval o 130 kilometrů dál do Bellinghamu, bývalého hornického města na dohled kanadské hranici, kde se klade důraz na outdoorový a pohodový život.

Stal se občasným dopisovatelem a po okolí pátral po té správné podnikatelské příležitosti, protože vždy věděl, že chtěl vybudovat svůj vlastní byznys. Přitom ale nevěděl, co by to mělo být. Měl jedině mlhavou představu, že chce něco tvořit rukama a doplňovat to designem a uměním. Původně proto uvažoval o tom, že si otevře vinotéku nebo pekařství.

Čtěte také: Bez peněz si otevřela hotel na Jamajce, dnes k ní utíkají dobrodruzi

Jenže v létě 2012 seděl s kamarády v místní hospodě nad pivem a tehdy ho to trklo. Pivní kultura ve městě byla teprve v plenkách, přitom plná energie a nadšení. Od roku 1995 byl Bellingham domovem pivovaru Boundary Bay, v roce 2008 otevřel pivovat Chucknaut a okamžitě začal se svými ležáky získávat mezinárodní uznání, třetí místní minipivovar Kulshan Brewing Co. začal fungovat v roce 2012 a vyráběl piva typu ale.

A Jack Lamb si začal uvědomovat jednu věc: „Je tu tolik žíznivých lidí a takový nedostatek piva.“

Proto spolu s budoucími partnery Frankem Trossetem a Patem Haynesem zkusili pilotní várku ve sklepě rodičů a brzy se přesunuli do větší garáže. Za pomoci Trossetova bratra Boea, který se postupem času přidal coby čtvrtý spolumajitel, tým vlastníma rukama během intenzivních osmi měsíců vystavěl vlastní hospodu, kde vařili pivo.

Aslan

„Museli jsme investovat 80 hodin potu a dřiny každý týden, aby to tady mohlo vzniknout,“ říká Lamb. Když v květnu 2014 otevřeli dveře pivovaru Aslan Brewing Co., který vyráběl jedno z prvních bio piv na severozápadě, ani jednomu ze čtyř společníků nebylo 30.

A Lamb se ve věku 23 let stal CEO společnosti. Takže byl dost možná nejmladší ředitel nějaké firmy na světě.

„Prostě se to tak stalo,“ směje se a vzpomíná na školu, kdy si přesně tohle zapsal na papírek. „Ale je to trošku jinak. Nemám oblek, nechal jsem si narůst vlasy, do bank jsem na jednání chodil v šortkách a žabkách. Byl jsem jiný, ale ukázal jsem jim, že dokážu vařit velmi dobré pivo a vést byznys.“

Ten dnes hezky šlape, ve varně mají 15 kádí a díky nim sbírají ceny ze soutěží včetně zlatých medailí od North American Brewers Association nebo v soutěži Washington Beer Awards. Od doby, co začal Aslan fungovat, pivní scéna v Bellinghamu rozkvetla – dnes ve městě funguje deset pivovarů a Lamb si myslí, že dalších šest by se jich tady uživilo.

Je to totiž pro podobný byznys skvělé místo a hlavně… nejsou tu žádné kancelářské kóje.

Čtěte také